Vietnam 2016, Phu Quoc, nejjižnější, dosud ne moc objevená perla Vietnamu - díl druhý

Phu Quoc, byť součást "komunistického" Vietnamu, je všem turistům na 30 dní přístupný bez vízové povinnosti. Má to ale háček. Musíte na něj dorazit odjinud něž přes Vietnam. Vietnamská letiště neumožňují tranzit z mezinárodního 

do vnitrostátního terminálu bez opuštění tranzitního prostoru, tj. musíte vstoupit na vietnamskou půdu a tudíž musíte mít jako Češi i vyřízená víza. Na Phu Quoc se lze ale dostat např. i přes Singapur. Pak opravdu víza nepotřebujete. Jinak Vietnam v rámci podpory turismu od letoška snížil ceny víz téměř o 50%. Určitě krok správným směrem, neváhejte ani okamžik...

Teplota vzduchu den 32-36 stupňů, noc 22-24 stupňů, moře 36 stupňů, bazén jediný "skutečně osvěžující" 28-30 stupňů... 

Ale vraťme se k naší již třetí návštěvě této, v našich očích, úžasné země. Zatím žádná podobně výživná příhoda jako v roce 2014 na obzoru, zaplať Bůh, raději to třikrát zaklepu a ještě si třikrát odplivnu... 

Předchozí první díl blogu jsem ukončil při přestupu v Saigonu. I náš poslední úsek cesty tj. cca hodinový přelet ze Saigonu na největší Vietnamský ostrov Phu Quoc dopadl dobře. Let byl klidný, letěli jsme Airbusem A 321 Vietnamských aerolinií. Přistání na Phu Quoc je poměrně adrenalinové. Ne že by runway byla tak krátká, ale nemá pojížděcí dráhu v celé délce. Při naší první návštěvě ostrova jsme zažili poněkud tvrdší přistání s brzděním, při kterém jsme si téměř rozbili hlavy o sedadla před námi, vím nejsou tvrdá, ale stejně... Za to jsme stihli přímou odbočku k terminálu. Včera přistání nebylo tak tvrdé a hlavně evidentně ne na prahu dráhy a i přes krátký pokus o prudké brzdění, jsme odbočku minuli, museli jsme tedy dojet na konec dráhy, otočit se a hezky zpátky po ní zpět k terminálu. Takže sice o nějakých 10-15 minut delší přistání, ale mám-li si vybrat, pak tento delší způsob mi byl poněkud příjemnější. Ne však cestující, která seděla za mnou, zřejmě v očekávání té první verze vrhla po dosednutí šavličku, naštěstí ne na moji hlavu, ale do erárního pytlíku. Vím, že první varianta by Vás potěšila více...

Po 26 hodinách na cestě, tak již téměř skončil náš přesun do země zaslíbené, resp. místa určení. Zbývalo již jen vyzvednout zavazadla, přečkat šarvátku místních taxikářů o blížící se perspektivní ryto a přežít skutečně poslední přesun toho dne do Dragon resortu, kde strávíme následujících 20 nocí. 

http://phuquocdragonresort.com/gioi-thieu.html

Stále jsem čekal zradu, protože se nám zde podařilo ubytování sehnat za třetinovou cenu. Za 20 nocí se snídaní ve dvou zaplatíme necelých 16 tis. Kč. Asi měsíc před odletem stejný pokoj  na tuto dobu nabízeli téměř za 60 tis. Kč. Naštěstí vše proběhlo bez jakýchkoli komplikací, máme pokoj, který jsme si objednali i za ty skvělé peníze. První snídaně byla výtečná. Do Vietnamu lze v podstatě ubytování sehnat max. se snídaní. Ta je ale velmi nadstandardní a obsahuje v sobě i typické obědové pokrmy. Vietnamská strava je nebývale bohatá i zdravá. Samozřejmě, že i vietnamská kuchyně obsahuje řadu nezdravých pokrmů. Proslulý je např. pomalu pečený bůček, který je tedy ale opravdu bůček!

První den jsme kromě ubytování, obhlídky resortu a jeho okolí, prvního vykoupání se v moři, večeře a nezbytné večerní hygieně více nestihli. Asi v 21 hod. už jsme zařezávali... 

Vstávali jsme, vlastně dopoledne, v krásných 9 hod. Po nezbytné ranní hygieně jsme absolvovali onen výtečný "snídaňo-oběd", podávaný formou bufetu. Již včera jsme sondovali ceny za zapůjčení motorek. S nabídkou jsme ale nebyli vůbec spokojeni i přes nezbytné vyjednávání. Vymysleli jsme tedy plán. Dnes si půjčíme v naší lokalitě jen jednu motorku a na ní si dojedeme pro druhou za podstatně výhodnějších podmínek, k naší oblíbené "restauratérce a půjčovatelce motorek", se kterou jsme se seznámili loni. A tak jsme i učinili.

Shledání s paní Ley bylo nádherné. Poznala nás bez meškání a pak následovalo objímání a celkově velmi vřelé přijetí. Její tatínek žil a pracoval několik let v Praze. Proto možná ty sympatie. Po krátkém občerstvení jsme si domluvili zapůjčení dvou motorek,na celý pobyt za velice nadstandardních podmínek, jak by se řeklo u nás. Paní Ley moc dobře ví, že nejsme žádné držgrešle, jak by se mohlo zdát, a že jí všechno nakonec bohatě vynahradíme při večeřích, většinu kterých zas moc rádi u ní absolvujeme. Její restauraci ROMAN dříve BAJKAL můžeme vřele doporučit...

