Postřehy ze Skotska

Kdyz jsem prijel do UK poprve, tak jsem se nakonec vydal do Skotska. Je velmi zajímavé, že při jízdě skotskou vysočinou jsou všude kolem ploty a zídky z kamenů.

Musela to být teda práce je vytvořit a trvala věky, než se taková zídka postaví podél celé silnice. Jen mi nebylo jasné, jak se dostat na vrchol kopce, když je celý obklopený plotem, aby neutekly ovce a nikde žádná cesta vzhůru po které by se dalo kráčet za nějakým zajímavým výhledem. Zato architektura je náramná, pěkné kamenné domy s břidlicovou střechou vytvářejí pěkný kolorit a dojem, že tu jsou věky, ale není to pravda, staví se tu stejné, ale z nových materiálů, vnitřek ze sádrokartonu, ale vnější zdi se zateplí rockwoolem a pak se teprve staví z kamene vnější krásná zeď. Asi je to dražší, ale dojem stojí za to a bydlení zřejmě také. Leč dům nový vypadá zvenčí stejně jako starý několik set let. Pozemky tu musí být velmi drahé, protože domy jsou tu stavěné na malém prostoru s pidizahrádkou o kterou je pak s o to větší péčí pečováno. V Highlands jsou krásné a poutavé kopce s románovými vřesovišti a velkými jezery zvanými Loch, kolem kterých jsou krásné a udržované parky sloužící odpočinku víkendových skotů. Po jezeře jezdí různé lodě a je možné se projet speedboatem kolem nějakého pěkného ostrůvku uprostřed. Ač je nevlídné a větrné počasí a svádí to zajít do pubu a dát si něco na zahřátí, zdejší mladí lidé jsou vskutku otužilí a skáčí do chladné vody a zase znova a ač se třesou zimou, stejně svůj skok opakují a vesele pokřikují po obdivuplných turistech, kteří se choulí do větrovky a je jim stejně zima. Tak to alespoň vypadá na Loch Lomond, které je asi hodinu jízdy severozápadně od Glasgowa po dálnici M8 přes velkolepý Erskine bridge z kterého je krásně vidět z jedné strany Glasgow a z druhé osamocený masiv Ben Lomond nedaleko stejnojmenného jezera.

Je to báječné, že spousta mladých lidí jede po maturitě do Velké Británie a zde si vydělává peníze a učí se jazyk a získává spoustu důležitých zkušeností jak z práce, tak i ze života. Je sice pravda, že zde vykonávají většinou podřadné práce, které se nikomu z usedlíků dělat nechce a nebo jsou málo placené. Sice jeden moudrý Pakistani tvrdí, že libra je zatím pevná a má vysokou hodnotu jen díky tomu, co si britové za staletí na staletí naloupili na celém světě a tudíž teď nemusejí pracovat a pracují na ně lidé z Commonwealthu a v současnosti i lidé z východní evropy - Poláci, Slováci, Češi a další. Sice se mi zdá, že na této myšlence by se dala najít zrnka pravdy a co kdyby museli britové platit restituce, ale pokračujme. V práci se lidé seznámí s domorodci, kteří jsou většinou přátelští byť trochu mají malý přehled o dění ve světě. Zde ve Skotsku mi připadá, že jediné co tady všechny lidi dokáže pozvednout je fotbal. To je takové skotské a potažmo Glasgowské náboženství - Rangers a Celtic. O těchto klubech se píše v místních novinách vše, i o zápasech rezerv těchto klubů jsou několikastránkové referáty a třeba o mistrovství světa v hokeji, které právě češi a slováci pečlivě sledují na netu, v novinách ani zmínka, pouze chrtí závody, rugby, cricket a hlavně fotbal a fotbal a pak pár reklam a několik zpráv.
Mladí lidé, kteří sem přijeli od nás za prací se tady v Británii se dělí na dvě skupiny. Jedni chtějí vydělat peníze a tomu podřizují vše. Ráno jdou do práce, večer z práce, nakoupit a lehnout a spát a jediná radost je, že si spočítají, kolik poundů jim přibylo na kontě. To je zdá se většina. Pak je menší část, lidí, kteří tu pracují a chtějí ale i poznat okolí, památky, historii a současnost, chodí do muzea, do kina, na výstavy a snaží se vzdělávat na různých kurzech, které tu jsou pro přistěhovalce ve velkém pořádány. V každém případě, zkušenosti, které zde člověk získá jsou pro další život ať již zde, nebo jinde nebo doma k nezaplacení. Učí se zde pečovat o své zdraví, aby mohli vydělávat peníze, takže se zdravě stravují, kupují hodně ovoce a jedí vitaminy ve všech formách, aby se preventivně zbavili všech chorob. Jsou tu skupiny lidí, kteří se druží podle národností. Ve všem vedou Poláci, kterých je v celé Británii asi víc než milion a tak ostatní se trochu zlobí, že polští pracující mají v agenturách už i své polsky mluvící agenty, kteří se o své postarají, ač přijdou do agentury, mluví polsky a zlobí se, že jim skotové nerozumějí a polský agent je zrovna na obědě. To trochu zlobí ostatní národy z východní evropy, kteří se snaží mluvit anglicky ač glasgowský akcent není zrovna moc podobný této řeči. Ale když rozhoduje kvalita chuť do práce tak tam často vítězí slovenská a česká chuť do práce a znalosti.



