Proč jsme národem permanentně nakrlým, nespokojeným, uzavřeným, závistivým?

Cítíme se snad více než národ? Národ tvoří jednotlivci a díky Bohu všichni zdaleka nesplňují charakteristiku v titulku. Nemyslím, že bychom byli nějakým výjimečným národem, nejsme ani tím nejhorším! Co se začít alespoň usmívat?

Já jsem rozený optimista, byť to z mých blogů je možná jen hodně těžko patrné. Ono ale v ekonomii například, cosi jako optimismus, nebo pesimismus nemá vůbec co dělat. Ekonomie jsou soubory čísel, dat, hodnot, statistik, grafů a ta musejí být zasazena resp. vnímána v mnohem širším kontextu. Ekonomii vždycky výrazným způsobem ovlivňovala politika, bezpečnostní situace, ale i přírodní jevy např. S tím vším a těch věcí je se samozřejmě mnohem mnohem více, musí makroekonomie počítat, nelze žít v nějakém ekonomickém izolovaném světě. To je pak svět virtuální, teoretický. Ale nebojte o tom dnes psát nechci. 

Nedávno se mi stala taková nevinná příhoda. Vykračuji si po jedné pěší zóně v jednom našem krajském městě, přemítám si v hlavě různé myšlenky a nevědomky se přitom jako obvykle usmívám na okolní svět. Ti co mi znají osobně ví o čem píši. Lidí moc nepotkávám. Blížím se ke dvěma dámám v důchodovém věku, které se sunou proti mě a klebetí si přitom a zrovna se u toho neusmívají, spíše se tváří přesně v duchu naší národní povahy. Když se k nim přiblížím a míjím je, můj úsměv v ksichtě se ještě rozšíří a asi i trochu vycením zoubky... V ten okamžik mě dámy zaregistrují a s údivem přestanou na malý okamžik klebetit. Sotva je minu zaslechnu:"Viděla jste ho? Co je to za magora? Proč se na nás smál? Znáte ho, nejsem někde špinavá nebo něco? Neznám, nejste, asi nějaký ten provokatér, nebo debil..." Zbytek svého hodnocení jsem již naštěstí neslyšel, raději jsem trochu přišlápl, abych ještě neschytal pár ran holí. A to jsem se já vůl jenom v dobrém usmíval, usmál na kolemjdoucí...

Víte toto je jeden z důvodů, proč se cítím tak dobře v zemích na dálném východě. Tam totiž úsměv na tváři je úplně běžnou součástí společnosti, běžnou součástí všedního dne na ulici. Opak je brán za něco nepřirozeného. Už mnohé z Vás slyším... "Tak se tam odstěhuj ty magore!"  Ano možná k tomu jednou i dojde, ale ne jen z tohoto důvodu.  

Závist, blbá nálada, permanentní nespokojenost jsou jakýmsi naším hnacím motorem. Jsou nedílnou součástí našich životů. Téměř vůbec se nad tím již nepozastavujeme. Pokud někdo jenom trošku vyčnívá, je právě on považován za toho blázna, nebo provokatéra. Přitom se k nám třeba jenom odněkud přestěhoval, narodil se jinde. Nebo prostě uvažuje, chová se jiným způsobem.

Je i toto jeden z důvodů proč máme takový strach z jiných kultur? Proč tu nechceme cizáky? Ne že by se zrovna k nám zrovna hrnuli, naše pověst nás dosti ve světě předbíhá... Bojíme se, že by nás snad i něčím nedej Bože obohatili? Vždyť se neumějí pořádně ani vykakat a jsou to barbaři, holky v práci to říkali a ty to mají přímo od známého Konvičky, fenomenálního "arabisty"...

Rozdmýchávaný a notně přikrmovaný strach ve společnosti, už mnohokrát v naší historii vedl k velmi nepěkným koncům. Zkusme začít více přemýšlet a nepodléhat blbé náladě, neposlouchat samozvané vůdce. Prostě zapojme více svoje logické uvažování, nenechme se tolik ovlivňovat a strhávat okolím!

Zkusme se na sebe více usmívat v obchodech, na ulicích... Pokusme se udělat něco pozitivního. Mám na mysli opravdu drobnosti. Uvědomme si, že národ je složen z nás, jednotlivců a bez toho, aby každý začal sám těmi drobnostmi u sebe, to nepůjde!