O kukaččí dceři pana Sýkorky

Moje kamarádka Marta Sýkorková je na svýho tatínka vyloženě vysazená a on na ni. To je samé: „tatínku sem, tatínku tam, dceruško tady, dcerunko támhle“, sýkorce je přes třicet a i tak je tatíčkova malá holčička.

Cuculus canorusWikipedie

Martička vystudovala školu, na kterou jejího otce přes čtyři pokusy ani nevzali, závodně hrála tenis i když má konstituci anorektického kolibříka a čte jen to, co jí tatíček posvětí jako kvalitní literaturu. Čistě proto, aby mu udělala radost.

Nedávno udělala pana Sýkorku dědečkem. Jak ta vám byla šťastná, že se jí narodil kluk! Ne, že jí samotné by na tom nějak záleželo, ale děda, děda ten chtěl vždycky vnuka.

Znám Martu dlouho a ta její tatínko-obsese mi vždycky přišla až ujetá. A když přišla ujetá i mě, která mám s chorobnou adorací papínka nechvalnou historii, tak mi prostě musíte věřit, že Marta je fakt magor.

No, a tahle Marta před pár měsíci přišla na to, že tatínek, kterého tak zbožňuje, nemůže být její biologický otec. Pan Sýkorka je totiž nula. Ne, tím nechci říct, že v životě nic nedokázal, ale mluvím o jeho krevní skupině. O krevní skupině tragicky nekompatibilní s AB naší Marty. Zdálo by se, že je to případ velmi neobvyklý – to jen do okamžiku, než si přečteme statistiky a odhady, že kukaččí je každé sedmé dítě...

Marta není panikářka, tak si testy nechala udělat znovu. Potom doma prostudovala rozsáhlou lékařskou dokumentaci svého otce (prodělal několik operací). Byla si jistá. Neštymuje to.

I pohovořila s matkou. Od té se nedověděla nic, snad kromě toho, že doktoři jsou banda lumpů a věřit se jim nedá.

Sebrala poslední kousky odvahy a otázala se otce. Jestli čekáte, že nastala nějaká dramatická kolize ve stylu mexických telenovel, mýlíte se. Pan Sýkorka svou kukaččí dceru pohladil po vlasech a řekl: „AB a nula, zajímavý. Jó, Martičko, ty musíš mít vždycky něco speciálního.“

A tím to skončilo.

Zvláštní, říkala jsem si. To fakt nikdo z nich ani nezvýšil hlas, nikdo nikoho nezavraždil, nezavrhl, neposlal před soud uličního výboru?

Pan Sýkorka není žádná nula, ale jednička. Má dceru, má ji rád, nějaké nuly, áčka a béčka na tom nic nemění. A Marta? Tu nějaký biologický otec nezajímá, ona svého tátu má...

Udělala bych to stejně. A vy?