Zbytečný boj proti kouření

Díky panu ministru Hegerovi se znovu objevují nápady na další kroky proti kouření. Neděsí mě ani tak to, že se stát snaží zakročit proti tomuto zlozvyku, jako spíše argumenty, které pro to používá. Nedá mi než se ptát: kdo bude další skupina, další činnost, proti které se začne vést podobně hloupá válka?

Aktivní kouření škodí zdraví. Pasivní kouření také škodí zdraví, ale výrazně méně; náhodné vystavení se cigaretovému kouři vám nezpůsobí většinou nic; aby vůbec byly nějaké účinky měřitelné, musíte být zakouřenému prostředí vystaveni delší dobu.

Zákaz kouření v restauracích se nepromítnul do národních statistik týkající se infarktu. Studie, které ukazovaly 10-a-více procentní pokles byly všechno studie týkající se malých měst nebo jednotlivých nemocnicí, které v národním měřítku nebyly potvrzeny. Stejně tak vliv zákazu kouření v restauracích na to, zda mládež kouří, není příliš prokazatelný - např. Irsko proti kouření bojuje velmi intenzivně již mnoho let, počet kuřáků zůstává prakticky konstantní. Zákaz kouření v restauracích v Británii neměl pro hospody pozitivní přínos, právě naopak. Efekt se však pravděpodobně liší stát od státu, podle toho, jak lidé zareagují.

Lékaři, mezi jinými i velmi vážení lidé, poslali otevřený dopis paní Němcové. Bohužel, v mnoha věcech se mýlí.

Zákaz kouření v restauracích by podle Vás byl zásahem do pravomocí těch, kteří restaurace vlastní. Dáváte tím vědomě přednost soukromému vlastnictví nejen před zdravím hostů, ale také personálu těchto zařízení, jimž je podle zákoníku práce zaměstnavatel povinen zajistit zdravotně nezávadné prostředí. Je povinností státu, jehož jste momentálně reprezentantkou, dbát o zdraví občanů a zasáhnout, je-li to zapotřebí, v jejich prospěch i v soukromých zařízeních. Jinak bychom neměli různá hygienická nařízení, kterými stát kontroluje například restaurační prostory, jejich nutné hygienické vybavení, či podávané pokrmy a nápoje. Tady poukaz na nedotknutelnost soukromého vlastnictví neobstojí.

Vážení lékaři, podle různých etických kodexů, ale především protože jsme slušní lidé, máte povinnost mě informovat o způsobu léčení a zdravotních rizicích, abych se mohl rozhodnout léčbu přijmout či odmítnout. Není-li to však v rozporu s nějakými veřejnými zájmy (především v případě infekčních chorob, nebo pokud bych byl nebezpečný svému okolí), máte povinnost respektovat mé rozhodnutí léčbu odmítnout.

Všichni lidé, kteří se nacházejí v kuřáckých restauracích, se dobrovolně rozhodli spotřebovávat službu "kuřácká restaurace". Mnozí z nich tuto službu explicitně poptávají a nechtějí službu "nekuřácká restaurace". Ti lidé se rozhodli. Stejně, jako někteří lidé odmítnou vaši léčbu. Zákaz kouření v restauracích je především nerespektování rozhodnutí těchto lidí; byl by snad někdo ochoten tvrdit, že stát má dbát o zdraví občanů a nerespektovat moje soukromé rozhodnutí odmítnout léčbu? Že se jedná o zásah do pravomocí, které se týkají mého vlastního zdraví, a dávání přednosti soukromým právům před zdravím občanů? Měl by stát dbát o zdraví občanů proti jejich vůli?

Srovnání s hygienickými normami navíc není namístě; zákazník nemá obvykle přístup do kuchyně, hygienické normy jsou tak především pro zajištění, aby zákazník dostal to, co si objednal (zdravotně nezávadné jídlo). Kuřácká restaurace je ale explicitně zákazníky poptávaná; to bychom pak museli připustit  povinnost restaurace nabízet "dobré dietní jídlo" - tučné jídlo má podobné následky jako pasivní kouření a v mnoha oblastech není co se týče restaurací příliš na výběr. Poukaz na nedotknutelnost soukromého vlastnictví by asi také neobstál - pro mnohé lidi dnes totiž zřejmě soukromé vlastnictví příliš nedotknutelné není.

