Možná také začátek něčeho jiného, nového. Rozhodl jsem se, že ji udělám. Sám. Bez jakéhokoliv nařízení. Rozhodnuto a basta fidli. Po 14 dnech Vám řeknu co a jak. Jak?
Začnu zcela ignorovat veškeré zprávy o covidu. Každodenně. To slibuji.
Začnu hned. Nebudu čekat na novoroční předsevzetí. Věřím, že již pouhých 14 dní ignorace zpráv bude mít nejen u mě, ale u každého blahodárný účinek. Strach nás totiž zbavuje sebereflexe a pozornosti. Vnitřní pozornosti. Pozornosti sami k sobě. Dostáváme se do izolace, odpojení. Nejde jen o negativní zprávy. I negativní zpráva nám může být prospěšná. Přesto, nebo právě proto, mám raději kategorii
mně prospěšná či neprospěšná zpráva.
My muži máme v mnoha směrech zastřený zrak, myslím tím vnitřní zrak, vnitřní kompas. Ženy vidí i to, co muži nepostřehnou. Proto jsou ženy.
Lehce odbočím. Vzpomínám na jeden dávný psychologický výzkum. V jednom okrese začali ve sdělovacích prostředcích zveřejňovat po šest měsíců každý výjezd hasičů k požáru. Průzkumem potom zjistili, že si lidé začali myslet, jakým výrazným způsobem stoupl počet požárů, což v nich zákonitě vyvolalo strach. Přitom počet požárů klesal. Jen se o nich začalo psát. Nic víc, nic míň.
Požáry se dostaly do středu pozornosti obyvatel. Čemu se věnuje pozornost, zvláště mediální, to se zesiluje, umocňuje.
I proto se odpojím od mně ne prospěšných zpráv.
A to není vše. Naordinuji si smysluplnou knihu, třeba Valkýry od Paulo Coelho. Ne náhodou mi přišla do cesty. I čaj jitrocelový. Jitro ocelový. Ne náhodou mi přišel do cesty. Podíval jsem se na jeho účinky. Byl jsem překvapen. Jitrocel působí především na dýchací cesty.
Oooooo.
To ve zprávách neslyším. Tak tomu říkám Tečka.
Z myšlenek sepsal: Chalupský Pavel
