Dělám to tak nejméně poslední rok, za tu dobu jsem si rozšířila okruh svých přátel, a to i internetových, se kterými se o covidu nebavíme, napsala jsem sama pro své potěšení 365 básniček - i když jsou to ranní párverší pro legraci, nesou dobrou náladu, a bavím jimi své přátele,, objevila jsem také jitrocelovou mast. Na chodidla s prasklinkami není lepší. Všichni si se mnou rádi povídají a ptají se: "Holka, kde bereš ten optimismus?". Stále opakuji: "Nesleduji zpravodajství". Na Zprávy se dívám jen 7 minut denně po ránu na netu na servry, které si vyberu sama, abych byla v obraze, zda nevypukla 3. světová válka. Co sleduji, jsou zajímavé blogy, po netu si vybírám v rámci VU3V zajímavá témata ke studiu, vstávám a chodím spát kdy já chci a koukám se v tv jen na to, co mě zajímá. Poslouchám hudbu podle vlastního výběru a povídám si o ní s přáteli. Pane Chalupský můj důchod, to je pro mě jedno z nejhezčích období života. Navzdory covidu a tomu, že jsem stará a ledacos na těle už bolí. S určitými bolestmi v těle jsem se prostě naučila žít. Vřele doporučuji i ostatním, lze to s určitými úpravami praktikovat i mimo důchod. Moc zdravím a držím palce. Samozřejmě přeji hodně zdraví, a na to z mé strany stačí dodržovat ta ER a nezapomenout na zdravý selský rozum. A jestli mám onemocnět, no tak holt jo. A co? Média to nezachrání. 
