Proč jedna a jedna ve skutečnosti nejsou dvě
Nebo taky takhle ;-)
Že jedna a jedna jsou dvě v tzv. „čisté matematice“, to je záležitost dohody. Kdybychom se dohodli, že chrocht + krá = bzum, každému tomu pojmu přiřadili nějaký význam a domluvili se na nějakých pravidlech, jak s nimi zacházet, bude taková „matematika“ fungovat zcela spolehlivě, ale o skutečném světě bude říkat stejně málo, jako ta klasická.
Pravidla matematiky platí jen tehdy, když platí.
Že a+b≠b+a ví každý, kdo kdy zkoušel lít vodu do kyseliny. Matematika je prostě věda umělá, která popisuje jen to, co se jí hodí a co v jejím systému funguje. Skutečný svět je ale daleko větší než ten, který se „vejde“ do matematiky.
O skutečném světě toho víme velmi málo. Nikdo z nás s ním nemá bezprostřední zkušenost, všechny informace o něm se dovídáme prostřednictvím našich smyslových receptorů, které jsou schopny zachytit jen velmi málo signálů, které skutečný svět vysílá. A i těch pár signálů, které zachytíme, dále filtruje náš mozek a jako výstup nám dá jakous-takous, hodně zkreslenou informaci.
Protože jsme ale kulišáci, dokážeme to občas obejít a o tom, jak ten opravdový svět „tam někde“ funguje, si umíme obstarat pár informací, které naše běžnodenní „poznání“ značně komplikuje. Tím se zabývá třeba fyzika, chemie nebo astronomie. Z nich například víme, že ač se nám tráva jeví jako zelená, ve skutečnosti není ani trochu zelená. Je z materiálu, u kterého pojem „barva“ nemá moc smysl, a který pohlcuje část viditelného spektra, takže naše receptory chytí jen tu, které jsme se, když chemický signál od oka doputuje do naší mozkovny, naučili říkat „zelená“. Když se ale na travičku podíváme jiným druhem světla, než tím, které běžně používáme k vidění, pak zjistíme, že každé stéblo má úplně jinou „barvu“ - třeba v závislosti na své teplotě (frekvencí světla s vlnovou délkou delší než viditelné světlo), nebo na tloušťce materiálu (frekvencí kratší než viditelné světlo). Nebo že je třeba i úplně neviditelná, to kdybychom očima nechytali fotony, ale neutrina…
Z fyziky víme i to, že objekty, které se nám jeví jako „jednotlivosti“, nejsou ani trochu oddělené a jednotlivé, jak je běžně vnímáme. Skutečný svět „out there“ není jako lego, složené z jednotlivých kostiček, ale spíš jako polévka, kde vše je spojeno se vším a nic z toho nelze vytrhnout. Jednotlivosti jsou minimálně spojeny gravitací a elektromagnetickými silami (což víme)… a bůhví čím ještě, o čem se dovědět neumíme.
(tady odbočím k moc hezkému myšlenkovému experimentu: Myslíte si, že víte, kde jsou hranice vašeho těla? Podívejte se na svůj infračervený obrázek a budete v tom mít hned mnohem méně jasno. Pak přidejte třeba gravitaci a najednou zjistíte, že sice sedíte ve svém obýváku, ale zároveň jste tak trochu na Měsíci i v té nejvzdálenější galaxii… Co víc - jsme takhle spojeni s jinými lidmi navzájem a není z toho úniku :-))
Než se vrátíme zpět k 1+1=2, zkomplikuji to ještě pojednáním o abstrakci. Abstrakce je funkce našeho mozku, která nám pomáhá se vyrovnat s tím, že svět je moc komplikovaný na to, abychom jej dokázali pojmout a pojmenovat v celé jeho šíři. Proto v tom, co se na nás valí, hledáme podobnosti a podle nich si vjemy kategorizujeme. Pokud najdeme dost společných znaků, přiřadíme dané věci nějaký pojem, abstraktní označení. Když abstrahujeme, zároveň automaticky zanedbáváme to, čím se dané jednotlivosti liší.
