Reakce na poslední článek paní H. Skočové. Je pravda, že se dnes u nás lidé začali dělit na dvě skupiny. Jedna, složená z lidí mladší generace, se kloní k svátku Halloweenu, druhá z generací starších, k tradičním Dušičkám.
Svátek Dušiček neznamenají oslavy, ale v českém a moravském pojetí je to vzpomínka na naše blízké zesnulé. A den Památka zesnulých je v kalendáři uveden také jako křesťanský svátek - keltský svátek Halloweenu je svátek pohanský, staří Keltové nebyli křesťané." Proč si ho ale nepřipomínat - i tam jsou naše kořeny, jen bychom neměli ty dva svátky stavět proti sobě.
Zachovávání svátku Dušiček má ale i svůj praktický důvod. Znamená to i úklid na hřbitovech, zametání spadaného listí, očištění pomníků a jejich ozdobení kyticemi podzimních květů chryzantém, nebo kytic a věnečků ze suchých květin, šišek, větviček mahonek a jehličí, rozsvěcení svící. Myslím, že je to náš tradiční pěkný zvyk, který bychom měli i v dnešní době udržovat.
A ta dýňová strašidla? Ta se u nás, zejména na jižní Moravě, "vyráběla" - vyřezávala odjakživa, pamatuji si to z dětství. Jsme národ tvořivý a kreativní, je to zakořeněno i v naší lidové kultuře. Ještě i dnes slaví některé jihomoravské vesnice takzvané "dýňové svátky" jakési dýňové hody se soutěží o nejpěknější a nejzajímavější dýňové strašidlo, spojené ale i s dalšími atrakcemi, například se soutěží o nejchutnější domácí kvašené zelí a podobně. Tedy také tradice spojená se zábavou....
Já si vyrábění dýňových strašidel pamatuji z dětství stráveného ve vesnici N.... na Kyjovsku. Kdysi mne, jako dítě, jedno takové obrovské rozsvícené dýňové strašidlo pořádně vyděsilo, když na mne potmě vyjuklo na kopci za naší chalupou z křoví. I koleno jsem si tenkrát odřela při pádu v tom kalupu.
Abych o potěšení z dýňových strašidélek nepřipravila naše malé pravnučky, každoročně, jakmile manžel sklidí dýně ze zahrádky, jim je vyřezávám.... Za moje úsilí bývám náležitě odměněna - a to radostnými ohníčky v dětských očích - dětským úsměvem. Řekněte mi - co je víc?
