Tak a je to tady – Ať žije KSČ

Zeman a Dienstbier u komunistů předvádějí něco, co už jsme tady dlouho neviděli. Strana, která má krvavé ruce a čtyřiceti letou diktaturu za sebou se může stát pro nejvyššího ústavního činitele partnerem?

Už se to jednou stalo. Chronický slaboch Beneš ustoupil Gottwaldovi v roce 1948. A jak to dopadlo? Vraždami a zavíráním jinak smýšlejících lidí. Diskriminací celých společenských vrstev (ten kdo neměl dělnický původ nebyl důvěryhodný) a společenskou katastrofou, která trvala víc jak 40 let.

Jak vidno, dodnes se naše společnost z tohoto traumatu nevzpamatovala. Komunistická demagogie, která naší společnost dominovala od roku 1948 do 1989, hluboce ovlivňovala a ovlivňuje myšlení velké části společnosti. Komunisté neustále volají po změně systému, přičemž problémy společnosti nejsou v systému, ale v lidech. KSČ(M) měla 40 let možnost ukázat, že umí vybudovat ráj na zemi. Do dneška se o to pokouší Severní Korea, Kuba a Čína – leč bez úspěchu. Ten kdo v Číně byl, tak viděl, v jak hrozných, nelidských podmínkách tam lidé žijí a pracují. Společnost, jejíž oficiální ideologií je komunistické rovnostářství, vykořisťuje krutě své obyvatele. Komunistické kádry a jimi podporované společenské vrstvy si žijí v luxusu, zatímco jejich oblíbená pracující třída žije v kruté bídě. Komunistická beztřídní společnost je nejkrutější právě v zemích, kde vládne komunistická oligarchie. Málokde jinde jsou lidská práva tak potlačována, diskriminace tak rozšířená a rozdíly mezi jednotlivými společenskými třídami tak velké, jako právě v zemích, kde vládnou myšlenky Marxe, Engelse, Lenina a Mao-Cetunga.

Ten kdo hledá dialog s politickými vrahy, jedná nemorálně. Komunisté jsou demokratickou stranou do té doby, než se uchopí moci. Pak se z nich stávají krutí diktátoři, kteří násilí považují za legitimní, když jim slouží k udržení moci.

Proto jsou Dienstbier a Zeman neakceptovatelní pro lidi, kteří ctí demokracii.