Vysvětlím na „jablku“: Nic jako „jablko“ ve skutečném světě neexistuje. Abstraktní pojem „jablko“ používáme pro plody podobných stromů, které jsou zhruba kulaté, jeví se nám zhruba v barvách kolem zelené, žluté a červené, mají jadřinec a chutnají něco mezi kyselým a sladkým.
„konkrétní jablko“ = A (to, co mají všechna jablka společné, tedy "jablko abstraktní") + B (červ, skvrna u stopky, síly, kterými je svázáno s jinými jablky a k tomu buchvícoještě)
Když tedy sčítáme 1+1=2, tedy že jedno jablko a jedno jablko jsou dvě jablka, sčítáme výhradně A, zanedbáváme ale B. Přebývá nám červavost jednoho jablka a plesnivost druhého. Dále zcela pomíjíme fakt, že ta jablka už jsou dávno částečně „sečtená“, spojená s dalšími tělesy vzájemně působícími silami – ty se dále ve vztahu k nim nenásobí.
V moštu je to fuk, ale … pokud chceme takto popisovat svět, musíme se vždy vrátit na začátek a všechno to, co jsme zanedbali, zase do rovnice hezky vrátit zpátky. Jinak nemluvíme o skutečném světě, ale jen o jeho zjednodušeném abstraktním obraze.
Hezky se to dá vysvětlit i na klasickém paradoxu „hromady písku“. Ten zní takto: Mám hromadu písku. Když odeberu jedno zrnko, zbude mi hromada písku. Když odeberu další zrnko, stále zbude hromada písku. Dostanu-li se ale k posledním zrnkům, v jednom okamžiku už to nebude hromada písku, ale jen jednotlivá zrnka. V kterém okamžiku už to není hromada a proč, to je zásadní otázka pro teorii množin, která se zde dostává do úzkých. Řešili to už řečtí filosofové a následně matematici přidali několik vysvětlení.
Když se vrátím k pojednání o abstrakci, navrhla bych další řešení toho paradoxu (který už určitě napadl i někoho jiného):
„zrnko písku“ = A (abstraktní zrnko, tedy to, co mají všechna zrnka písku společné) + B (zde schopnost tvořit hromadu, která nepochybně se závislostí na velikosti zrnka)
Odebíráme-li tedy z hromady pouze „abstraktní zrnka“(A), nemůžeme se divit, že v nějakém okamžiku naši pozornost upoutá zanedbané B (schopnost tvořit hromadu), které je u jednoho zrnka sice prťavé, ale ve skutečné „hromadě“ se sakra projeví.
Podobně to funguje i například v genetice, kde se 1 gen (vlastnost) + 1 gen (vlastnost) naprosto nikdy nerovná 2 geny (2 takové vlastnosti). Proto také nikoho nenapadne na geny matematickou abstrakci používat, protože dobře víme, že těch „zanedbaných B“ se zde uplatní bezpočet.
(O subjaderné fyzice ani nemluvíc, tam je v tom ještě větší chaos.)
Jasné jako facka.
Protože ta, na rozdíl od 1+1, není abstraktní nikdy. :-)
Eva Pallotto
Štval mě, tak jsem na něj vytáhla nůž
Milovala jsem ho. Parťák do nepohody, dlouhý léta. Byl chytrý, moudrý, vtipný, a taky provokativní a excentrický, prostě jedním slovem úžasný. Jenže se to všechno pokazilo.
Eva Pallotto
Ženství není invalidita!
Jsem velkým příznivcem pozitivní diskriminace těch, kteří pomoc potřebují a velkým odpůrcem pozitivní diskriminace těch, kteří pomoc nepotřebují - tedy například žen.
Eva Pallotto
Jak jsem Se naštvala
Rok 19xx, první zaměstnání. Natěšená jako panic před prvním stykem vrhám se nadšeně do pracovního procesu. V plátěných bílých pumpkách a tmavomodrém sáčku s dvěma řadami zlatých knoflíků jsem slečna recepční k nakousnutí. Rozdávám úsměvy, i když od prvního dne je mi jasné, že mně mé, cca třikrát tak staré kolegyně poněkud neberou. Dokonce i moje pomenší šéfová Zdena na mě kouká poněkud shora, jakkoli to zní při mé výšce nemožně. Říkám si: „Co já udělám, abych jim dokázala, že nejsem trdlo neschopný, ale že mám v té své blonďaté hlavince i něco toho mozku?"
