Dobro versus zlo, aneb vlastenectví v proměnách doby

Ve světě pohádek je, bez ohledu na dobu, zlo i dobro vždy velmi jasně a čitelné vymezeno. V reálném životě je to přesně naopak a velkou roli hraje právě čas. Co dnes chápeme jako zřejmé zlo, bylo před desetiletími považováno 

za dobro. Platí to samozřejmě i naopak. Velkou roli přitom hraje i majoritní versus minoritní názor společnosti v proměnách doby. Zmíním pár příkladů z naší nedávné minulosti a neopomenu ani naši současnost. Začnu tou nedávnou minulostí.

Po skončení 2 sv. války a našem osvobození Rudou armádou, byl nástup komunismu, jako vedoucí ideologie v naší zemi jen otázkou času. Nakonec stačily pouhé tři roky, aby se vděčný národ po 6-ti letech vynuceného nacismu, vzdal znovu nabyté svobody a demokracie, ale i hrdinů, kteří za jeho svobodu bojovali na západní frontě a nechal se uchlácholit "dobrem s lidskou tváří a rovností pro všechny", komunismem.

Komunismus u nás zvítězil díky většinové vůli tehdejšího národa, demokraté a  ti kteří za národ bojovali na západě se rázem stali úhlavními nepřáteli státu a národa a ten se s nimi také patřičně vypořádal. A tak si v té nové komunistické "pohádce" většina spokojeně žila, "mlaskala si blahobytem" a věřila tomu, jak je to v tom imperialistickém krachujícím světě šílené. Ti co s režimem nesouhlasili a veřejně se pokoušeli vymezit, neměli opravdu na růžích ustláno, velmi mírně řečeno. Ona v rámci možností spokojená většina, se to buď vůbec nedozvěděla a nebo to pro ní byli exemplární protistátní živlové a vyvrhelové se kterými se bylo třeba rychle a rázně vypořádat.

V šedesátých letech min. století si pak páteř začínalo pomalu narovnávat stále větší množství obyvatel naší komunismem sešroubované země, kteří byli zpět na tu "jedinou správnou" cestu usměrněni spřátelenými armádami Varšavské smlouvy pod vedením bratrského SSSR v roce 1968.

Země byla následně pod "úspěšným dlouholetým" Husákovým vedením normalizována...

Pokud by nepřišli roky 1976-7 a s nimi Charta 77, jejíž signatáři se rázem stali terči a úhlavními nepřáteli "rozvinuté a humánní" socialistické vlasti, byť se pouze dožadovali dodržování podmínek Helsinské úmluvy, ke které se ČSSR přihlásilo, možná bychom si "spokojeně v prosperujícím socialismu chrochtali" dodnes. Chartisté se rázem stali štvavou zvěří režimu, za potlesku většiny uvědomělých obyvatel země, kteří sice o chartě hodně slyšeli, ale rozhodně si ten "protistátní panflet" nikdy nepřečetli, za to jej většinově odsoudili v čele s národní a zasloužilou uměleckou frontou.

Koncem 80. let se ale situace začíná z pozvolna obracet. Dobro si pomalu, ale jistě, začíná měnit i u většinové společnosti svoji roli s dosavadním zlem. Definitivně se zlo v dobro a naopak promění počátkem 90. let minulého století. Změnila se ale ona společnost doopravdy? Nebyla to pouze taková momentální krátká euforie po které se rychle dostavilo vystřízlivění?

Jak dnes společnost opravdu vnímá výměnu role dobra a zla z počátku 90. let min. století? Opravdu i dnes vnímá majoritní společnost, téměř 30 let po změně dobra a zla, Václava Havla a ostatní skutečné disidenty jako hrdiny a komunismus jako to zlo? Jak to vnímáte právě vy? 

A nyní se přenesu do současnosti, konkrétně do závěru loňského roku a ještě jednou se zastavím, z pohledu historie u nevýznamné kapitolky, z pohledu současnosti, ale u dosti výmluvné, o současném stavu společnosti vypovídající kauze. Banga versus Ortel. Kdo je pro Vás tím dobrem a zlem v tomto případě? Nebo jinak a lépe, kdo je pro Vás ten skutečný vlastenec? Patří Banga opravdu do "plynu" a Ortel je ten pravý neposkvrněný hrdina a vlastenec? Nebo patří Ortel do "krimu" a tím hrdinným vlastencem je Banga?

Já mám zcela jasno. Radek Banga se v mých očích zachoval jako skutečný vlastenec. Projevil, z mého úhlu pohledu, statečně svůj občanský postoj. Nebyl sám, přesto se díky svému etnickému původu triumfálně největší "kýbl sraček" zvrhl právě na jeho hlavu. Záměrně sem nebudu dávat odkazy na diskuze k článkům o Bangovi prolnutými názory těch "pravých vlastenců" podobně jako v případě poslední kauzy týkající se černošského modela uveřejněného v letáku Lidlu. 

