Už několikrát jsme se zamýšleli nad význami slov. Je potřeba navrátit slovům jejich pravý význam, jejich základ. Chápu, jsou slova mnohovýznamová. Tam je to daný. Jsou ale slova, kde jsme zcela zaměnili jejich význam. Třeba...
Aktivista rovná se terorista.
Tenhle slovní příměr jsem již xkrát, již před xlety slyšel nejen z úst různých politiků, komentátorů v TV a rádiu, ale i kolegů v práci. Jak snadné, jak lehké, jak příznačné v této době je někoho označit, onálepkovat, zostudit, přímo dehonestovat.
Každý z nás je originální lidský jedinec. Každý máme svůj osobitý názor na cokoliv. Každý máme svůj osobitý způsob vyjadřování na cokoliv. Každý máme svůj osobitý přístup k tomu, jak svůj názor vyjádřit. To jest přece právo každého svobodného lidského jedince. Máme to dokonce v Listině základních práv a svobod, což je nedílná součást naší Ústavy.
Papír ale snese cokoliv, že?
Aktivista je dle mého názoru člověk, který se aktivně zajímá o určité společenské či jiné dění. Má svůj názor a ten se snaží aktivně prosazovat, nebo poukazovat. To je přece v pořádku. To je přece základ občanské demokratické společnosti, která vyžaduje aktivní přístup každého člena. Dokážeme si představit většinovou pasivitu? Kam by daná společnost došla, jak by se vyvíjela.
Nijak. Stagnovala by, zakrňovala až do nicoty.
V takové společnosti není příjemné, ani přirozené žít. Svět se vyvíjí právě díky aktivnímu i aktivistického přístupu lidí.
A přitom naše společnost, vyspělá společnost západního typu, demokratická společnost, společnost, jež si dá do vínku Listinu základních práv a svobod, společnost, jež velice ráda poukazuje a poučuje jiné národy, zaměňuje, označuje aktivisty za teroristy.
Proč? Však ono se to šikuje, vždyť se to rýmuje.
Když lehce sleduji společenský diskurs na dané téma tak mám dojem, že jsme se stali pomalu teroristickým státem, neb co aktivista, toť terorista. Pozor na to.
Buďme rádi, že tu máme aktivisty, ne teroristy.
Z myšlenek nad aktivismem a terorismem sepsal: Chalupský Pavel
