Zřejmě dnes většině z vás neunikl tolik očekávaný verdikt ústavního soudu, jenž rozhodoval o zneužití legislativní nouze. A zřejmě i většina z vás očekávala jisté šalamounské rozřešení, které skutečně přišlo. Aneb vlk se nažral a koza zůstala celá.
Dnes byl vynesen rozsudek, který dal za pravdu žalobcům a byl uznán neplatným legislativní postup schvalování zákona o státním rozpočtu na rok 2011, ovšem výklad práva jak je vidět, je neomezený. Platnost neplatného zákona byla posunuta do konce roku 2011, čímž koalice dostala téměř deset měsíců času na jeho opětovné schválení.
Dostatek času na celý legislativní proces trojího čtení ve sněmovně, zřejmě nepřijetí v senátu a opětovné projednání ve sněmovně. Nejsem právník a můj selský rozum mi říká, že tady je něco špatně. Pokud bych jako soudce chtěla prokázat, že k vyhlášení stavu legislativní nouze nemuselo dojít, neměl by snad stačit stejný čas, který měla poslanecká sněmovna na řádné schválení toho zákona, což bylo pokud se nemýlím bez pár dnů tři měsíce (kdyby se nečekalo na jeho předložení až poté jak dopadnou senátní volby, mohl být předložen dokonce o měsíc dříve)? Proč ústavní soud dává podstatně více času?
Odpovím si sama. Dnešní verdikt byl právem očekáván, měl totiž prokázat zda se v naší zemi skutečně nachází demokracie, či nikoliv. Pravdou je, že bych nechtěla být v kůži soudců, kteří museli najít řešení vhodné pro obě strany, to jsem ale netušila, že lze nastavit taková pravidla, kdy se bude opět schvalovat zákon, který již platí a přitom je jeho platnost omezena, protože je vlastně neplatný.
Jak snadno se dá ze všeho vybruslit, dodnes jsem se bláhově domnívala, že buď je něco špatně a nebo dobře, ale jak zjišťuji, ono může být něco neplatně-platné, ale jen po určitou dobu, za kterou se má rozhodnout, co vlastně platí. Že svět není jen černobílý vím už dávno, ale že se stejná barevná rozmanitost dostane i do českého práva vím až od dnešního dne.