Eva Pallotto
O trpaslících, držkopádech a letech vzhůru
Musím se přiznat, že mě moc nepotěšil článek kolegyně Kláry Bresslerové, ve kterém se vyznává ze své antipatie k Báře Tachecí. Abyste mi rozuměli - já naprosto respektuju, že někdo nemá něco rád. Já třeba nemám ráda rajskou omáčku. Ale nechodím kolem staročeských restaurací a nesprejuju jim na výlohy, že rajská je hnus. Prostě se s rajskou míjím jak jen to jde a ten sladkokyselý blivajz nechávám svému osudu a jiným strávníkům.
Eva Pallotto
Nikdy nebudu jako moje matka!
Už jako hodně malá holka jsem věděla jedno - nikdy nebudu jako moje matka! Moje matka totiž byla vážně naprosto hrozná. Co nocí já se nabrečela, že nemám normální dětství...
Další články autora |
Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici
Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...
Podvod století za 2,4 miliardy. Ortinskému hrozí osm let a peněžitý trest 25 milionů
Luxusní auta, zlaté cihly, diamanty a drahé nemovitosti. To vše si kupoval osmadvacetiletý Jakub...
Rusové hlásí průlom fronty. Ukrajinská minela jim přihrála klíčové město
Premium Jako „den průlomů“ oslavují ruští vojenští blogeři pondělní události na doněcké frontě, kde se...
NATO by Rusy porazilo, Putin má jedinou naději, řekl polský ministr zahraničí
Rusko by se mělo bát Severoatlantické aliance, protože ho v případě střetu s ní čeká „nevyhnutelná...
Pokleknete a budete prosit. Generál slíbil zničit NATO do roku 2030
Velitel čečenských sil bojujících na Ukrajině a věrný obdivovatel ruského prezidenta Vladimira...
ANO vytáhlo na europarlament. Dostálová slibuje podívat se na Green Deal
Hnutí ANO zahájilo kampaň do Evropského parlamentu. Kandidáti se představili před Památníkem Tomáše...
Na synagogu ve Varšavě kdosi hodil Molotov, čin odsoudil Duda i ambasáda USA
Policie ve Varšavě ve středu dostala oznámení o pokusu zapálit synagogu v centru města. Podle...
Z Železné Ursuly hrdou babičkou? Budu osobnější, slibuje von der Leyenová
Šéfka Evropské komise Ursula von der Leyenová před pár týdny oznámila, že hodlá svůj post obhajovat...
Práce k lidem patří, hodnotí účastníci první máj. Oslavy zdůrazňují i politici
Politické strany, hnutí a spolky a jejich příznivci se sešli k oslavám prvního máje. V Praze se...
