Premiér Sobotka podobným způsobem jako slovenský premiér Fico odmítl další sankce Západu proti Rusku a vyhradil pro Českou republiku možnost případně některé odmítnout.
Považuji Sobotkův postup za správný a za nejodvážnější krok v jeho dosavadní politické kariéře. Je krok velmi rozumný ve vztahu k českým exportérům, jimž kolotoč sankcí, které Západ rozpoutal, zkomplikoval živobytí, a další sankce Západu proti Rusku, na něž by Rusko navíc nejspíše znovu odpovědělo protisankcemi, by jim rozhodně nepomohly.
Reakce české pravice na Sobotkovo vyjádření byly hysterické, a to včetně reakce koaličních lidovců, kteří ústy P. Bělobrádka prohlásili, že: „Nechceme-li válčit, což nechceme, zbývají jen tvrdé sankce“. Lidovci by podle mého měli buď první mlčet, anebo přistoupit k revizi církevních restitucí. Tam by se peníze na kompenzaci ztrát českých exportérů v souvislosti se sankcemi velmi snadno našly. Ale tímto směrem lidovci rozhodně nemíří… Naopak velice oceňuji loajální stanovisko A. Babiše, místopředsedy vlády a ministra financí. Situace na Ukrajině vyžaduje více reálpolitiky, a méně sankcí, které ve svém konečném důsledku poškozují více Západ než Rusko.
Základní otázkou je co sankce vůči Rusku doposud přinesly a zda změnily jeho politiku. Domnívám se, že nepřinesly nic a že běžné diplomatické jednání na nejvyšší úrovni může být mnohem účinnější. Dávám přednost politickým jednáním před nic neřešícími sankcemi, harašením nemoderními zbraněmi a strašení vojáky, kteří nejsou zrovna v nejlepší kondici.
Jiří Paroubek