Ihned se také, jakožto obhajoba "vlastenecké" tvorby Ortela, vyrojili Bangovi puberťácké přisprostlé texty, čímž asi měla být nabourána jeho věrohodnost. Kdo z Vás prosím měl v pubertě blíže vyznávání a uctívání nacismu před těmi řekněme dost přisprostlými texty? Co je tedy větší pokrytectví v národě, který podle statistik vévodí na internetu ve sledování porna? Odsouzení přisprostlých sexistických textů vytvořených v pubertě, nebo skládání a prezentování textů s nacistickou tematikou, pro stejně smýšlející publikum.

Tomáš Ortel je dnes velkou částí společnosti uctíván jako ten kladný hrdina, dobro, ten pravý vlastenec a málo koho buď zajímají jeho neonacistické, rasistické a xenofobní názory a postoje a nebo je dokonce právě toto pro mnoho lidí jeho největší výhodou. Proč také? Vždyť právě toto uvažování a vyjadřování se pomalu stává běžnou součástí našich životů, takovou všeobecně přijatelnou normou dnešní společnosti, zejména v neosobním, virtuálním světě. Opak je chápán za abnormalitu, šílenost, bláznovství, slabost, najivitu, mainstream, sluníčkářství, havloidismus atd. napsáno velmi slušně...

Je ale velký rozdíl mezi životem reálným a tím virtuálním, tak to alespoň vnímám já. S těmi "pravými jadrnými, často anonymními vlastenci" se setkávám zejména ve virtuálním prostředí, nikoliv na ulici, vlaku, nebo v restauraci... 

A proč také ne, když podobný styl uvažování a nahlížení na svět podporuje sama naše demokraticky zvolená, tou "správnou vlasteneckou částí" národa do nebes vynášená hlava naší země. Pro srovnání si níže můžete poslechnout jeho vánoční projev a novoroční projev Slovenského prezidenta...

Slovenský prezident zastává diametrálně odlišné postoje a ve své zemi tudíž nemá zrovna na růžích ustláno. Zkrátka patří k oné "najivní, slabé, sluníčkářské" menšině...

Je takovýto současný stav naší společnosti pro Vás přijatelný? Na které straně společnosti stojíte právě vy? Jste si jisti, že je to opravdu ta správná strana společnosti?

Až se na současnost budete dívat za 20, 50 let, myslíte si, že budete s čistým svědomím moci prohlásit, že jste tehdy stáli na straně toho "dobra"? Nezapomínejme jak tomu bylo v tom roce 1948 např.? Já osobně se pohledu na svoje současné skutky a chování zpětně za 20, 50 let opravdu neobávám...

Není Vám divné kam jako mávnutím proutku zmizeli ti podporovatelé, nebo přisluhovači 40-ti letého komunistického teroru? Jsou to ti samí, kterým se dnes po "ráji" v komunismu stýská, protože již prostě zapomněli, nebo je snad pálí dobré bydlo a nevědí co roupama? Nebo jsou to ti, kteří se v roce 1990 den ze dne náhle stali "komunisty pronásledovanými a perzekuovanými disidenty"? A co po revoluční mládí? Nechtělo by snad to z nevědomosti na vlastní kůži vyzkoušet "výhody" komunismu, nebo jiné z ideologií 20 stol.?

Vím, pro dnešek už toho bylo asi více než dost... 

PS: Všem kteří měli se čtením blogu trpělivost, vydrželi až sem a dokonce snad i sdílejí podobný názor na vidění současné, do sebe zahleděné konzumní společnosti, se značně od "tradičních hodnot" posunutými hodnotami, ke kterým patří v hojné míře nenávist, šíření strachu, rasismu, blbé nálady atd. děkuji a budu moc rád za Vaši další návštěvu mého blogu a třeba i udělení karmy, chápu, že účast v diskuzi bývá pro mnohé z Vás naprosto bezpředmětným plýtváním času...

Na svoji četnou, stále se rozrůstající skupinu odpůrců se "těším" v diskuzi. Jsem zvědavý kdo dorazí první. Budou to zpochybňovatelé "karmy" a čtenosti mých blogů, kteří jsou skálopevně přesvědčeni o svých vysokých kvalitách a mé naprosté neschopnosti, podvodům a intrikám a kteří se doslova realizovali v diskuzi k poslednímu mému blogu? Nebo to budou notoričtí "domýšliví čtenáři", kterým stačí přelousknout nadpis, někdy se zdrží i pertextem, abych jim moc nekřivdil, a zbytek "užitečných relevantních informací" načerpají v plodné "konstruktivní" diskuzi, do které se rádi a tudíž již i "zcela v obraze" zapojí?