Gentlemani vymřeli

Pár kritických slov. Člověk čte knížky a romány o britských gentlemanech a pojmech jako čest, fair play a domnívá se, že to platí na celých britských ostrovech. Bohužel není to pravda. To co je v knížkách tak to je možná způsob života jak žije horních deset tisíc a já tipuji pět set. Setkal jsem se s tím v Glasgowě mnohokrát. Neúcta k jinému člověku, zvláště k ženám, vyluzování nechutných zvuků před jídlem i po jídle v restauraci, v šatně, na sportovišti, parkovišti, v přítomnosti žen a dětí prostě všude, když potřebuji. Nikdo nikdy nepustí nikoho sednout v buse, běžné je dát si nohy na sedadlo, běžné je vyhazovat odpadky tam kde se mi hodí. Při sportu pokusy faulovat, nepodat soupeři ruku, snažit se zesměšnit protivníka za všech okolností, takže slova fair play, ač pocházejí z angličtiny, nevím, kde mají kořeny.
Pozitivní je, že tady v Glasgow se lidé na sebe usmívají, vyhýbají se a nevrážejí do sebe jak je běžné třeba v Praze, snaží se pomoci cizincům, když nevědí kde co je, nebo nerozumí Glasgowskému akcentu, který je opravdu velmi podobný všemu jen ne angličtině.

Je zajímavé jak EU neustále diktuje různé podmínky pro výrobu všeho od jehly po utopence, jaká nejrůznější kriteria platí pro otevření nové firmy v Čechách co vše musí splňovat výrobna jídla - to vše ve Skotsku vůbec neplatí. V Čechách, když přijde nový zaměstnanec na brigádní práci tak musí projít zdravotní prohlídkou, zaškolením, základy bezpečnosti a ochrany zdraví při práci a požární ochraně, tak to ve Skotsku přijde do práce, a hned se musí osvědčit ve věcech, které vidí poprvé v životě, výhoda je, když tam někdo pracuje z východu, takže většinou poradí, co dělat. Takže člověka pracovníka postaví k pásu, či stroji a odkoukej co dělají ostatní, aby supervisor (mistr) nepřišel a nevyhodil dělníka ihned. Nebo sociální zařízení, pro podnik, kde pracuje cca 20 lidí ve výrobě polystyrenu je jedno umývadlo, a jeden záchod a přes tento záchod se chodí z podniku, nebo místnost na svačinu pro 6 lidí a musí se sem vejít 20, nebo šatna, kde se nedá převléct protože je tam moc lidí, nebo také ve výrobně není vůbec nic, dělník dostane sítku na hlavu a to je z hygienických zásad vše. Tady prostě podnikatel uvolní garáž, vyjede se svým vozidlem, nanosí se tam stoly a již je připravena výrobna svačin pro městskou policii. Jediné co je zde od dělníka vyžadováno - je pevná špička na pracovní obuvi a většinou vesta s odrazovou folií, kterou zde má každý pracující dělník. Člověk ale získá zkušenosti a zvlášť mladý, který ještě neví jak to obvykle chodí. Já protože se mi blíží padesátka, jsem tu asi nejstarší dělník z východu, ale mám výhodu, mohu posuzovat a porovnávat. Pracoval jsem v Čechách na různých úřadech a tak to mohu posuzovat. Takže za měsíc práce pro agenturu jsem vystřídal různá zaměstnání která jsem nikdy nedělal, a nebo je sledoval z kanceláře. Takže jsem si vyzkoušel práci stěhováka, pracovníka v mrazírnách, v rybách, uklízeče na letišti, stavebního dělníka, dělníka na pásu odpadků, dělníka v přípravě svačin, dělníka ve výrobě polystyrenových krabic a tak jen na letišti, kde jsem pracoval jako uklizeč byly tyto základní věci na české úrovni, to jest, dostatečný prostor na převlékání, i když šatny byly společné pro muže a ženy a prostor na svačinu a oběd. Je zřejmé, že místní stavební úřad a hygienická kontrola je mnohem benevolentnější než v Čechách. A copak dělá asi EU?