Jinak již v předchozích blozích jsem psal, jak nesmírně důležitá je pro Vietnamce důvěra, důkladné poznání protistrany a pokud dojde k naplnění té důvěry, můžete si být jisti, že jste v dobrých rukou, nebudete ani podvedeni ani ošizeni a na nic nepotřebujete žádné smlouvy, nebo doklady... Toto ale platí pouze v případě toho navázání blízkého kontaktu a získání si důvěry. 

Od paní Ley jsme již každý na svojí "mašině" zamířili na jižní cíp ostrova. Loni se jelo kousek po stavbě nové dálnice a pak přejezdem cestou necestou na stávající dálnici vedoucí středem ostrova. Letos jsme dojeli po stále rozestavěné, ale v podstatě dokončené dálnici, až téměř do cíle naší cesty. Stavební boom na ostrově je pravdu znatelný na každém kroku. Vietnam si je moc dobře vědom, jak moc je pro něj důležitý příjem a orientace na cestovní ruch. Maximum získaných prostředků tedy vrací zpět do výstavby zanedbané infrastruktury. Ne že by se ale o tolik zas lišila od té naší...

Cílem naší cesty byly dvě hojně vyhledávané pláže jihu ostrova Sao Beach a Khem Beach. Obě jsme navštívili již loni. Loni byly obě pláže prosté hotelů, spíše pro rybáře a hojně využívané domorodci. Letos je na Khem Beach téměř dokončený hotelový komplex. Na Sao Beach hlava na hlavě, tedy ve srovnání s loňskem a v mých očích musím podotknout. V porovnání s Thajskem, nebo např. Nha Trangem je to stále nesrovnatelný klídek, pohoda a soukromí. 

Další den (sobota 26/3/2016) dopoledne po vydatné snídani vyrážíme vyzvednout druhou motorku k paní Ley. Ta už na nás čeká i s manželem a připravenou snídaní. Byt již máme jednu za sebou, pozvání odmítnout nelze, byla by to urážka a tak snídáme podruhé. Podává se vaječná omeleta, grilovaná ryba a vepřové, nechybí samozřejmě tradiční Pho polévka i nezbytná rybí omáčka.

Po asi hodině přebíráme druhý stroj a vyrážíme na sever ostrova, kde jsme loni byli skoro sami na proslulé Long Beach. Motorky od paní Ley již mají svoje nejlepší léta za sebou, ale jinak jsou to spolehliví dříči. Cestou se stavíme ještě v našem resortu a smočíme se v bazénu. Po asi dvouhodinové přestávce pokračujeme na Long Beach. Zkoušíme nejprve nejrychlejší cestu kolem zábavního parku Winpearl. Bohužel tudy to již ale letos nejde. Příjezdová cesta z hlavní silnice dnes slouží již jen pro návštěvníky zábavního parku a přilehlých resortů.

Opět jsme poměrně v šoku z neuvěřitelného stavebního boomu všude kolem zábavního parku. Doslova zde roste spousta nových hotelů a rezortů. Zkoušíme jet přes staveniště jednoho z rezortů, ale bohužel cesta na kterou bychom se měli napojit již v daném místě neexistuje, jak záhy zjišťujeme. Musíme tedy jinudy. Vracíme se asi 2-3 km zpět po hlavní silnici a konečně odbočujeme na správnou cestu k nejdelší pláži na Phu Quoc. A máme štěstí, cesta nás tam opravdu dovede a dokonce nalézáme téměř opuštěnou Long Beach. Opět berte s rezervou, pláž má přes 10 km, takže na ní samozřejmě nejsme sami. V dohledu ale nemáme nikoho... Konečně klid a soukromí, nádherné koupání v moři a opalování. Po asi 3 hodinách relaxace na pláži se vydáváme zpět do resortu, nám dobře již z loňska známou, prašnou magistrálou podél pobřeží. Zkrátka romantika i když zaprášená... 

Na závěr dnešního dílu blogu podotýkám, že máme již v podstatě za sebou třetí den pobytu a zatím nejsem já a dokonce ani partner spáleni. Opalovací krém s faktorem 30 pro mě a 50 pro Štěpána sice mizí neuvěřitelnou rychlostí, ale dobrý, oproti loňsku určitě...

Další blogy o pobytech ve Vietnamu i předchozí díly blogu o pobytu 2016 naleznete níže...

Vietnam 2016, Phu Quoc, Hanoi, Sapa, možná jednou náš přechodný domov - díl první...

http://pavelholub.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=500269

Vietnam 2016, Phu Quoc, Hanoi, Sapa, možná jednou náš přechodný domov - díl nultý...

http://pavelholub.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=495346

Vietnam 2015, dosud neobjevený ráj na zemi, asijský ekonomický tygr...

http://pavelholub.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=490150

Vietnam 2014, země netušených možností, vděčím mu za život, tj. opravdu za hodně!

http://pavelholub.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=489831