Škoda rány, která padne vedle,

aneb stromek se má ohýbat, dokud je mladý.Tuto a jiné, podobné věty jsme v dětství a posléze i v mládí, či pubertě slýchali více méně všichni, obvykle doprovázené nějakým tím výchovným záhlavcem. Dodnes vzpomínám na ředitelku naší základní školy Hildegardu Vařechovou, díky níž, jak jsem dodnes přesvědčen nemám od svých 20 let v přední části hlavy vlasy, nýbrž pouze takové divné chmýří. Ona totiž měla ve zvyku na zdůraznění svých slov vjet rukou do ofinky a uchopením za vlasy pořádně zatřást člověku hlavou, aby si to co říká, pořádně zapamatoval. Pokaždé jí v ruce zůstal chomáček mých vlasů.

Ovšem těmto a jiným podobným výchovným metodám bude brzy konec. Jestli projde návrh zákona o fyzickém trestání dětí, máme všichni po legraci. Paní ministryně Džamila Stehlíková se po boji za práva rómů a homosexuálů rozhodla, že ochrání naše děti před zvůlí jejich rodičů. Ač sama děti nemaje, usoudila, že fyzické tresty nemají v 21 století co dělat a místo toho bude trestat rodiče, kteří se opováží zneužít svého dominantního postavení.

Nic proti, ale jak říká můj kamarád: „Dobře mířená facka, občas lepší než 10 argumentů.“ Já sám nejsem zastáncem fyzických trestů a můj syn ode mne dostal za svůj život jeden jediný výprask, zato výchovných plácnutí přes zadek či ručičku (znáte to: „ Která to byla?“), dostal nespočet. Nemám pocit, že to na něm zanechalo následky. A určitě většina z vás zná následující situaci: „ Hystericky křičící, vztekající se dítě, dožadující se hračky, zmrzliny, nebo čehokoliv jiného. Vy, nervózně dítěti vysvětlující že, a) nemáte korunky na hračku b) je zima na zmrzlinku atd.“ A takových situací zná každý rodič velmi mnoho. No a tady dle mého soudu nastupuje výše zmíněná rada mého kamaráda.

Dříve bylo naprosto běžné, že jste dostali pár facek od učitele za kouření na záchodě a báli jste se, aby to neřekl rodičům, protože doma byste dostali znovu a víc. Dříve se soused nerozpakoval, když jste mu baloném rozbili okno, sundat pásek a trest vykonat hned a váš otec mu poděkoval slovy: „ Měl jsi tomu holomkovi nařezat víc.“  Dnes by za to učiteli, nebo sousedovi hrozilo minimálně trestní stíhání, popř. lynčování od rozzuřených rodičů, co že si to kdo k jejich miláčkovi dovolil.Ale na druhou stranu nikdo z nás nečetl v novinách o gangu mladistvých co přepadává, o dětech co zavraždili spolužáka, o šestnáctiletém co znásilnil a brutálně zabil kamarádku a plno jiných hrůzných činech které páchají čím dál tím mladší pachatelé a když, tak to bylo něco tak vyjímečného, že se o tom dlouhou dobu mluvilo.

Na jedné straně, se neustále mluví o snižování věkové hranice trestní odpovědnosti a na druhé straně zakážeme fyzické tresty. Myslím si, že každé dítě by úměrně svému věku mělo vědět, že existují určitá pravidla, která když poruší, následuje trest. Nikdo mi nevymluví, že pětileté dítě není schopno pochopit, že ubližuje druhému, když ho mlátí lopatkou do hlavy a že to bolí. Na tom je přeci postavena celá naše společnost, to je zákon akce a reakce. I v přírodě jsme svědky toho, že dospělý trestají svá neposlušná mláďata. To se dostaneme do situace, kdy se budeme bát vlastních dětí, aby nás neudala za týrání. Připomíná mi to kamarádku, která kdysi naplácala své dceři a ta jí na to řekla, že zavolá na linku bezpečí, že ji maminka týrá ( v TV běžela v té době reklama s blonďatou holčičkou na Linku bezpečí), tak jí naplácala znovu a pořádně se slovy:“ Když už tam budeš volat, tak ať máš důvod.“ Kupodivu nezavolala a dnes je z ní slušná mladá dáma, která na tyto chvilky, vzpomíná s úsměvem.

Prostě nevěřím tomu, že by tento zákon něco změnil. Kdo týrá dítě, bude ho týrat dál a žádný zákon to nezmění, tak jako se dál krade, znásilňuje a vraždí, přesto, že na to  zákony jsou. Důležitější je lidský zájem a vnímavost o své okolí, ochota pomoci a ne lhostejnost a nevšímavost. Nezavírat oči, nebát se mluvit s lidmi ve svém okolí a nebát se zasáhnout v případě bezpráví, nebo na něj alespoň upozornit. Protože nikdo z nás neví, kdy tu pomoc, kterou dnes neposkytl, neposkytne někdo zítra jemu. A je to jenom na nás, žádný zákon na to není.