Odměny ve státních firmách – socialismus v ČSA?

ČSA, ČD & spol. b.j.r. (bez jakéhokoliv ručení) -  jak nastavit pravidla odměňování ve státních firmách? Je to jednoduché – nijak – zprivatizujme státní firmy. A co se stane, když ČSA koupí zahraniční firma? Vždyť je to naše rodinné zlato? Co když zahraniční investor bude vydělávat obrovské peníze s ČSA?

Něco vlastnit neznamená automaticky mít z toho profit. Když něco vlastním za účelem vlastního užíváni, nejedná se o podnikání. Podnikání znamená něco jiného – zříci se vlastního konsumu a investovat. Peníze, které investuji, nemohu použít k vlastnímu potěšení.

Když je firma úspěšná, a to dlouhodobě, může si podnikatel vybírat podíly na zisku. Jedině zisk z operativní činnosti, je měřítkem pro úspěch nebo neúspěch. Když dojde k prodeji investičního majetku (budov, pozemků atd.), které jsou v účetnictví vedené za nižší, než tržní hodnoty, dojde při prodeji k účetnímu zisku. Tento je zpeněžen díky tomu, že někdo před mnoha lety moudře investoval a pak po 10-ti nebo 20-ti letech někdo vše prodá, vygeneruje cash a ještě vytvoří účetní zisk. A pak ještě navíc (někdy – ne vždy, ale bohužel se to stává), ten kdo to prodal, si to zase pronajme zpátky - samozřejmě za podmínek, které jsou méně výhodné, než kdyby si ten majetek ponechal a užíval ho.

Toto je přesně princip, na kterém se snaží státní manažeři pro sebe vytřískat co nejvíc peněz. A tento princip platí všude tam, kde se vlastník – tedy v tomto případě ČSA stát – nestará o svůj majetek.

Když se soukromý podnikatel, nebo investor, nestará – nebo nechce - o svůj majetek, dojde pravděpodobně k tomu, že o majetek přijde anebo může svoji firmu prodat. Když je firma výdělečná, může firmu prodat výhodně a když je prodělečná – jako teď ČSA – je to s prodejem těžké – nikdo ji buď nechce vůbec anebo za velmi málo.

A v této situaci, kdy ČSA jsou před bankrotem, přijde banda manažerů a řekne: „dejte nám odměny - máme na ně nárok!“. Odkud ty peníze přijdou, je jim jedno – hlavně dostat miliony za poškození firmy a táhnout dál – táhnout dál do další státní firmy, kterou také zrujnujou – ale to nevadí, hlavně když milenka dostane novou kabelku za 10 tisíc a budou se moc vytahovat před kamarády, že mají hodinky za 250 tisíc.

Vláda přemýšlí, jak této samoobslužné mentalitě zabránit – prý to bude chtít změnit zákony – na to si najmeme tlupu právníků, kterým zaplatíme 250 milionů (samozřejmě ze státních peněz) – ti vymyslí nové zákony, které v parlamentu schválíme a pak ustanovíme komisi, která bude ve státních firmách dohlížet na to, jestli se nešvindluje. A když zjistíme, že se přeci jenom švindluje, tak se naštveme a založíme další komisi, která bude mít za úkol kontrolovat tu první komisi, jestli ta první kontrolní komise dobře kontroluje státní firmy. Samozřejmě, že když se státní firma bude zase za pár let nacházet ve velké ztrátě, tak se stát hrozně naštve, ztrátu zaplatí z peněz daňových poplatníků a celý kolotoč začne znovu – nový zákon, komise I, komise II atd.

Nebylo by to vážení státní plánovači a spoluobčané jednodušší, ČSA a další státní podniky prodat? Samozřejmě, když se vydělává, je to prima, ale když je firma ve ztrátě, nese majitel zodpovědnost – v tomto případě stát. Ale pozor, stát jsou jednotliví občané, kteří, když se dozvědí, že je každého stojí záchrana ČSA např. Kč 10.000, tak také řeknou: PRODEJTE!!!

Stát potřebuje vlastní firmy pro to, aby tam mohl dávat práci svým věrným služebníkům – a kdo tomu nevěří, ať se podívá do Německa na státní banky – německý stát zachraňoval před rokem banky – a víte jaké? Téměř všechny byly státní!!!

Jo, a na závěr – když budou ČSA v soukromých rukách a budou vydělávat skutečné peníze bez dotací, tak budou platit daně do státní kasy – skutečné daně: ze mzdy, DPH, daň z příjmu a stát je již nikdy nebude muset dotovat – stát má spravovat a ne podnikat. Státní podnikání = socialismus.