Vietnam 2016, Phu Quoc, Hanoi, Sapa, možná jednou náš přechodný domov - díl první

Den "D" pro nás nastal den po osudném "Bruselském" 22. březnu 2016. Je středa 23/3/2016 a my jsme konečně po roce na cestě zpět do vytouženého ráje. Blog začínám psát na letišti ve Frankfurtu a dopisuji jej při přestupu v Saigonu.

Navazuji na následující blogy, přímo pak na třetí blog v pořadí...

http://pavelholub.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=489831

http://pavelholub.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=490150

http://pavelholub.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=495346

Středa 23/3/2016 pro nás začala velice časně. Plánovaný budíček ve 4:00 hod. se nám z důvodu cestovní horečky posunul již na druhou hodinu ranní. Krátce po čtvrté hodině jsme již seděli v autě a mířili na pražské letiště. Chvíli nám venkovským trubkám trvalo, nežli jsme našli správný parking. Na značkách jsou totiž označeny parkingy písmeny A, B, C..., ve skutečnosti se ale ten náš jmenoval SMART. No po té co jsme všechny objeli jsme skončili na tom posledním a správném, kupodivu nejbližším našemu terminálu. Následovalo poměrně rychlé odbavení a nezbytná snídaně u McDonalda. Díky včerejším událostem jsme my cestující byli téměř v menšině ve srovnání s bezpečnostními složkami (hodně nadneseno), ale oproti Frankfurtu se to nedá srovnávat. Po přesunu do gate a nezbytném šacování, jsme zjistili že nepoletíme Airbusem A 319 ČSA, ale Boeingem B 737-800 Travel Service. Dnes je to již v podstatě jedna firma. Překvapilo mě, že s námi neletělo moc Vietnamců. Dříve se rannímu spoji ČSA do Frankfurtu přezdívalo Vietnamský přískok. 

Byť na letence máme v kolonce meals, napsáno snack, nedostali jsme ani vodu natož toho šneka... Ne že bych hodinový let bez občerstvení nepřežil, ale nemusejí s tím občerstvením alespoň provokovat na letence. Hladolet byl u konce asi po 60 minutách. Ve Frankfurtu jsme přistáli na novou, nejvzdálenější runway, takže téměř v Drážďanech a pojíždění k terminálu bylo skoro stejně dlouhé jako celý let... Ale zase jsme si do sytosti prohlédli letiště... Po autobusovém přesunu do terminálu 2, jsme zamířili přes celou jeho délku do našeho business salónku, kde strávíme v relativním pohodlí, s příjemným servisem, následují cca čtyři z pěti hodin trvajícího čekání na let do Ho Chi Minh City (Saigonu). Právě zde nyní píši tuto první část dnešního blogu...

Před 14 hodinou nás čeká "nalodění" na palubu Boeingu B 787-900 (prodloužená verze Dreamlineru) Vietnam Airlines. Bude to naše první zkušenost s touto ani ne rok starou novinkou na leteckém nebi. Vietnam Airlines disponují jedním z nejmodernějších letadlových parků na světě. Jeho součástí jsou kromě již zmíněných Dreamlinerů i nové Airbusy A 350-900. Ty jsou v provozu u leteckých společností teprve od loňského roku a Vietnam Airlines byly na světě jejich druhým provozovatelem v pořadí, hned po Qatar Airways. Před nástupem na palubu resp. před vstupem do gate, nás čeká asi nejpřísnější bezpečnostní prohlídka, kterou jsme dosud zažili. Inu Němci opravdu, zdá se, neponechávají nic náhodě, s odletem a kontrolami v Praze se to nedá srovnávat. Následuje pár fotek Dreamlineru...

Let byl poklidný, servis Vietnamských Aerolinií výtečný, dost asi udělala ta o něco lepší cestovní třída, při takovýchto vzdálenostech se opravdu vyplatí si něco připlatit a užít si alespoň o něco větší pohodlí a lepší servis. Dál už jsme se jenom cpali, nebo spali, pokračovat tedy budu až Ho Chi Minh City (Saigonem). 

Po přistání v Saigonu nás čekala tradiční vízová a pasová procedura. Vše dopadlo dobře. Následovalo pořízení Vietnamských SIM karet, které nám umožní jak telefonovat do ČR, tak i celý měsíc využívat mobilní internet za směšné peníze (dvě SIM karty v celkové ceně asi 700 Kč). Každému doporučuji pořídit si SIM kartu ihned na letišti, bezprostředně po příletu. Nezbytná výměna peněz a už jsou z nás zase na chvíli Duongoví multimilionáři. Máme za sebou i dvě zdánlivě nekonečné fronty v domácím terminálu. Nyní si již opět užíváme zaslouženého odpočinku v business salónku Vietnam Airlines. Od příletu do Saigonu máme před sebou cca 6 ti hodinovou pauzu před poslední částí naší cesty na ostrov Phu Quoc. Tam bychom měli dorazit ve 14:30 hod. místního času 24/3/2016. To budeme již na cestě více než 26 hodin, odečtu-li časový posun. 

 Za kvalitu fotografií se omlouvám, jsou jen dokumentační, focené telefonem a autorem většiny jsem navíc já sám, což je kombinace přímo vražedná, já vím. Až se své role ujme zkušený fotograf, kvalita půjde rapidně nahoru... Zde zakončím tuto první část blogu, z našeho již třetího Vietnamského putování. Další části blogu budu uveřejňovat zhruba každé 2-4 dny.