Pokud jste už četli některý z mých článků, víte že mám občas výhrady k dění v české politice. Když ale Senát zachraňuje prezidenta republiky před aktem velezrady tím, že podává ústavní stížnost, a to jen protože se politická reprezentace chová jako banda spratků na pískovišti... Myslím, že je čas, abychom svou vůli vyjádřili my, občané České republiky. Koneckonců, tahle země je naše, zatím.
Vážený pane premiére,
uvědomuji si tlak, pod jakým nyní zřejmě pracujete. Považuji Vás však za racionálně uvažujícího člověka a věřím, že mému textu budete věnovat vážnou pozornost.
S velkým znepokojením v posledních dnech sleduji tahanice o ratifikaci Lisabonské smlouvy (LS). Na internetu se objevují desítky článků, výzev, úvah, které toto téma rozebírají ze všech úhlů pohledu. Prezident republiky je, byť přihlouplou senátorkou, napadán z velezrady, ačkoli je nade vší pochybnost, že proti ratifikaci LS bojuje z čistých pohnutek. Věřím, že se prezident republiky obává, co LS provede s autonomií České republiky. Proto bych proti němu neřekl křivé slovo. Nicméně, jeho chování v posledních dnech je velmi trapné, hloupé a znevažuje jeho úřad stejně jako trapná snaha senátorů ODS o bohapusté zdržování procesu ratifikace LS.
Vstupem do Evropské unie jsme vědomě přistoupili na určitou ztrátu vlastní samostatnosti za cenu integrace do celku, který přinejmenším zaručí, že naši evropští přátelé, tedy ani ti německy mluvící, nebudou ohrožovat samu existenci našeho národa. Z tohoto hlediska je členství v Evropské unii pro naši zemi absolutně dobré. Nicméně, dosud nežijeme ani v liberální Evropské unii, ani v Evropské socialistické federaci, ale v demokraticky zřízené České republice. Myslím, že o tak závažných otázkách, jako je zařazení státu do většího geopolitického celku jakéhokoli druhu, mají právo rozhodnout skuteční majitelé státu, tedy jeho občané. Navíc ve chvíli, kdy je zcela evidentní, že politická reprezentace není schopná rozumné domluvy, se toto řešení jeví jako jediný logický krok. Vy jako nejvyšší ústavní činitel jste představitelem nás, občanů České republiky a měl byste cítit, že právě teď je správná chvíle, kdy byste měl vyslechnout vox populi.
Chápu, že se nacházíme v situaci, kdy LS schválily obě komory Parlamentu České republiky. Dalším legislativním krokem tedy není referendum, ale schválení dokumentu prezidentem republiky. Z výše uvedených důvodů však tento krok považuji za neproveditelný. Navíc, politická reprezentace v poslední době velmi často ohýbá zákony, aby vyhovovaly jednou požadavkům občanských, jindy sociálních demokratů nebo snad vůli státní správy. Většina běžných občanů této země však zákony dodržuje s pečlivostí až nemístnou, a mohli by proto jednou dostat možnost vyjádřit se ke své budoucnosti bez ohledu na to, co říkají děravé české zákony.
Vyzývám vás k vyhlášení referenda o ratifikaci Lisabonské smlouvy Českou republikou v termínu 5. a 6. června spolu s volbami do Evropského parlamentu. Smlouva je v médiích diskutována ze všech úhlů a není proto potřeba provádět rozsáhlou osvětovou kampaň. V příštích týdnech mohou protistrany veřejnosti předložit své argumenty, způsobů jak s veřejností velmi efektivně komunikovat, jsou stovky. Proč například neuspořádat velkou televizní diskuzi zastánců a odpůrců LS, kterou budou moci přenášet všechny televizní i rozhlasové stanice, pokud o to požádají. Není ani jeden rozumný a logický důvod mou výzvu odmítnout nebo dokonce ignorovat. Neměla-li česká Ústava problém s předáním rozhodovacích pravomocí do EU, nebude mít jistě problém s předáním rozhodnutí do rukou občanů. Pane premiére, věřím, že moje slova padnou na úrodnou půdu. Věřím, že se nezachováte jako vazal Evropské unie, politických představitelů ani státní správy, ale jako představitel můj a deseti milionů mých spoluobčanů.
S pozdravem,
Pavel Černý
P.S. Kopii dopisu má k dispozici Česká tisková kancelář, deník Lidové noviny a týdeník Euro. Také je prezentována na http://pavelcerny.blog.idnes.cz.
