Vůně lipového květu (2)
Získávali jsme je ze dvou exemplářů obrovitých moruší nacházejících se na odlehlejších místech v dědině. Střapce černých morušových bobulí nám chutnaly, ale byli jsme od nich umazáni až za ušima. Později byly obě moruše pokáceny, ale poslední dobou probleskují zprávy, že se obec chystá tyto u nás poměrně vzácné stromy opět vysadit. Bylo by to chvályhodné.
Na podzim jsme se zase zaobírali sběrem šípků – ani jeden ze šípkových keřů nezůstal před námi utajen. A tak bylo od jata do zimy stále pilno, ve škole i doma. Tam jsme záhy z jara radostně očekávali vylíhnutí křehkých kuřátek, káčátek či housátek. Ty jsme vyháněli i s jejich nedůvěřivou, syčící mámou, na svěží zelené trávníky. Odrostlejší husičky jsme pak po žních chodili pást na strniska, kde jsme v mezích sbírali zapomenuté klásky. A co jsme si přitom užili her! Ale běda, jestli jsme v zápalu hry nedali pozor a naše husí hejno se s chutí vrhlo do mandelů. To byl mazec, když se na to přišlo...
S odrostlejší omladinou to už bylo jiné. Dívkám maminky pomalu svěřovaly chod kuchyně - co by to bylo za budoucí hospodyňku, která by neuměla vařit? Starší chlapci zase pomáhali otcům v hospodářství. Někdy jim bylo svěřeno i řízení koňských potahů – to se pak před námi, děvčaty, předváděli, jak již pevně dovedou držet opratě.
Nemíním ovšem vynášet staré zašlé časy, bylo tenkrát hodně dřiny, na poli i doma. Ať už to bylo před kolektivizací vesnice, nebo až po ní. Dědina žila po celý rok v souladu s přírodou. Životní běh zpestřovaly dny sváteční, všichni se na ně těšili. V únoru na průvod masopustních maškar, u nás se tmu říkalo Janek s Kačů, o Velikonocích na šlahačku, v létě na dožínky, v září na vinobraní.
Vyvrcholením roku byly listopadové martinské hody. Muzika hrála po dva dny, v sobotu byla taneční zábava pro svobodné, v neděli pro ženáče. Nejhezčí děvčata v krojích - stárky s vysokými naškrobenými krejzly se nosily jako pávice, chlapci - stárci v bílých nohavicích, na hlavě klobůček s kytků, tanečním krokem za doprovodu ryčné dechovky před každým domem zastavili, zavýskali, pozvali domácí na hodovou zábavu přípitkem vínka z omašleného džbánku.
Bývalo veselo na dědině… Ale jak se měnil náš život, měnila se i ona. Namísto nízkých, řadových, bíle omítnutých baráčků s červenými střechami, ultramarínově modrými podrovnávkami a zahrádkami plných květin, stojí dnes i modernější domy s anglickými trávníky a okrasnými dřevinami. Žlutá jednoposchoďová budova bývalé trojtřídní obecné školy slouží jako pošta, na ulicích již nepobíhají husy a slepice, leda nějaký psík nebo micka. Jen těch dětí je tam míň než dříve… Obyvatel ubývá, vesnice se pomalu vyliďňuje. Mladí se kvůli nedostatku pracovních příležitostí stěhují do měst....
Jezdím tam ráda... Spolu se sourozenci opatrujeme nízký domek po rodičích. Zajdu na hřbitov, popovídám si se sousedy, vyslechnu jejich radosti i starosti. Přes čtyřicet let již bydlím ve velkém městě, ale můj domov je i tam, v mé rodné obci N... na Kyjovsku, obklopené lány polí a vinohrady... Vždycky se tam budu ráda vracet...
Mirka Pantlíková
Šatenka
Víte co to byla „šatenka“? Asi nevíte... Současníkům to slovo už nic neříká, a nás, pamětníků, co ještě pamatují přídělový systém na potraviny a průmyslové zboží v době druhé větové války a po ní, rok od roku ubývá...
Mirka Pantlíková
Není nad srpnovou dovolenou
Domluvili jsme se u snídaně, „Rostislave, že bychom zase jednou po letech vyrazili na nějakou kratší dovolenou? Loni nám v tom zabránila epidemie covidu, pak nastaly rodinné problémy, až teď máme konečně možnost někam vyrazit".
Mirka Pantlíková
Jak jsme vyháněli sršně
Je horké léto, dozrává ovoce, z kterého se vaří sladké džemy a marmelády - to je ráj pro vosy, a někdy i pro větší a agresivnější odrůdu této létající bodavé havěti, sršně.
Mirka Pantlíková
Pocházím z „meruňkového kraje"
Pocházím z "meruňkového kraje“, z nevelké vesnice na Kyjovsku. Meruňky (marhule) bývaly pro mne běžné letní letní ovoce, i když dnes, hlavně v supermarketech, jsou dražší než exotické ovoce dovezené někde z Afriky.
Mirka Pantlíková
„Pane policajte, máte pumpu?“
K napsání tohoto článku o úsměvných příhodách s našimi vnuky mě inspiroval článek blogerky Jitky Štanclové, ve kterém popisuje zážitky ze svého „babičkovského“ života.
Další články autora |
Stovky amerických obrněnců se v řádu dnů nepozorovaně přemístily do Česka
Několik set vozidel americké armády včetně obrněnců Bradley nebo transportérů M113 se objevilo ve...
Nahá umělkyně za zvuků techna házela před dětmi hlínou. Už to řeší policie
Policie prošetřuje vystoupení, ke kterému došlo na Akademii výtvarných umění (AVU). Umělkyně a...
Podvod století za 2,4 miliardy. Ortinskému hrozí osm let a peněžitý trest 25 milionů
Luxusní auta, zlaté cihly, diamanty a drahé nemovitosti. To vše si kupoval osmadvacetiletý Jakub...
Auto vyjelo z vozovky a srazilo tři lidi. Žena zemřela, dvě vnučky jsou zraněné
Osobní auto srazilo dnes odpoledne v Čáslavicích na Třebíčsku ženu a dvě děti. Žena srážku...
Zemřel bývalý místopředseda ODS Miroslav Macek. Bylo mu 79 let
Ve věku 79 let zemřel bývalý místopředseda ODS a federální vlády Miroslav Macek, bylo mu 79 let. O...
Ruský zbrojní průmysl vzkvétá. Díky čínské pomoci výroba dramaticky roste
Premium Přes citelné západní sankce ruský zbrojní průmysl vzkvétá. Tamní produkce zbraní se dramaticky...
Vyváděla strašné věci. Zahradil označil Jourovou za nejhorší z eurokomisařů
Premium Když Česko vstoupilo 1. května do Evropské unie, byl tam matador ODS Jan Zahradil kooptován...
Budoucnost válčení? Stíhačka řízená AI obstála v „boji“, vezla i šéfa letectva
Americký šéf letectva Frank Kendall se poprvé proletěl experimentální stíhačkou F-16, kterou místo...
Hamás má týden na příměří, jinak Izrael vtrhne do Rafáhu, spekuluje Egypt
Izrael dal palestinskému radikálnímu hnutí Hamás týden na to, aby přijal dohodu o příměří a...
- Počet článků 333
- Celková karma 20,49
- Průměrná čtenost 717x
mpantlikova@seznam.cz