Andrej Babiš se dopustil jisté neobratnosti, když se v reakci na nechutné obvinění ze strany ministra Lipavského, že je pro zemi „bezpečnostním rizikem“, dožadoval základních informací o politickém oponentovi.
Problém je, že tento požadavek promítl do emailu a tento email se dostal do nepovolaných rukou.
Vládní koalice celou věc, jak se patří, nafoukla a zdramatizovala. Slyšeli jsme tirády o údajných metodách policejní práce v estébáckém stylu při zjišťování informací o politických oponentech ze strany A. Babiše. Prostě A. Babiš je podle koalice čertík Bertík české politiky, na kterého je potřeba nevybíravě útočit. Útoky byly tak nevybíravé a zkreslující, že je mohl soustavně sledovat jen opravdu velmi psychicky odolný člověk anebo fanatický přívrženec vlády.
Myslím, že běžného, normálního občana tyto bláboly činitelů vládní koalice opravdu, ale opravdu nezajímají.
Nicméně sněmovna těmto blábolům věnovala 19 hodin svého „vzácného“ času. Proto se nevěnuje projednávání zákonů potřebných pro tuto zemi. Zdá se, že kromě permanentního vedení kampaní, často osobního charakteru, tato koalice v zásadě nemá čas na to, aby vládla.
Útoky na šéfa hnutí ANO byly tak nepřiměřené, že musely galvanizovat stoupence Andreje Babiše na jedné straně a znechutit nerozhodnuté voliče.
Chápu. Je 2,5 měsíce do voleb do Evropského parlamentu (EP), ke kterým strany vládní koalice vzhlížejí s jistou nadějí. S nadějí proto, že tyto volby příliš nezajímají obvyklé voliče A. Babiše a SPD. Něco podobného jsem osobně zažil ve volbách do EP v roce 2009. ČSSD tehdy zhruba tři měsíce před volbami dosahovala volební podpory dost přes 30%. A ve volbách do EP získala okolo 23%, tedy zhruba o 10% méně, nežli kolik jí přisuzovaly některé průzkumy veřejného mínění pár týdnů před volbami.
Prostě levicový a levostředový volič se příliš nezajímá o Europarlament a nechápe ani, proč by se zajímat měl. Nechápe, že na složení Evropského parlamentu záleží mj. výsledná podoba tzv. Green dealu anebo to, jaké bude všeobecné nadšení vést otevřenou válku proti Rusku na Ukrajině s využitím vojáků z k tomu ochotných zemí NATO. Zatím EP žádné korekce válečné politiky Evropské komise (EK) vůči ukrajinskému konfliktu a Rusku nebyl schopen.
Po 19 hodinách mlácení prázdné slámy a opakování notoricky známých pseudoargumentů a argumentů ve sněmovně se vládní koalice rozhodla prosadit své poněkud nadbytečné usnesení o tom, že Rusko je teroristickým státem, který představuje bezpečnostní riziko. Vůbec, „bezpečností riziko“ se stalo jakýmsi šiboletem posledních týdnů.
Příští průzkumy veřejného mínění ukážou, na kolik tato kampaň vedená proti A. Babišovi zabrala. Na kolik galvanizovala alespoň voliče vládní koalice a které skupiny voličů tato kampaň vedená vládou znechutila či dokonce odradila od účasti ve volbách.
Vláda zoufale potřebuje, aby evropské volby pro ni dopadly alespoň přijatelně. A to se obávám, že pokud k volbám přijdou především ukáznění voliči této koalice a naopak její odpůrci zůstanou doma při vědomí zbytečnosti volebního aktu ve volbách do EP, vláda to bude brát, jako potvrzení správnosti své politiky. To je velmi nebezpečné. A vlastně to představuje nepředstavitelné „bezpečnostní riziko“ pro tuto zemi.
Pokud si vláda vyloží volební výsledek vládních stran do EP jako úspěch, můžeme se „těšit“ na její další nesmyslné kroky. Zatím jsme, zaplať pánbůh, při všech ústrcích zejména ekonomického charakteru, alespoň naživu. Ale pokud se Fialova vláda po volbách do EP přikloní k hazardérské politice francouzského prezidenta Macrona, zvýší se riziko jaderného konfliktu s Ruskem. A na naše hlavy mohou padat bomby a rakety, ale bohužel nejen s konvenčními hlavicemi.
Prostě politiku by měli dělat lidé, kteří jsou schopni uvažovat o tom, že po písmeni A následuje písmeno B, po něm C a D. Ale takoví politici dnes ve vládním táboře prostě nejsou. A to je to nebezpečí a to je to riziko pro nás pro občany.
Jiří Paroubek
