Někdy mě děsí, kolik toho vlastně nevím

Někdy mě děsí, kolik toho vlastně nevím nebo to mám přinejmenším v mlze (případně už jsem to zapomněl a dneska bych o tom nedovedl říct prakticky nic). Zejména pokud to jsou záležitosti, které by člověk tak nějak znát měl. Jistě, nikdo neví všechno a každý takové mezery má, ač ne každý je přizná, ale stejně…

Třeba jak je to vlastně s Měsícem a proč je někdy zatmění a jindy ne, proč je v Americe gigantický a u nás ne.

Nebo jak může kolos vážící několik desítek tisíc tun plavat po vodě a kolos vážící několik stovek tun létat vzduchem, a ještě v sobě převážet jiné vehikly.

Nebo jak vlastně funguje celosvětový internet a kde jsou všechny ty servery a proč ještě nedošlo k obrovskému celosvětovému výpadku.

Nebo kdo to byli Hyksósové, co se dělo v Mezopotámii a proč padl Řím.

A některé věci jsou prostě fascinující.

Třeba že Kleopatra je historicky blíž Facebooku než egyptským pyramidám.

Nebo že se některé živočišné druhy vyvíjely statisíce, i milióny let. A vzhledem k fungování světla vidí obyvatelé od určitých vesmírných vzdáleností při pohledu na Zemi dinosaury.

Nebo že by se všichni lidé na této planetě vešli cca na Nový Zéland.

Nebo že už žilo a umřelo alespoň 117 miliard lidí (a nikdo z nás je nezná).

Nebo že na Mars je to od nás 200x dál než na Měsíc (a člověk by tam letěl tři čtvrtě roku).

Nebo že od nás na Měsíc, pokud my jsme míč na basket a Měsíc malý míček, je to tak, že člověk by těch míčů na basket musel vedle sebe do řady položit něco přes třicet a teprve tam obíhá ten malý míček. A Slunce by od tohoto modelu bylo vzdáleno několik kilometrů.

A to jsou všechno tak nějak vědecké záležitosti; o věcech řekněme tajemnějšího charakteru ani nemluvě, například když Jungovi jeden z jeho schizofrenních klientů popisoval jakýsi rituál, který v duchu provádí se Sluncem, a až léta poté archeologové někde v Egyptě vykopali popis přesně toho samého rituálu, který se kdysi v nějaké obdobě skutečně prováděl. 

I daleko záhadnější věci.

Svět je fascinující místo, a my přesto nadále ničíme všechno, žijeme v pohodlnosti a volíme papaláše. No ale evoluce si i s tímhle poradí. Nepoučíš se – zemřeš. Poučíš se – přežiješ. Ale organismus se obrozuje od individuálních zdravých buněk, ne naopak.