Z Hugova deníku

Dobrý den. Jmenuji se Hugo, jsou mi čtyři měsíce a jsem francouzký buldoček. Páníček mi říká Hugo, Hugoušku, Hugi, nebo Ty hajzliku, to když se mi něco obzvlášť povede. Panička mi říká Kryso mrňavá. Nevím ale, co je krysa, možná to bude moje příjmení „ Hugo Krysa“.

Když si pro mě před měsícem přijeli k mámě, moc se mi nelíbili. Navíc si mě odváželi v noci, takže byla tma a já se trochu bál. Cesta autem mě teda taky moc nenadchla, bylo mi z toho nějak divně, tak jsem si trochu ublinknul na paničku, která mě držela na klíně. V novém domově to bylo docela hezký, měl jsem tam novej pelíšek a plno hraček. Tak jsem si to všechno očuchal a zajímavá místa i označil, abych na ně nezapomněl. To bylo radosti, škoda, že dnes mě za to už nechválí, ale já se snažím to vydržet ven, protože dostanu vždycky nějakou dobrotu. Ovšem, ne pokaždý se to povede. Taky si páníčkové naivně mysleli, že budou omezovat mou osobní svobodu a páníček dokonce vyrobil dvířka, abych nemohl do toho velkého výběhu kde je na zemi taková super chlupatá věc, po které se dobře chodí a nekloužou mi na ní packy jako tam co mám pelech a vůbec, je tam plno zajímavých věcí k prozkoumání a hraní. No, po pár dnech usoudili, že je lepší mě tam pustit, než jak prohlásil páneček, pořád poslouchat to kvílení.

Je pravda, že prvních pár dní jsem byl trošku nervózní z nového prostředí, tak jsem trochu kvílel a rozkousal jsem si prdelku tak, že jsme museli za paní doktorkou a já pak musel čtrnáct dní papat kulatý bílý bombony a páníček mi každej večer mydlil zadeček takovou pěnou, co mi moc nechutnala. Ale jinak mě mají moc rádi, posledně říkal páníček, že jsem hodně „drahej“ pes a na tý veterině, že jsou pěkný zloději. Budu si tam muset dávat pozor na věci.

Minulý týden mě vzali na výlet do jiného bytečku, kterému říkají chata. Jak už jsem říkal, jízda autem se mi líbí, ale trošku se mi motá hlavička a tak jsem se trochu poblinkal. Proto jsme zastavili a já se mohl hezky proběhnout na kraji lesa. Když páníček uklidil blinkání (přestože jsem ho chtěl znova spapat, aby to nemusel uklízet), tak jsme jeli dál. Já jsem si hezky lehnul, ale po chvilce jsem si vzpomněl, že jak jsem venku honil tu mouchu, tak jsem se zapomněl vyčůrat. Nenápadně jsem si stoupnul, trošku zatlačil a už to bylo. Pokakal jsem všechno i paničce kabelku, ale nemá si jí tam dávat, páníček jí říkal: „dej si jí do kufru, než ti jí ten blbec poblije“. No nepoblil! A tak jsme zase zastavili, tentokrát u potůčku a já se mohl proběhnout mnohem déle. Když jsme znovu vyjeli, říkal páníček paničce, že jestli budu takhle vyvádět pokaždé, tak se nám ta chalupa pěkně prodraží, jako by prý nestačilo, co stojí benzín, teď prý ještě musel vyhodit deku za kilo a vyčištění sedaček a……až jsem z toho usnul.

Probudil jsem se, zrovna když mě páníček vynášel z auta a říkal: „Tak jsme tady Hugo, to je naše a teď i tvoje chaloupka“. Takže mám i chalupu, tady bude legrace, ale o tom až zase někdy příště.