Já myslím, že pojem "Vznešenost" je úzce svázán s dojmem, který v nás zanechává pocit, že můžeme k něčemu úchvatnému vzhlížet. Noc jistě, ale ono ranní východ slunce v horách, kdy svět leží u nohou zalitý prvním slunkem, je taky vznešený. Nebo okamžik, kdy stojíme před dechberoucími fiálami katedrál, prostě lze ji nalézt tam, kde jsme zaskočeni velikostí, ušlechtilostí, a ano i krásou. Když se dívám na Michelangelovu Pietu, cítím nejen krásu, ale i vznešenost bezbřehého smutku jen v tom, jak sochař dokázal, vpravit ho do způsobu, jak klopí oči k tělu v klíně. Ono je to chvílemi pro mě pospojované a pak zase ne. Ale bez osobního, vnitřního prožitku nás samých, nelze najít ani jedno, ani druhé. Zajímavé téma na zamyšlení. Díky a přeji víc takových v tomto novém roce pane Chalupský.

Učitě v tom pojmu - vznešenosti je něco, co nás převyšuje a přesto může být s námi...

Vznešená noc. Hezký pojem.