Cesta do pekel

Když jsem na konci května 2010 uviděl volební výsledky po skončení voleb do sněmovny, pochopil jsem, že i přes vítězství sociální demokracie, kterou jsem tehdy vedl, mnoho dobrých možností není.

Jedna možnost byla jít do opozice, což se nakonec stalo. Anebo druhá možnost, ustavit vládu s Bártovými a Johnovými Věcmi veřejnými s podporou komunistů. Věděl jsem, že je to možné a pokud bych Bártovi nabídl šest či sedm ministrů v takové vládě, jeho kmotři Janoušek a Hrdlička by to jistě akceptovali. Protože umím uvažovat  na pár tahů dopředu, nepochyboval jsem o tom, že by to následně znamenalo politické zničení sociální demokracie. A dal jsem přednost odchodu z pozice předsedy strany. To, že to byla správná úvaha, mi potvrdil další  vývoj.  Koaliční vláda pravice, na které se Věci veřejné podílely, probíhala v ohromných kotrmelcích a její konec byl děsuplný. Věci veřejné ve vládě  dokonale destruovaly obě klasické strany pravice, ODS a TOP 09, takže ty se z toho nemůžou vzpamatovat do dnes.  TOP 09 se po odchodu svého otce zakladatele Schwarzenberga, ocitá v posledních průzkumech veřejného mínění pod hranicí volitelnosti. 

Soc. dem., jejíž vedení vyjednává dnes o vládě, není vůbec  v komfortní situaci. Je to dáno v prvé řadě  volebním výsledkem, ale i některými jinými faktory. Vedení strany nemělo připustit debatu o rozdělení ministerstev mezi koaliční partnery dříve, než by došlo k ukončení programové části jednání s hnutím ANO. A. Babišovi to umožnilo nastylizovat ČSSD do pozice strany, která jde jen po ministerstvech. Včera se objevila zpráva, že předseda ČSSD Hamáček připustil, že by v čele vlády mohl být Andrej Babiš, tedy trestně stíhaná osoba. To je ovšem naprostý rozdíl od toho, co doposud sociální demokracie říkala. Obávám se v této souvislosti několika věcí:

1) Pokud do takové vládní  konstelace ČSSD půjde a zobchoduje toto např. za ministerstvo vnitra, veřejnost to nepochopí. A ČSSD to bude stahovat, pokud jde o její volební preference, dolů.

2) Takovýto postup vedoucích činitelů sociální demokracie nažene vodu na mlýn Sobotkovi. Dienstbierovi a Štěchovi, kteří udělají všechno pro to, aby výsledky jednání o vstupu ČSSD do vlády zničili. 

3) Pokud dohoda o vládě bude předložena v ČSSD stranickému referendu, velmi pravděpodobně to skončí – s ohledem na nyní  převažující nálady členů ČSSD – vyjádřením nesouhlasu s postupem vedení strany. A pokud se tak stane, povede to k další destrukci strany, který může vyústit v chaos.

Prostě ČSSD není vůbec v komfortní pozici, jak jsem uvedl na začátku. Když půjde do opozice, a ono by jí pak nic jiného nezbylo, musí hrát ve sněmovně jen s těmi kartami, které má k dispozici. Naprostá většina z patnáctičlenného  klubu ČSSD ve sněmovně, zdvořile řečeno,  postrádá potřebné rétorické schopnosti k tomu, aby se ČSSD stala lídrem opozice… Je to prostě těžké rozhodování. A to ještě nemluvím o tom, kdo půjde za ČSSD případně do vlády. Již jsem hovořil s několika adepty na členství ve vládě. Nevím, jestli to jsou jen jejich fantazie anebo zda opravdu s nimi někdo relevantně jednal. Úskalí toho, dát za ČSSD do vlády odborníky, je v tom, že to  jen posílí Babišovu pozici. Odborníci na ministerstvech  se nebudou starat o marketing ve prospěch ČSSD  a budou pracovat a plody z toho bude sklízet jen A. Babiš. Pokud  budou v ministerských pozicích za ČSSD  neznámí lidé, a na okrajových resortech, nebudou mít šanci se vyprofilovat jako zajímavé osobnosti schopné v budoucnu čelit A. Babišovi. Musí to být od počátku  takové figury, které budou schopné zaujímat jasná stanoviska, vyjadřovat je směrem k veřejnosti a musí to být také  takové osobnosti, které bude A. Babiš respektovat....

Jiří Paroubek