Vzpomínky starého strupa

Prý jsem starý strup a zakomplexovanej dědula s únikem moči. To mi nedávno napsal nějaký "bystrý" mladý milovník toho zpěváka co nedávno umřel a proslavil se trochu hudbou, trochu chvílemi upadajícím nosem a trochu významným saháním si do mezinoží.

Dedula s unikem moci

Tak jsem se zamyslel, jak je to s tím mým stářím a kdy to stáří vlastně začíná. Je mi 63. Jak píši v záhlaví blogu jsem 63 let mlád. Až se divím, protože podle současné úrovně poznání vědy bych měl být dávno "tuháč".

Už si to sice moc nepamatuji, Ale kolíbka i postýlka ve které jsem spával byla určitě natřena barvami, která obsahovaly buď olovo, nebo nějaké PBC. Lahvičky s léky neměly bezpečnostní uzávěry. Na okně jsme neměli žádné mříže, v zásuvkách nebyly záslepky.

Na koloběžku ani kolo jsem nenosil helmu. Kolečkové brusle neměly kolečka za sebou. Na chatě jsem pil obyčejnou vodu ze studny namísto z PETky.

Na sváču jsem dostal chleba se sádlem a s cibulí. Cukr v sodovce nikoho tehdy nezajímal a přesto jsem nebyl vyžraný, protože místo sezení u komplu jsem s partou kámošů projezdil okolí Brna na kole, v zimě jsem probruslil i několik hodin denně.

Protože nebyly mobily, nebyl jsem rodiči kontrolován v každém okamžiku klukovských zábav a přesto jsem věděl, kde jsou hranice slušného chování ke starším.

Neměl jsem žádné Playstation, Nintendo, televizní hry, v TV byly jen dva kanály. Někde v nedohlednu byl surround-sound, počítače a internet. Měl jsem však kamarády, s nimiž jsem prožil dost dobrodružství skutečných, ne virtuálních. Byly pády ze stromu, rány řezné i bodné, zlomená ruka i noha. I zub(naštěstí první) mi byl kamarádem vyražen. Doma jsem k tomu dostal na prdel a tátu ani nenapadlo kvůli tomu někoho žalovat. Vinen jsem byl zásadně já sám. Za vyražený zub modré oko ze rvačky jsem naopak dostal doma přidáno.

Zkoušel jsme kouřit Partyzánky a bylo mi z toho blbě. Oko jsem si nikdy nevypíchl, ačkoliv jsem byl před tím často varován.

V TV zpíval Chladil se Simonovou a do rozkroku si nešahali. Postupně jsem je vyměnil za Beatles, Stouny, Hendrixe, ELO a další.

Také jsem cizím dospělým neříkal, že jsou staří strupi s únikem moči.

A tak si myslím, že  i když se mnoho změnilo, že ještě starý dědula nejsem. Užívám si života, trošku cestuji, trošku se potápím, trošku si užívám vnoučat a trošku bloguji.

A jenom proto, že chorobně neprožívám jednoho mírně obskurního zpěváka, snad nejsem starý strup a zakomplexovaný dědula.

Tak si trhni protézou mladý nevycválanče. A buď rád, že jsi jenom virtuální. Protože kdybys mi to co jsi napsal řekl do očí, ukázal bych ti, jak umí starý dědula někomu nakopat řiť.