Krása je pomíjivá, vznešenost stálá. I tak je možno to pojmout. S krásou i vznešeností se setkáváme každodenně. Stačí mít naladěné smysly a obé přijde. Kdy a kde?
Den je o kráse, noc o vznešenosti.
Krása dne. Opravdu stačí mít jen naladěné smysly a vidíme tolik krás kolem sebe až nám budou oči přecházet. Stačí se jen na krásu naladit. Ať jsem doma, na cestě do práce, z práce, v práci. Ať je stvořena rukou lidskou, nebo Vesmírnou.
Slyším hlasy. Za pokladnou v obchodě, nebo u montážní linky, nebo ...kde není ani čas odskočit si na toaletu a v klidu se najíst, nelze vidět ani najít krásu.
Určitě to není jednoduché a nechci se stavět do role mravokárce, ale pokud si při takové práci nedokážeme najít a vidět krásu, ani na pár minut, jsou dvě možnosti.
Zamyslet se nebo Odejít.
Jinak se jedná o sebedestrukci jak těla, tak duše. A to je zhoubné. Každá práce by nás měla motivovat, naplňovat. Mám tu čest znát lidi, které motivuje a naplňuje úklid ulic.
Vznešenost noci. Je to mnohdy smutné. Přes den krásu nevidíme a vznešenost noci prospíme. Možná i proto je vznešenost v dnešní době opomíjena. Zmizela snad z našeho slovníku? Možná ANO, protože vznešenost jde ruku v ruce s kultivovaností. Setkali jste se s ní někde? Pokud ano, tak blahopřeji.
Noc je vznešená už jen pro své ticho, klid, tmu a svit Vesmíru.
Obzvlášť v přírodě. Vznešenost prohlubuje naše vnímání, rozjímání a očistu Duše.
Naplňuje náš vnitřní rezervoár jemněhmotnou energií. Máme možnost dostávat se blíž k sobě samému. Přivinout se.
Jenže MY ji prospíme.
A pak se divíme, že ji neznáme a v sobě nemáme.
Takže hledejme každodenní krásy dne, vznešenost noci a užívejme si je.
Z myšlenek sepsal: Chalupský Pavel