Prodej luxusně zařízeného bytu 4+1 v ul. Keplerova, Krásné Březno - Ústí nad Labem
Keplerova, Ústí nad Labem - Krásné Březno
3 150 000 Kč
- Počet článků 151
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 8483x
Seznam rubrik
- Cestování
- Příhody ze života s panem K
- Vaříme z lenošky
- Bajky o zvířátkách a o lidech
- RealityBlog
- Věda a filosofie
- Životy lidí
- Osobní
- USA
- Adorační okénko
- Nezařazené
Oblíbené knihy
- Harry Potter
- Morální zvíře (Robert Wright) - kniha která změnila můj život
- Bible - překvapivě zajímavé čtení i pro ateistu
- Stopařův průvodce po Galaxii
- The Quest of the Historical Jesus - Albert Schweitzer
- Jonathan Strange a pan Norrell /blbost/
- Tulák po hvězdách /úžasný/
- Mravenci - Bernard Werber
- Jiří Grygar - Vesmír, jaký je
- Nick Hornby - Dlouhá cesta dolů /zbytečně oslavovaný, jen ok/
- Neuromancer - W.Gibson
- Reflex :-)
- Houellebecq - Elementární částice /jeho nejlepší/
- R.Feynman - O smyslu bytí /SUPER/
- Rozšíření bitevního pole - M. Houellebecq
- Houellebecq - Možnost ostrova /ÚŽASNÉ!/
- Dickens - Great Expectations
- Bukowski - Zápisky starého prasáka
- Nabokov - Jaro ve Fialtě
- Burroughs - Teplouš
- A uzřela oslice anděla - Nick Cave /úžasný/
- Kmenta - Kmotr Mrázek
- Ayaan Hirsí Alí - Rebelka
- Podzemí - Gordon&Williams /docela zklamání/
- Houellebecq - Platforma
- Elfriede Jelinek - Gier
- S.King - Insomnia
- Jon Krakauer - Into the wild /příběh supr, napsaný nic moc/
- Jitka Gotterová - Tak jde život ;-)
- Orhan Pamuk - Nový život
- T.Pratchett - Svobodnej národ
- Timothy Leary - Velekněz
- Medek, Vrbenská - Stín modrého býka
- Douglas Adams - Losos Pochyb
- Maslowska - Královnina šavle
- kniha Rudolfa Havlíka - Nikdo nechce čekat věčně
- D.Adams - Dlouhý, temný čas svačiny duše
- P.K.Dick - Blade Runner
- Welsh - Acid House
- Twilight - S. Meyer
- Vzpomínky na Afriku - Karen Blixen
- The God Delusion - Richard Dawkins
- New Moon & Eclipse - S. Meyer
- Páchám dobro - L.Čiháková
- Bernhard Schlink - The Reader - úžasná!
- Zneuznaní Edisoni - knižnice pokroku
- Aristotelés - Poetika
- Ekonomie dobra a zla - Tomáš Sedláček
- Chuck Palahniuk - Strašidla
- Chuck Palahniuk - Snuff
- Eugenides - Middlesex
- L.Klíma - Utrpení knížete Sternenhocha
- Jana Šrámková - Hruškadóttir
- Kóbó Abe - Tvář toho druhého
- Karol Sidon - Boží osten
- Lenin - Materialismus a empiriokriticismus
- Chuck Palahniuk - Program pro přeživší
- Rudolf Havlík - Zejtra Napořád /scénář/
- Rudolf Havlík - Transit /připravovaná kniha/
- Ladislav Klíma - Lidská tragikomedie
- Murakami - Sputnik, má láska
- Goethe - Utrpení mladého Werthera
- JK Toole - Spolčení hlupců
- Sobecký gen - Richard Dawkins
- Nick Cave - Smrt Zajdy Munroa
- Field, Griscom - Nerve
- M.Manson - Dlouhá trnitá cesta z pekla
- Palahniuk - Neviditelné nestvůry
- Jamison - An unquiet mind
- Palahniuk - Non-Fiction
- A.Hempel - Collected Stories
- Palahniuk - Rant
- Palahniuk - Choke
- J.Karásek ze Lvovic - Gotická duše
- J.Motyčka - Kropáč, šavle, měšec
- E.Templetonová - Gordon
- King - Mlha
- Svět podle Garpa
- Páral - Země žen
- Hartmut Kraft - Tabu
- Protokoly sionských mudrců - Tazbir
- Machiavelli - The Prince
- L. Klíma - Boj o vše
- deníček slečny Zdeničky
- M.Cunningham - Za soumraku
- M. Houellebeckq - Mapa a území
Oblíbené blogy
- nejlepší Rudolf Havlík - cholerik a génius
- hloubavý Karel Goldmann
- světák George Novotny
- osobitý Patrik Banga
- Věra Tydlitátová
- profík Klára Mandausová
- ranařka Jitka Gotterová
- romantický drsoň Jiří Němčík
- Marián Béreš - fotografie
- Filip Sklenář - ve světlejších okamžicích
- skvělá Renata Francová
- nepolitické od Štěpána Binka
- vždy svá Iva Pekárková
- božská Mona Maršálová
- Lucerna Wikipedie
- Pachatelé dobra (P. Kolář)