Také začnete pochybovat, když slyšíte, že se "všichni ekonomové shodují"...?
Jsou věci, o kterých se hluboce diskutuje a přitom je jakákoliv diskuze zbytečná. Na druhé straně jsou témata, která se považují za vyřešená, přitom by za diskuzi stála. Do první skupiny by se dalo zařadit tvrzení "společnost přichází o hodnotu zbytečně zničených věcí" a nekonečné úvahy nad tím, zda ničení věcí "povzbudí ekonomiku". Ale o tom teď mluvit nebudu - druhá skupina je totiž mnohem zajímavější. Většina autorů ji uvádí slovy: všichni (většina) ekonomů se shodnou na tom, že....
Barrack Obama se již na podobné tvrzení dočkal zdvořilé odpovědi. Na negativním vlivu deflace na fungování ekonomiky se ale opravdu mnoho ekonomů shodne. Přitom to vůbec není tak jasné, jak by se dle sebevědomých prohlášení mohlo zdát. Jak se vlastně zdůvodňuje nebezpečnost deflace?
Předehrou bývá smutný fakt, že téměř každá finanční krize je provázena drastickým poklesem cen. Tento argument lehce připomíná školní příklady ze statistiky týkající se korelace a kauzality. Je deflace důsledkem krize nebo její příčinou? Pokud je příčinou, je to postačující podmínka nebo podmínka nutná? Většina ekonomů i historiků považuje za nevyvratitelný axiom, že deflace je postačující podmínkou krize. Mezi léty 1880-1900, v období, které dříve historici usilovně nazývali Velká krize (než se dočkali té ve 30. letech), bylo prostředí v USA charakteristické nízkou nezaměstnaností a docela silným růstem HDP. Proč tedy Velká krize? Když klesají ceny, musí se lidé mít špatně. Na tom se přece všichni ekonomové shodnou.
Ceny neklesají jen tak; klesají v důsledku lidského jednání. V každém případě klesajících cen se tedy musíme ptát PROČ, co vedlo lidi k tomu, že začali prodávat za nižší ceny. Významným faktorem při "Velké krizi, kdy se lidé měli docela dobře," byl výrazný růst produktivity. Funguje to takto: firma vymyslí nový výrobní postup, pomocí kterého je schopna se stejným množstvím zdrojů vyrobit např. 2x tolik výrobků. Díky zvýšené produktivitě může snížit ceny o 50% a dosáhnout stejného zisku, jako dosahovala před inovací. Veškeré své dluhy může bez problémů splatit, zaměstnanci mohou dostat stejný plat. Žádný problém se nedostavuje.
Co nám ale deflace-fobisté odpovídají na již tradiční případ počítačového odvětví, ve kterém výrazně klesaly ceny a přesto se úspěšně rozvíjelo? Zbyněk Revenda, autor knihy "Centrální bankovnictví", na to říká: "..když ceny stále klesají, výrobci, kteří hned zboží nevyrobí, mají náklady "vyšší" – suroviny koupili za "vyšší" ceny, ale výrobky prodávají za ceny, které jsou již nižší.... (Abstrahuji od poklesu jen některých cen, v současnosti např. počítačů či mobilních telefonů, který je spojen s extrémním růstem "produktivity práce" u těchto výrobků)". Zajisté - pokud abstrahujeme odvětví s rostoucí produktivitou a klesajícími cenami, zbydou nám odvětví, kde ceny neklesají. Problém deflace se prostě projeví tam, kde se neprojeví.
Hnidopich by možná vypíchnul, že se pan Revenda vyjadřuje k všeobecnému poklesu cen, nikoliv poklesu v některých odvětvích. Jestliže v některých odvětvích ceny klesnou a v jiných se nepohnou, cenový index "P" poklesne a tím pádem se jedná o věobecný pokles cen. Není ekonomie krásná?
Triumfálním argumentem proti deflaci je zjištění, že by spotřebitelé při očekávání poklesu cen odkládali nákupy. Od počítačového odvětví už jsme úspěšně abstrahovali, zkusme teď teoreticky: inflacionisté nám říkají, že by lidé měli vyžadovat více výroby zboží před tím, než se podaří zvýšit produktivitu. Robinson by se měl snažit podřezat strom nožem, místo aby nejdříve vyrobil sekeru (to zabere trochu času, takže musí odložit spotřebu) a potom si těch stromů porazil za stejné náklady (čas) 10x tolik. Trochu podivná představa, jak si zajistit bohatství.
Deflace může být způsobena i jinými jevy. Drtivá většina finančních krizí vznikla jako následek nadměrného zadlužení. Lidé měli představu, že jejich cenné papíry jim v budoucnosti přinesou velké výnosy, a proto nešetřili a utráceli. Ceny zboží utěšeně rostly. Jednoho dne se ukázalo, že dlužníci své dluhy nesplatí a investoři zjistili, že přijdou o hodně peněz a za to, co jim zbyde, si toho moc nekoupí. Přestali utrácet. Jednoduché řešení: natiskneme peníze a pomůžeme dlužníkům. Investoři nyní budou mít dost peněz, které budou mít nižší hodnotu, takže si za ně v budoucnu též příliš nekoupí. Problém vyřešen. Ludwig von Mises sice tvrdil, že snaha vyřešit problém deflace inflací způsobí, že lidé budou trpět negativními následky obého, ale takové názory dnes nejsou v módě.
V dobách, kdy se platilo zlatem, vznikaly a zanikaly krize následujícím způsobem: jestliže to banka či stát trochu přehnali se zadlužováním, začalo ze země (či banky) odtékat zlato. Zahraniční a mezibankovní transakce se totiž vyrovnávaly "cash". Nedostatek zlata - peněz - vedl ke zvýšení krátkodobé úrokové sazby. To zastavilo zadlužování lidí a zároveň nasměrovalo zlato zpět do země. Taková situace samozřejmě způsobila trochu problémy, pokud země porušila podmínky zlatého standardu, byla za to náležitě potrestána. Zdravé banky, nezadlužené podniky a jednotlivci však byli odměněni za svou finanční opatrnost a bez větších problémů krizí prošli, často dokonce v lepším stavu než před krizí.
Dnes je to jinak. Dnes již peníze nejsou kryté ničím; nikdo není právně vázán vám za konkrétní částku cokoliv dodat. Věříme, že příčinou krize není příliš vysoké zadlužení, ale "nedostatek zlata, peněz". Pokud si peníze dokážeme natisknout, problém zmizí. Zvýšená úroková sazba je problém, nikoliv řešení, centrální banky proto v době krize naopak krátkodobou úrokovou sazbu snižují, zásadně ji stanovují podle potřeb ekonomiky. A když to tak všechno krásně funguje a stát má nástroje, které nejen, že nás z krize vytáhnou, ale dokonce ji ani nepřipustí, nezbývá, než se naivně zeptat: kde asi udělali soudruzi chybu?
Různé texty věnující se zlatému standardu naleznete na adrese www.zlatystandard.cz. Pro srovnání se současnou situací doporučuji zejména text Andrew Whita Inflace papírových peněz ve Francii vydaný roku 1912. Podobnost tehdejších argumentů ve prospěch papírových peněz a následného vývoje s dnešní situací je ohromující.
