Občas si vzpomenu na první květnový den toho roku. Pamatuji si, že svítilo slunce. Celé dopoledne v prvomájovém průvodu a odpoledne na louce se spolužáky a láhví piva. Často si říkám, jestli některá onemocnění naší generace nejsou i důsledkem radioaktivních částic některého zatoulaného mraku, protože tehdy musela být venku skoro celá republika. Na HBO má běžet třídílná série o havárii. Docela se na ni těším. Ani ne kvůli tomu, abych se dozvěděl nové věci, spíše abych si tu dobu připomněl. Děkuji za vzpomínku a přeji hezkou neděli

Pane Šiku, tehdy mě překvapilo, že tenkrát na Ukrajině, poblíž Kyjeva, se konaly nějaké cyklistické závody - nebo jakýsi Závod míru - a ani kvůli té černobylské havárii nebyl přeložen. Díky za reakci. Tu třídilnou serii na HBO se pokusím najít.

Velký dík za osobní vzpomínku

Byli jsme prvního května s partou na výletu na Vysočině, celý den venku. Bylo hezké počasí, svítilo slunce. Snad i malinká sprška se objevila, ale to si už tak přesně nepamatuji. Absolutně nic jsme tehdy ještě netušili. Uvádí se, že radioaktivní mrak k nám dorazil 30. dubna, tedy den předtím. Až o několik dnů později jsem začal sledovat zprávy v rakouském rozhlasovém vysílání, kde bylo informování podrobné a zveřejňovaly se i rady, co a jak dělat či naopak co nedělat.

Jeden člověk z té výletní party měl za několik let poté nádorové onemocnění, které se naštěstí podařilo vyléčit. Rozhodně ale není stoprocentně průkazné, že by měl tu nemoc kvůli spadu z černobylského mraku.

Zdravím Vás, přeji hezkou neděli.

Vzpominam si, ze 1. kvetnq 1986 bylo v BWB takove docela teple a slunecne pocasi. byli jsme s manzelkou na prochazce v Schönbuch. A nahle prisel jak pise pani Starkova takovy zlovestny mrak. Nez jsme dosli domu, nebyla na nas nit sucha. Ale byli jsme informovani a z vojny jsem si pamatoval jeste ze to hlavni je dekontaminace. Prvni tedy byla vydatna sprcha.

Jak se vašemu muži podařilo dostat pracovně do Itálie?

To je tedy otázka... Pracoval jako projektant ve velkém strojírenském závodě, který vyvážel a prodával na západ československé NC stroje, na jejichž vývoji se sám podílel. Byl tam buď na servisu, nebo na jejich "oživování." Díky za reakci.

Popsala jste to hezky bez emoci. I ja si na to vzpominam. Tenkrat skoncilo mnoho set tun zeleniny z jizniho Nemecka na skladlach pro nebezpecny odpad. Vzpominam si take na vlak s radioaktivni syrovatkou, ktery jezdil snad po celem Nemecku sem a tam a nikde ho nechteli. Nejaky cas pak byl ulozen ve vojenskych prostorech a jestli se nemylim skoncil snad po deseti letech nekde v Turecku.

Kdyz jsem tenkrat o te havarii telefonoval pribuznym do Prahy, nevedeli o nicem, a svagr, vojak z povolani se ptal co maji delat. Udivilo mne to, ze jako zakladakum nam to bylo vtloukano do hlavy, ale vojaci z povolani nemeli poneti.

A dodnes se lze docist. ze vic nez polovina masa z ulovenych divocaku konci na skladce radioaktivniho odpadu.

Pane Vokoune díky - i za doplnění mého článku. Napsala jsem pravdu, tak jak to vím, a jak si to pamatuji. A je také pravda, že na "západě" byli lidé, aspoň z počátku, o této jaderné katastrofě lépe informovaní než u nás doma.

Nedávno tady pani Tenzer ve svém blogu popisovala detailní průběh této havárie, děsivé čtení vzbuzující neměně děsivé asociace.

Díky za informaci, přečtu si ten článek.