Klausovi a jeho následovníkům se EU nelíbí, jiným zase líbí. Záleží na tom, kterou stránku potlačíme, kterou naobak zveličíme.
EU má vlastně embrionální zárodek v tzv. BENELUXu. Tenkrát se tři malé evropské státečky spojily do hospodářské unie, aby mohly lépe čelit ekonomickému tlaku velkých států. Ukázalo se to jako účinná metoda a vlastně praktické ověření tří prutů knížete Svatopluka (asi o nich ale neměli ani páru!). Vedle ekonomických důsledků má takovéto spojení i důsledky politické = mocenské. A to byl podnět, aby se vytvořila EU. Může totiž daleko lépe čelit politickým tlakům ze zámoří, z Asie i z arabských světů. To však sebou nese i řadu nutných opatření, která umožní, aby se takovýto kolos dal řídit. A nastoupil politický problém o tom, kdo, kdy a jak bude rozhodovat. Je to trochu jako velký rodinný klan, kde je problém, kdo z dospěláků má hlavní slovo. Pokud to rodina bere jako úkol spravovat se tak, aby se všichni měli dobře jako celek, vždy se řešení najde. V okamžiku, kdy nějaký strýc začne nenápadně prosazovat svojí odnož, je založeno na budoucí problém.
Chci se zastavit u jednoho z problémů evropské rodiny EU. Celkem vyrovnané postavení měly a mají tzv. staré státy EU = zakladatelé. Domluvily si vnitřní výpomoce pomocí tzv. dotací tak, aby se vyrovnaly ekonomické a technologické rozdíly mezi jednotlivými členskými státy. Správný řetěz má mít všechny články stejně silné! Podpořilo to také konkurenceschopnost tehdejší EU na vnějším trhu. Dobré jsou také dotace, které jsou poskytovány nově přistoupivším státům tak, aby mohly brzy dosáhnout stejné výkonnosti jako již státy začleněné. Dotace starých států, např. na zemědělství, jsou však trvalé a větší, než dostanou nové členské státy. A tady začíná nadržování některým členům rodiny.
Napadlo mne, že by tyto dotace měly být zohledňovány, pokud jde o vnitřní nebo vnější trh EU. V rámci obchodů mezi zeměmi EU by se měly korigovat tak, jakoby neexistovaly. Tím by nezhoršovaly podmínky pro státy s menšími dotacemi a vytvořily by podmínky pro nezdeformované konkurenční prostředí. Navenek EU by naopak zvýhodňovaly ceny proti vnější konkurenci. To je přece smysl rodinného klanu - pomáhat všem jejím členům při styku s okolím a doma mít klid pro rozumnou práci. Na druhou stranu rodina má vždy právo lenochy a příživníky popohnat k vyšším výkonům.
Zcela nepominutelnou výhodou EU je její vojenský, spojenecký a politický potenciál. Kdo si představuje, že se jakýkoli malý státeček (např. Čechy), nebo i větší (Polsko), trvale udrží jako svobodný a nezávislý v politicko vojenském mlýně světa, asi spadl z višně a nespíš na palici. Někdo by však mohl namítnout - Švýcaři to dokázali. Švýcarsko je však jiný případ. Jednak je obklopený státy EU a to je lepší než hradní příkop s kamennými valy, jednak mocní celého světa tam mají bezpečně uloženy své peníze. A to je oč tu běží. Klausovy ekonomické "dovednosti" nezpůsobily, přesto že prohlásil, že špinavé peníze nesmrdí, příliv finančního kapitálu tak, aby ostatní měli obavu o jejich bezpečnost a postarali se o jejich ochranu. A tak si musíme naší bezpečnost zařídit tak, že jsme se připojili k útvaru EU, přesto že nám některé manýry EU nevyhovují. Ono je vždy něco za něco. Ale myslím si, že jsme v rámci možností zvolili dobře.
