Občanská válka v Sýrii se změnila, aniž to česká média vůbec zaznamenala, v současnosti na konflikt mezi armádou syrského prezidenta Assada na jedné straně a radikálními islamisty z řad Islámského státu a organizací Al-Nusra, jež je jednou z odnoží al-Kajdy, na straně druhé.
Na severu Sýrie čelí Islámskému státu syrští Kurdové materiálně podporovaní Assadovou armádou a také mezinárodním společenstvím vedeným Spojenými státy.
Baasistická armáda brání instituce sýrského sekulárního státu
Nejlidnatější oblasti Sýrie ovládá baasistická Assadova vláda – syrské pobřeží Středozemního moře, Damašek s většinou jeho okolí. Syrská armáda dnes čítá zhruba tři sta tisíc mužů. Po téměř čtyřech letech války v bojích se silně motivovanými, fanatickými islámskými bojovníky z 83 zemí světa (jedná se odhadem o 35 000 bojovníků), kteří mají bojové zkušenosti z Bosny, Čečenska, Afghánistánu, Libye, prostě všude tam, kde se bojovalo (tu proti nevěřícím, jinde proti sekulárním režimům či ruským vojskům anebo armádám NATO), má syrská armáda nepochybně velkou bojovou hodnotu a sílu. Plně srovnatelnou s nejschopnějšími bojovými silami v oblasti Blízkého východu – izraelskou armádou a Hizballáhem.
Syrská armáda brání sekulární režim, který byl a je velmi tolerantní vůči náboženským i národnostním menšinám. A zdá se, že má trvalou a nekončící podporu velké většiny syrského obyvatelstva, které netouží po tmářství islámského státu a jeho institucích v podobě šaríi.
Prostě, ať se to řadě politiků Západu líbí či ne, pokud nechce do Sýrie a Iráku vyslat NATO se svými spojenci z řad arabských států pozemní armádu, mělo by změnit svůj postoj k Assadovu režimu. Samozřejmě jen pokud opravdu chce zničit radikální islamisty. Zdá se, že probíhající jednání mezi Američany a Íránem mohou vést k novému začátku ve vztazích mezi oběma těmito státy. To může být impulsem i pro přehodnocení vztahů zemí Západu k Sýrii. Úvahy některých politiků Západu o vyzbrojení, vycvičení a nasazení bojovníků sekulární protiasadovské opozice proti Islámskému státu jsou jenom blouzněním. Žádná taková opozice již neexistuje. A pokud by se opravdu pár tisíc takových bojovníků nějakým zázrakem našlo a po vojenském výcviku bylo předhozeno ad bestias, tedy do boje proti Islámskému státu, jejich životnost by činila pár dnů.
„Syrská“ politika Turecka v troskách
Turecko na počátku občanské války v Sýrii vsadilo na Muslimské bratrstvo a na pád B. Assada. Na to, že tato organizace, za jejíhož patrona se považuje turecký prezident Erdogan, získá rychle vedoucí postavení v zemi a vytvoří novou vládu nad Sýrií. Nestalo se. Dnes Turecko sní svůj malý neoosmanský sen, získat kontrolu alespoň nad pohraničními oblastmi Sýrie, a to vytvořením příhraniční nárazníkové zóny na syrském území, do níž by spadalo zejména významné syrské město Aleppo.
Podíl Turecka na výcviku části islámských bojovníků je přitom nepochybný. Ostatně ti se dostávají do Sýrie právě přes Turecko a jiní zase přes Jordánsko.
Izrael v překvapivě dobrých vztazích s organizací Al-Nusra
Před pár měsíci se bojovníci organizace Al-Nusra probojovali u města Kunejtra až na hranici Golanských výšin kontrolovaných Izraelem. Je zajímavé, že tato hranice je nyní zcela klidná. Ba co víc. Zdá se, že izraelská vláda došla k pozoruhodnému souznění s touto teroristickou organizací. Její četní ranění bojovníci se léčí (mluvíme až o 1 400 bojovnících) v izraelských nemocnicích. Zdá se, že Izraelci poskytují této organizaci proti syrské armádě i jiné druhy podpory v bojových operacích.
Izrael sází při důsledném uplatňování reálpolitiky na oslabování syrské armády, která je v syrském konfliktu nejsilnějším hráčem.
Izrael by zřejmě nezarmoutilo, kdyby se syrská armáda a Hizballáh na jedné straně vyčerpávaly na syrském bojišti po mnoho let ve vzájemných bojích s islamisty na straně druhé. Nevím, jestli taková sázka na chaos bezprostředně za izraelskou hranicí je moudrá a perspektivní. Konflikt se ostatně může velmi snadno přenést i do Libanonu. A nedej bože pro Izrael, kdyby extrémisté v boji s Assadem na celé čáře zvítězili…
Podle všeho mají Spojené státy nyní skutečný zájem na zničení islamistů v Sýrii a Iráku. K tomu ovšem potřebují změnit zásadním způsobem vztahy s Teheránem i Assadem. Izraelská politika tolerance organizace Al-Nusra do aktuální americké politiky nepochybně nezapadá. Spojené státy odmítly při vytváření aliance států čelících leteckými útoky Islámskému státu zařadit Turecko a předběžné turecké požadavky (zejména vytvoření nárazníkové zóny v Sýrii) a zcela nepochybně se budou snažit i o korekci izraelské politiky v Sýrii.
V posledních dvou letech svého prezidentství se B. Obama jistě pokusí o obnovení prestiže Spojených státu v Iráku, kde Spojené státy již tolik obětovaly. Mám na mysli životy vojáků i obrovské finanční, vojenské i další výdaje. A proti Islámskému státu nelze bojovat jen v Iráku. Bez souběžného vojenského řešení situace v Sýrii a zničení pozic Islámského státu v této zemi není možná porážka Islámského státu ani v Iráku.
Jiří Paroubek
