Sportu zdar - vodákům zvláště

Musím se přiznat, patřím mezi tzv. tiché blázny – rybáře a to už skoro 20 let. Jak mám o víkendu čas, vezmu pruty, psa a vyrážíme k vodě. Není pro mne důležité kolik kilo ryb nachytám ( doma to stejně nikdo nejí), ale ten klídek a pohoda u vody mi dělá dobře. Jelikož máme chalupu kousek od Sázavy, je nasnadě, že nejvíce času trávím na této řece a tak mám možnost sledovat, jak se v posledních letech rozvíjí sport zvaný vodáctví.

A tak pozoruji, nejen jak v posledních letech přibývá lodí, lodiček, kajaků a kánoí plavících se vstříc dobrodružství, ale také jak se mění jejich osazenstvo. Vzhledem k tomu, že, jak jsem již říkal, trávím u vody docela dost času, pozoruji novodobé vodáky a dělím si je do několika kategorií:

1)      Klasici - tak jako dříve, normální parta normálních lidí, mladí i staří, na kterých je vidět, že nejsou na vodě poprvé. Plují si v klidu, nikam nespěchají, občas zní i kytara, které už je jedno zda se namočí. Když vidí rybáře, přejedou na druhou stranu, pozdraví zvednutými vesly a zmizí.

2)      Lufťáci – poznají se snadno, lodě z půjčovny (stejná barva a číslo na přídi) vzadu táta, vepředu máma a uprostřed děti, všichni navlečeni v plovacích vestách a šinou si to prostředkem řeky.  Vyjíždějí z kempu těsně před polednem a v pět už chtějí být zase u svého pivíčka.

3)      Kancelářský – většinou se jedná o tzv. Team Buildingi, jezdí na gumových raftových člunech po 6 lidech s průvodcem (lodivodem), většina je lehce podroušena a navíc je prozrazují rudé tělesné partie, které slunce léta neviděly a hulákají na sebe příjmením typu „Nováková se udělala, ha ha ha“. Chudák zpocený průvodce se snaží raft udržet uprostřed řeky a přemýšlí o tom, že to jsou opravdu těžce vydřený prachy.

4)      Borci – v poslední době stále častější skupina „vodáků“. Vyznačují se tím, že jsou slyšet již deset minut před tím, než se objeví první loď (mimochodem většinou také z půjčovny), osazenstvo tvoří „chlapci a dívky“ od 15 let výše. V jedné ruce PET lahve s pivem, v druhé pádlo, hulákají na sebe, hážou si mezi sebou flašku s rumem (každý správný námořník pije rum), chvílemi svádí vodní bitvy a snaží se jedni druhé převrhnout atd.  Že u břehu sedí rybář, je to poslední co je zajímá, takže mu klidně najedou do nahozených vlasců apod. Nedávno si jedna takováto vodácká výprava udělal pauzu tři metry přede mnou, přesně v místech kde jsem měl nahozeno. Když po deseti minutách jejich hulákání, při kterém kolovala zmíněná flaška rumu a jeden z hochů se jal dokazovat, že se dokáže z lodě ve stoje vymočit jsem již nevydržel a slušně na ně zavolal, že si zřejmě nevšimli, ale že mám v místě, kde kotví nahozeny pruty. Dostal jsem několik nových jmen včetně přívlastků a pak za bouchání pádel naplocho do vody (asi, aby mi vyplašili ryby) zmizeli konečně o kus dál.

Netvrdím, že všichni vodáci se chovají stejně, pouze mám pocit, že těch opravdových nějak ubývá, a že tak jak před lety pomalu vymizeli trampové a nahradili je vandráci, totéž se odehrává i na vodě. Když před časem proběhlo médii, že povodí Vltavy uvažuje o zpoplatnění některých vodáckých úseků, zvedla se obrovská vlna nevole. Ale když jsem na jaře viděl, co vše přivezli „Děti Země“ při jarním úklidu za jeden den ze Sázavy, zpoplatnil bych všechny úseky. Koneckonců, rybáři také platí za svůj koníček a jsou kontrolováni rybářskou stráží zda dodržují rybářský řád, takže nevidím důvod, proč by podobná pravidla nemohla platit i pro vodáky.

Mimochodem, když budete chtít vědět, kolik je opravdových vodáků, jděte se někdy podívat na jaře na odemykání řeky.

Ahóóój.