Ekonomika USA a Trump

Z postupného zveřejňování útržků Trumpových záměrů v oblasti ekonomiky začíná být pravděpodobné, že jeho vláda bude do značné míry proinflační. Jak to?

D. Trump zdůrazňuje expanzivní rozpočtovou politiku, která spočívá především v přílivu investic do infrastruktury. Slibuje také pokles daní. Oboje  posiluje agregátní poptávku.

Zdá se, že Trump bude mít zájem přistoupit k deregulaci Wall Streetu, tedy zvolnit finanční pravidla, která byla přijata  po bankovní a finanční krizi, která USA zasáhla v roce 2008. A která byla nastavena poměrně tvrdě. To je významný pozitivní  signál pro americké banky a celý finanční sektor, ale určitě to není skvělá zpráva pro běžného daňového poplatníka. Opět totiž hrozí, že v budoucnu, při opakování finanční krize, zůstanou občanům k úhradě ztráty bankovního sektoru, a naopak v průběhu „tučných let“ zůstanou zisky ve prospěch bankovního sektoru…

S ohledem na Trumpovy poněkud hodně nemoderní názory v oblasti globálního oteplování lze očekávat jeho podporu fosilních paliv a také klasické energetiky. Klasická energetika a zbrojaři, kteří by měli mít podstatně větší kus z amerického státního rozpočtu, než  mají dosud, budou zřejmě těmi  sektory ekonomiky, které se za Trumpovy vlády mohou rozvíjet rychleji než jiné.

Trump také v průběhu volební kampaně velmi jasně hovořil o protekcionistických opatřeních v mezinárodním obchodě. Mluvil o zavedení tarifních i netarifních překážek například na dovoz levného spotřebního zboží z Číny. Zavedení 45% tarifních cel na čínské zboží by pochopitelně bylo velkou ránou nejen pro Čínu, ale obecně pro mezinárodní obchod. Spíše jde ale o to, že Trump si takto vytváří prostor pro taková obchodní jednání s Číňany, která ve vzájemném obchodě posílí pozici USA.

Trump také naznačil potřebu znovuprojednání obchodní dohody NAFTA s Kanadou a Mexikem. Tedy vše směřuje k tomu, aby byl omezen dovoz levného zboží a byli podpořeni domácí výrobci a prodejci.

Čtenáři vlivného deníku The Wall Street Journal podle uskutečněné ankety očekávají, že se inflace v letech 2017–2018 dostane v USA nad inflační cíl 2 %.  To znamená, jinak řečeno, rychlejší růst cenové hladiny, nežli byla zatímní představa.

Američtí Republikáni, kteří mají po volbách v rukou obě komory amerického kongresu, také přicházejí  se záměrem významného snížení korporátních i  „osobních“ daní z příjmů, a to bez negativního dopadu na americký státní rozpočet. To je samozřejmě pohádka máje. Představa republikánských národohospodářů je taková, že daňový výpadek z tohoto titulu bude nahrazen vyššími příjmy plynoucími z oživení amerického národního hospodářství…

Zvýšit účinnost amerického hospodářství a jeho příjmy  je však běheml na delší trať než jeden rok Takže vyšší příjmy bude podnikatelský sektor schopen generovat i při podpoře  investic státem a při nižších korporátní chtěl danich  nejdříve za 2 – 3 roky. Trump v této souvislosti hovoří o snížení vládních výdajů, což je možná cesta, a také o omezení některých daňových úlev. To se ale dobře řekne, ale hůře se to dělá. Trump narazí na tvrdý odpor zájmových skupin.

Zkrátka, dříve nebo později budou Republikáni muset přiznat barvu a říci, že „nějaké“ to navýšení schodku státního rozpočtu na "přechodnou dobu" bude nutné. A z té přechodné doby může být i několik let...

Změna v oblasti rozpočtové politiky a rozpočtu, se kterou Republikáni přicházejí, bude prostě větší, než mohl kdokoli před volbami očekávat. A že to budou změny ve prospěch velkého byznysu, a to prioritně  v několika sektorech hospodářství, je zřejmé.

Za pár měsíců uvidíme, jak se tato více nebo méně spekulace plynoucí z analýzy nemnoha útržků zveřejněných o hospodářské politice Trumpovy budoucí  vlády bude krýt se skutečným  programem Trumpovy administrativy…

Jiří Paroubek