Je zajímavé, že zde ve Skotsku skoro každý chodí do pubu a pije, každý večer jsou puby plné lidí a nejvíce přeplněné jsou o víkendech, kdy praskají ve švech. Nikdy a nikde jsem neviděl tolik lidí pít a přitom se chovají poměrně nenásilně, ale všichni muži i ženy pijí pivo, whisky a velmi zřídka víno. Občas mi připadá, jak se říká, že nejvíce opilců je v Rusku, že to až tak nebude pravda. Pravda, je, že zdejší opilí lidé, alespoň podle mých zkušenosti krom fanoušků Rangers a Celtiku, nejsou vyzývavý jako u nás, ale pijí ve své partě a většinou nejsou tak hluční jako sousedé z Německa. Ovšem známý, který dělá řidiče nočního autobusu, tak ten je jiného názoru, mnohokrát na něj vytáhli nůž a musel volat policii. V pubech jsou nastejno co do počtu muži i ženy ne jako u nás, kde je většina a to velká mužů, leč zde je to zdá se možná i naopak, muži jsou v práci a ženy si skočí na pivo a pokec do pubu. Je skvělé, že v Anglii se nesmí kouřit v pubech a tak je vidět často muže a ženy jak stojí před vchodem do pubu a vesele pokuřují, ač prší a těší se až skončí s cigárkem tak se vrhnou na kalich stojící zatím u stolu v pubu.

Nyni v zime je tu poměrně chladno, kolem 14 stupňů Celsia a přesto všichni chodí nalehko. Muži mají většinou krátké rukávy a ani jim v tričkách není chladno, když zaprší a zafouká. A ženy. Naše maminky by hrůzou zaplakaly. Malé děti v kočárcích nalehko, naboso, a dívky a ženy všechny bez rozdílu výšky a váhy naboso v lehounkých hadrových botkách něco jako cvičky, do půl lýtek leginy, když je opravdu chladno a vystrčený pupík s piercingem a záda s tetováním za každého počasí. Opravdu je obdivuji, jak jsou od mala vedeny k otužování. V bytech není žádné etážové topení, pouze v každém pokoji elektrický radiátor a docela by mne zajímalo, jak to tu vypadá když uhodí trochu zima, ale ta tu prý bývá opravdu jen zřídka a jen velice krátkou dobu.

Lidé ze střední a východní Evropy, kteří sem přijíždějí za prací, bydlí většinou v takzvaných share bytech, to je, že jeden byt je pro cca 3-5 lidí dle dohody, se společnou kuchyní, sociálkou a obývákem a jinak v pokojích spí po jednom či dvou dle velikosti pokoje. Je to složité, když každý má nějakou jinou práci v jiný čas ať ranní či odpolední a noční, aby se shodli na klidu a vyhověli si společně.

Některé podniky, co využívají pracovníky agentur, jsou opravdu velmi zastarelé, kolega se dostal do koželužny, kde všechno zařízení mu připadalo jako v pohádce. Stavení byl starý mlýn v krásné zahradě a když vstoupil dovnitř, bylo to jak v 17. století, dřevěné kádě s obručemi kolem na trámech rozvěšené býčí kůže, snad jen motory praček byly mladší jinak bubny byly dřevo a obruče. Nevěříl vlastním očím, chemikálie používané na vyčinění kůží byly volně přístupné na policích, rukama nandaval kůže a chemikálie do bubnových praček, kde se barvily, aby mohli být použity na výrobu dětské obuvi.


Zajímavé je, že se tu moc nevaří, spíš se prodávají hotová jídla zmražená a připravená dát do mikrovlnky a to ve velkém, a výběr věcí na vaření je tu o hodně menší než v Čechách. V každém hypermarketu je nabídka zmražených a předvařených potravin velmi široká a potraviny levné na místní výdělky a spíše než vařit se vyplatí jít do restaurace na jídlo, na které se tu vydělá za hodinu a nebo do čínské restaurace, kde se zaplatí asi 7 L a člověk může sníst co chce a v jakém si přeje množství. Stejně je to s oblékáním, člověku se tu docela vyplatí neprat a prostě po týdnu vyhodit tričko a koupit si nové nebo ponožky či džíny, mají tu hodnotu hodinové mzdy normálně pracujícího člověka dělníka.