Za pár dní jsou v Řecku volby, a jestli se naplní předpovědi, tak vyhrají strany zastávající extrémní názory. Tedy extrémní levice a extrémní pravice. Vyhne se země krachu? Bude muset vystoupit z Eurozóny nebo dokonce EU?
Slyšel jsem již hodně nejrůznějších názorů, tak jak to v demokracii bývá zvykem. S některými souhlasím a s některými ne. Mnozí levicově zaměření lidé (jako např. Ilona Švihlíková z VŠE) dávají vinu bankám, nebo dokonce kapitalismu za současnou krizi. Švihlíková, která používá často marxistický slovník, mluví např. o poslední fázi kapitalismu. Komunisté (ke kterým počítám Švihlíkovou) chtějí vždy měnit systém a to nejdůležitější přehlíží: Problémem není systém, ale lidé, kteří v tom systému fungují. Po desítky let se vlády zadlužovaly, aby si kupovaly hlasy voličů a najednou se zjistilo, že těch dluhů je již moc a že některé země asi nebudou schopné své dluhy splatit.
Zde několik čísel: od roku 2007 se příjmy řeckého státu pohybovali kolem € 54 miliard. Výdaje však vzrostly ze 64 miliard na 78 miliard v roce 2011 a nejvyšší byly v roce 2009 ve výši € 81 miliard. Celkově za těchto 5 let dluh narostl o neuvěřitelných € 98 miliard. Stát tedy nabral nové dluhy ve výši dvou ročních příjmů státního rozpočtu. Doufám, že tato čísla, která jsou lehce ověřitelná ve statistikách na internetu, jsou srozumitelná a jak některé evropské vlády, tak i finanční kruhy reagovaly zvýšenou kritikou vůči Řecku. Zde je zřejmé, že pouze řecká vláda nese zodpovědnost za své zadlužení a nikdo jiný.
Jak zareagovali samotní Řeci? Šli do ulic, protestovali proti státním úsporám a hledali viníka. A jak se říká, kdo hledá, ten najde. Velká část Řeků našla viníka v německé kancléřce, která chce ovládnout Řecko, a někteří ještě doplnili, že za všechno mohou banky a investoři (jak např. říká Švihlíková – zisky, které se toulají po světě), protože za vším tito zlý lidé vidí jen peníze.
Tady snad ani nelze přehlédnout vlastní gól, který si takto argumentující sami střílí. Voliči extrémů a odbory, které ženou lidi do ulic mají zájem jen o peníze – a sice teď okamžitě a na úkor druhých. Ať ty peníze někdo vydělá a dá nám je. Je to tak správné? Určitě není a ten kdo peníze půjčuje, je nepůjčí zadarmo. Úrok je daň, kterou věřitel dostává za to, že peníze nepoužije na vlastní spotřebu, ale zapůjčí je někomu jinému. Samozřejmě, že věřitel očekává, že peníze se mu někdy vrátí.
Banky už velkou část dluhu Řecku odpustili, ale to Řekům zřejmě nestačí. Alexis Tsiparas dokonce svým voličům slibuje, že Řecko jednoduše dluhy splácet nebude, když on vyhraje volby. A toto je velmi nebezpečná myšlenka. Mám obavy, že se najde hodně voličů, kteří tuto myšlenku budou mít velmi rádi.
Co by se stalo? Řecko by zkrachovalo. Stát by neměl peníze na to, aby platil státní zaměstnance (velkou část by jich musel propustit) a co by bylo ještě horší, že ti tak nenávidění investoři a zahraniční podnikatelé, by se z Řecka stáhli. Uzavřeli by svoje filiálky, propustili zaměstnance a vybrali peníze z bank (to co jim tam ještě zbylo po znehodnocení při převodu na Drachmu). Zánik tisíců firem bude znamenat desítky tisíc nezaměstnaných, další zátěž pro státní pokladnu a zároveň nižší příjmy pro státní pokladny, protože stovky firem přestanou platit daně. Řecko se propadne úplně na dno a nastane skutečná bída pro velkou část řecké populace. S odlivem zahraničního kapitálu a odstěhování zaměstnanců do svých původních zemí povede k propadu cen nemovitostí. Velká část populace vysloveně přes noc zchudne.
Co může dělat stát? Téměř nic. Stát nikomu práci dát nemůže (kromě ve státní správě, která je ale neproduktivní a živená z daní). Řecké firmy, které v Řecku zůstaly, se dostanou do velmi těžké situace. Ze zahraničních dodavatelů jim budou firmy dodávat pouze na platby předem a řecké banky nebudou schopné dávat úvěry. Znehodnocením Drachmy se dovozy do Řecka několikanásobně zdraží, což bude způsobeno slabou Drachmou a také směnnou Drachmy za Euro (každá směna peněz stojí několik procent). Stát, který bude nevěrohodný se bude jen těžko dostávat k úvěrům. Málokdo bude někomu půjčovat peníze, když dlužník své dluhy nechce splácet. To není zlý kapitalismus, ale rozumné chování.
Nejsou to tedy vyhlídky nijak růžové. Řekové, když budou špatně volit, mohou sami sebe dostat do katastrofální situace a budou vzpomínat na to, jaké to bylo krásné v EU a s EURem. Je potom totiž velmi pravděpodobné, že mi ostatní Evropané budeme posílat zbídačeným Řekům humanitární pomoc. Jak se říká: Každý lid má takovou vládu, jakou si zaslouží.