A co víc: restaurace všude ve světě zvýšily zisk, jakmile v nich zakázali kouřit. Svým odmítáním tedy tyto podnikatele – soukromé vlastníky – poškozujete.

Vážení lékaři, bohužel se mýlíte. Restaurace všude na světě zisky nezvýšily, závisí to na reakci jejich zákazníků, v některých zemích k tomu došlo, v jiných nikoliv. Soukromí vlastníci již dnes mají právo prohlásit svou restauraci za nekuřáckou. Pokud tak neučinili, pak pro to asi mají nějaký dobrý důvod; a ten důvod bude s nejvyšší pravděpodobností ten, že by se vyšší zisk nekonal. Pokud nejste zrovna experti na vedení restaurací, nebylo by rozumné názor vlastníků restaurací - a to každé jednotlivé - respektovat? 

Jako lékaři si Vás dovolujeme upozornit na vliv aktivního i pasivního kouření na zdraví a to nejen zdraví dospělého, ale i dětí a mladistvých, kteří restaurace navštěvují.

V mnoha novinových článcích se dnes dočteme, že hlavním důvodem pro zákaz kouření v restauracích je špatný příklad pro děti. Poněkud mě překvapuje představa dětí, jak denně vysedávají pijíce čaj v zakouřených putykách. Není kouření až tím posledním, co by vás u těchto dětí mělo trápit? Následky kouření se typicky projevují po mnoha desítkách let kouření. Začne-li někdo kouřit jako mladistvý, má dalších 20-30 let na to, aby přestal. Na dnešním trhu jsou k dispozici např. elektronické cigarety, které jsou velmi akceptovanou, v porovnání s cigaretami naprosto bezpečnou alternativou. Dospěje-li někdo z dnešní generace až do vaší ordinace, bude to jen a pouze chyba dospělého člověka, nikoliv následek hříchu mládí.

Většina obyvatelstva zná slogany jako „kouření způsobuje rakovinu“. Ty si můžeme přečíst všude, kde se tabákové výrobky prodávají. Rozumíme politikům, kteří vidí ve státní pokladně peníze ze zdaněných cigaret. Nerozumíme ale těm, kteří nevidí peníze nutné k nápravě následků kouření. A těch je bohužel prokazatelně více!

Ne, peníze nutné k nápravě následků kouření (výdaje na léčbu) tvoří méně, než jsou výběry ze spotřebních daní. Prokazatelně. Sporné je, pokud nás stát považuje za dojné ovce, zda mu kouřící ovce celkem vydělají více či méně. Studie, které následně zohledňují nemoci a věk, při kterém zdravotní následky způsobují pracovní neschopnost, pak vycházejí jemně v neprospěch kouření.

Mělo by hlavním cílem státu být "vydojit" občany o co nejvíce peněz? Měl by stát zakázat horolezení, protože na tom prodělává? Není tu stát spíše od toho, aby lidem pomohl prožít co nejlépe život, jaký si zvolí? V soukromém životě většina z nás respektuje volbu svých spoluobčanů týkající se jejich života; možná bychom se měli naučit to respektovat i pohlížíme-li na občany očima politika.

Vážení lékaři, chcete-li pomoci kuřákům a dobré věci, zkuste prosazovat bezpečné alternativy kouření. Kuřáci nejsou hloupí lidé, kterým by nezáleželo na svém zdraví; dáte-li jim k dispozici bezpečnější alternativu k jejich "oblíbenému zlozvyku", mnozí ji rádi akceptují a ještě vám poděkují. Mezi tyto alternativy patří dnes elektronické cigarety nebo ve švédsku oblíbený "snus", žvýkací tabák. Evropská unie snus zakázala - Švédsko má výjimku, jedná se tak o zemi s prakticky nejnižším výskytem rakoviny plic v Evropě.  Připravuje se směrnice, která omezí prodej mnoha typů elektronický cigaret. Kolik lidí zabila a zabije EU zakazováním a bezpečnějších alternativ a ztěžováním přístupu k těmto alternativám ve jménu boje proti kouření?

Dá se očekávat, že za deset, dvacet let využije velké množství kuřáků alternativy a problém se vyřeší sám. Chcete-li kuřákům - a konec konců i nekuřákům kolem nich - pomoci, nabídněte jim alternativy. Za to vám totiž poděkují všichni: kuřáci, že si nekazí zdraví, nekuřáci, že mohou s kuřáky sdílet stejné prostory a hospodští, protože skutečně budou mít více zákazníků.