Dnes je neděle, 31. října, blíží se den Památky zesnulých, Dušiček. Lidé navštěvují hřbitovy, rozsvěcují svíčky, pokládají kytice, věnce - živé květy chryzantém i květináče drobných kateřinek na hroby svých drahých zemřelých.
V západních zemích, zejména v Anglii a Americe, se tyto svátky slaví morbidněji, a i když je v tuto dobu i v našich supermarketech plno různých drobných příšerek – napodobenin kostlivců, připomínajících tuto starou keltskou tradici, u nás se naštěstí „svátky duchů“, Hallowenu, příliš neujaly...
Strašidýlka z dýní se však v našich krajích vyřezávaly odedávna, ale spíš jen pro radost, pro potěšení – hlavně dětí. V některých obcích na jihu Moravy, mívají tradičně dokonce i „dýňovou neděli", svátek dýní spojený se soutěží o nejpěknější, nejvtipnější a nejveselejší vlastnoručně vyrobený dýňový výrobek. Kdysi na výletě jsme byli svědkem výstavy těchto lidových „artefaktů“ - tuším, že to bylo na morkůvském náměstíčku. Bylo jich tam spousta, od různých usmívajících a šklebících se dýňových hlav, želv a jiných zvířecích figurek, až po různé dýňové automobily, traktory, lokomotivy, vláčky, lodě, dokonce i letadla. Lidová tvořivost je u nás pestrá a nápaditá.
Jo – i já se každý rok - jen co manžel přinese ze zahrádky dýně a vydlabe z nich jadérka na usušení, o nějakou tu bizarní dýňovou hlavu pokouším. K večeru ji pak vystavím do okna, aby potěšila a rozveselila kolemjdoucí. Dobrý večer, přátelé...
