Pocházím z „meruňkového kraje"

Pocházím z "meruňkového kraje“, z nevelké vesnice  na Kyjovsku. Meruňky (marhule) bývaly pro mne běžné letní letní ovoce, i když dnes, hlavně v supermarketech, jsou dražší než exotické ovoce dovezené někde z Afriky.

Na záhumenku jsme měli několik meruňkových stromů a pokud  na jaře v květu nepomrzly, bývaly meruňkami obsypané.  Ty tvrdé, po ránu utržené, maminka zavařovala, z těch měkkých, přezrálých, vařila meruňkový džem.

Otec byl zaměstnán na dráze a kvůli jeho zaměstnání jsme po nějaký čas   bydlili ve strážním domku u trati na Ostravsku. Byly jsme tehdy tři děti, já jsem byla nejstarší. Moje a dva roky mladší sestra měla osm a nejmladší  tři roky. Domek stál blízko kolejí a od Ostravy jezdil  jeden vlak za druhým. Těm osobním jsme mávaly, vagony náklaďáků plné uhlí nebo briket jsme počítaly.  Pamatuji si, že jsem  kdysi  těch  nákladních vagonů napočítala sedmdesát dva. Maminka se stále  strachovala, že nás ten vlak někdy přejede. 

Jednou při projíždění rychlíku zůstalo na kolejích stát naše hejno hus. Husy se těsně před projíždějícím rychlíkem rozlétly na všecky strany, jen jedna chudinka - kejhalka to nestihla. Zůstala sedět v kolejišti a  po odjezdu  vlaku se  motala  jako opilá. Asi dostala ránu do hlavy. Byl z ní nedělní oběd, ale vůbec nechutnal.

Asii  po dvou letech se uvolnilo místo na dráze v naší dědině  a my jsme se  vrátili zpátky  na Slovácko. Blízko naší chalupy jsme měli vinohrad a v něm, kromě hlav  vinné révy, bylo i několik rybízových a  angreštových keřů,  tam byla i  mladá višnička. Šťavnaté višně dávala maminka do mojí  oblíbené  „lité  buchty" s posýpátkem a také je zavařovala do sklenic.

Vinohrad měl na starosti tatínek, byla to  jeho chlouba, pečlivě se o něj staral. Byly s ním ale potíže... N jaře mu mladé hlavičky vinné révy okusovali divocí králíci, kteří měli nory  v křovinaté stráni pod  vinohradem, v létě na něj zase nalétávala  velká hejna špačků. Snažil se je plašit, po vinohradu rozvěšoval stříbřité alobalové třepetalky, těch se ale  zlodějíčci - špačkové ani trochu nebáli. Brzy si na ně zvykli a svůj „desátek“ hroznových bobulí si vždycky ukořistili.

Té sladké šťávě z vylisovaných hroznů bylo opravdu nejlíp až v několika vinných sudech ve sklepě. Tam chodíval tatínek koštovat jestli už správně kvasí. Sedával na židličce u beček, pokuřoval a meditoval... Hrozny se sbíraly v září, pak se  zpracovaly a  když šťáva  zkvasila, ochutnávali jsme  lahodný, sladký burčák. Hotové bývalo víno  až v listopadu, o martinských hodech. To se již nenalévalo do  koštovaček, ale do vinných sklenek a pohárů.  Nejvíc mi chutnalo to tatínkovo červené, frankovka.

O žních se trhávala jablka, žňovky, kterým se také říkalo štrůdlovky, protože byly velice vhodné na jablkový závin. Měly tenkou slupku, která se nemusela do jablečného závinu krouhat.  No, a na ta nakyslá  zelená letní jablíčka mám jednu poněkud trapnou vzpomínku.

Dole pod vinohrady, u cesty kolem sklepů, bylo několik starých rozložitých stromů jabloní, které patřily obci. Kdo ale z občanů měl zájem, mohl si  některý z těch stromů za mírnou cenu 50 korun od obce "koupit"  a jablka po dozrání si  otrhat. My, děti, jsme ty skoré jablíčka milovaly, a proto  rodiče každoročně  jeden z těch stromů pronajali. 

Kdysi konci června jsem se k večeru  vrátila ze školy v Brně a  dostala jsem na ty žňovky chuť, a že  si jich tam pár půjdu  utrhnout.  A jak si tam potmě sedím v koruně jabloně,  vidím, že si to po cestě dolů šine jakýsi strýc  s čaganem. Pod stromem se zatavil, koukl se nahoru a zhurta na mě spustil:  :

„A co ty tam děláš  na tem stromě na cizích jabkách? Okamžitě slez!“

„A co bych já, strýcu, slézala ze stromu, když sú ty jabka naše?“

„A tož proč jich potom trháš potmě - jak zloděj?“

„No, protože jsem nebyla odpoledne doma, večer jsem se teprve vrátila a včíl jsem na ně dostala zrovna chuť.““                                 

No - nakonec jsem mu to přece jen vysvětlila - a strýček Světnička, jak jsem ho poznala po hlasu, si potom dál spokojeně vykračoval  k domovu.

Když odešlo léto s letním ovocem, meruňkami, broskvemi, višněmi, jablky, hruškami -  nastal podzim a s ním zase sbírání hroznů, trhání švestek a rážení ořechů. Nastala zase jiné práce, jiné problémy. O tom ale zase až někdy příště.