V roce 1929 přijal americký kongress zákon, kterým se zvyšovaly cla na dovážené zboží. Ostatní země tehdy rozvinutého světa na to zareagovaly a zavedly odvetná cla. Zahraniční obchod se během několika let propadl o neuvěřitelné dvě třetiny. Takové omezení zahraničního obchodu by dokázalo položit i zdravou ekonomiku, natož ekonomiku poškozenou pádem akciového trhu. Bude se dnes situace opakovat? Mnohé asijské ekonomiky totiž pro změnu omezují vývoz zemědělských plodin.
30. léta byla obdobím boje proti klesajícím cenám. Americká zkušenost je neuvěřitelným příkladem toho, co ekonomicky nevzdělaní politikové dokáží způsobit. Po propadu akciového trhu začalo docházet k nesplácení dluhů, díky tomu ke krachům bank a omezení vytváření nových půjček a to následně způsobovalo snížení množství peněz v oběhu - a tlak na pokles cen. Klesající ceny snižovaly příjmy výrobců a mnoho z nich se ocitlo na pokraji bankrotu.
Politikové si typicky pletou příčinu a následek, a proto se rozhodli proti klesajícím cenám bojovat. Zavedli cla na dovoz zemědělských plodin. To způsobilo pokles ceny na světových trzích, nepřímo tím omezili své vývozce a způsobili, že ceny pokračovaly v poklesu i doma. Vláda začala vykupovat zemědělské plodiny, stanovila minimální ceny. Zemědělci začali produkovat více, ceny klesaly ještě víc. Vláda vytvořila kartel zemědělců, kteří se nakonec začali uchylovat k vybíjení dobytka a pálení obilí. Ekonomické sofismy tak vedly vládu k tomu, že se záměrně ničilo jídlo v době, kde spousta lidí neměla co jíst. Absurdní? Bohužel nikoliv, zcela obvyklé.
Veškerý obchod je v konečném důsledku směnný obchod. Lidé vyvážejí do zahraničí zboží za tím účelem, aby si za něj něco dovezli. Jestliže omezíte dovoz zboží, poškodíte tím exportní firmy - ty totiž nebudou mít důvod exportovat, protože za to od zahraničních obchodních partnerů dostanou méně, než by chtěly. Budou krachovat a přeorientovávat se na jiná odvětví. Omezíte-li vývoz, způsobíte tím snížení dovozu - nikdo vám totiž nic neprodá, když za to nic nedostane.
Indie, Vietnam, Egypt a Kambodža v nedávné době přistoupily k omezení exportu rýže. Dá se říct, že se jedná přesně o totéž, co prováděla ve 30. letech americká vláda, jen z druhé strany - nebojují proti klesajícím cenám omezením importu, ale proti rostoucím cenám omezením exportu. Patrně budou stejně úspěšné, jako americká vláda před osmdesáti lety.
Co bude výsledkem těchto opatření? Státy, které omezily export, tak učinily za účelem nasycení vlastní populace, která má problém platit ceny, za které se rýže obchoduje na světových trzích. Cílem těchto vlád jsou nižší ceny doma. Zkusme si to tedy rozebrat.
V současné době nerostou pouze ceny potravin, ale ceny téměř všech komodit. Výrobcům rostou náklady spojené s výrobou rýže. Pokud by se vládě podařilo dosáhnout (např. nařízením) snížené domácí ceny, budou výrobci omezovat výrobu, rýže bude nedostatek a lidé si ji budou muset kupovat na černém trhu za vyšší cenu, než kdyby vláda nezasahovala. Pokud se vládě podaří eliminovat černý trh, tím více výrobci omezí výrobu a tím méně si jí lidé budou moci koupit. Situace podezřele připomínající doby socialismu - věci sice byly levné, ale nedaly se sehnat. Pokles produkce může v extrémních případech vést k tomu, že země dříve vyvážející rýži, ji bude muset dovážet.
Omezení exportu povede ke zvýšení cen rýže na světových trzích, zvětšení rozdílu mezi tím, co si obchodník vydělá prodejem doma a prodejem v zahraničí a to bude motivovat obchodníky k pašování. Zároveň se tak bude odčerpávat rýže z domácího trhu, kde bude nedostatek a obyvatelé budou muset nakupovat za světové ceny na černém trhu.
O kolik se sníží vývoz rýže, o tolik se sníží dovoz jiného zboží, čímž se zvýší jeho cena na domácím trhu. Nakonec snaha o snížení ceny rýže povede ke zvýšení cen například benzínu (paradoxně zrovna Spojené arabské emiráty dováží rýže poměrně hodně). Jenomže bez energie se i té rýže vyrobí méně, a to povede k dalším tlakům na zvýšení ceny rýže na domácím trhu.
Vláda Spojených států se snažila zvýšit ceny zemědělských plodin tím, že podporovala zvýšení produkce a vytváření přebytků. Vlády výše uvedených zemí chtějí vyřešit problém vysokých cen rýže tím, že sníží její produkci, způsobí její nedostatek a ještě k tomu zvýší ceny dováženého zboží. Protože lidé dělají to, co chtějí oni a ne to, co po nich chtějí politikové, uslyšíte brzy o honech na pašeráky a pěstitelích, kteří záměrně bojkotují snahy vlády zajistit svým obyvatelům potraviny. Že jste podobné věci slýchávali před pár desitiletími v televizi a dnes to běžně zaznívá z úst Huga Cháveze ve Venezuele? Čím více se svět mění, tím více zůstává všechno při starém...
