Černobylská havárie je dosud nejzávažnější havárií v historii jaderné energetiky. Udála se již před 33 lety, ale je varováním dodnes.
V sobotu dne 26. dubna 1986 došlo na čtvrtém bloku k vážné havárii, při které byl reaktor zničen, radioaktivitou bylo silně zamořeno okolí a radioaktivní mrak se dostal i do dalších evropských zemí. Kolem trosek čtvrtého bloku byl následně postaven betonový sarkofág. (Wikipedie)
A moje osobní vzpomínka? Pracovala jsem tehdy v napajedelské Fatře a do práce jsem jezdila autobusem. Vstávala jsem pravidelně v pět hodin ráno - a hned jsem si v kuchyni pouštěla zprávy. V pondělí v pět hodin ráno v brněnském rozhlase hlásili, že v sovětské atomové elektrárně v Černobylu došlo k jaderné havárii.
Zneklidnilo mě to a hned po příjezdu do továrny jsem zavolala svému kolegovi Ing. J. S., který byl ekonomem v odd. TO, a řekla mu o tom. Podivil se - že o tom slyší po prve - a konstatoval, že je to velmi vážná věc... V práci jsem měla tranzistorák, ale v pozdějších zprávách již o tom nebyla žádná zmínka. Tajili to - o této závažné události hovořili až v příštích dnech. Tehdejší hlavní hygienička například v televizi ubezpečovala občany, že se nemusí ničeho obávat, neviditelný atomový mrak se prý přesunul z naší republiky směrem na jih.
V tom měla pravdu. Manžel, který byl v té době pracovně v Itálii, byl po návratu domů informovanější než já. Dozvěděl se tam, že radioaktivní mrak skutečně přeletěl naše území a stočil se směrem na jih, do Itálie. Tamější obyvatelé byli varováni, aby nekupovali na trhu zeleninu (zejména rajčata a okurky), která by mohla být kontaminována. A také zeleninu na trzích likvidovali.
Že by se něco podobného dělo u nás nevím, i když jsme byli později ubezpečováni, že i naše potraviny podléhají v důsledku černobylské havárie přísné kontrole. Ještě si vzpomínám, že v ty dny svítilo slunce a střídavě drobně pršelo - takový ten májový deštík.
To je moje vzpomínka na ty dubnové dny před 33 lety, které tehdy vzrušily celý svět.
(Inspirace článkem p. D. Stárkové.).
