Stále narážím na velkou většinu názorů, že státní zaměstnanci jsou darmožrouti, měli by uznat, že nic nevydělávají, pouze spotřebovávají a je jich moc, s poukazováním na to, že je to jejich vlastní vina. Až do zmínky o vlastní vině by se dalo s názorem možná souhlasit, snad je opravdu některých úředníků moc, o jiných by se to tak striktně říct nedalo.
Museli bychom se ale podívat výš, než na nejnižší schod celého státního schodiště. Je snad vinou úředníků samotných, že je tolik zbytečných papírů? Když se někdy podíváte na náš právní řád (doporučuji k ruce kompas), zjistíte, že je to největší kupa smetí, kterou lze vidět pohromadě. Nespočet novelizací, vyhlášek a doplňujících nařízení. Když si chcete cokoliv ověřit jako laik, potřebujete asi tak den na pouhé odkázání se od jednoho znění zákona přes všechny novelizace až k aktuálnímu znění. Napadne už někdy někoho vzít celý ten „bordel“ hodit ho do koše a začít znovu od začátku, bez všelijakých odkazů na pozdější znění?
Nicméně určitě je pravda, že se v naší zemi točí stále stejné kolečko peněz. Firmy vyrobí, prodají, utrží, zaplatí daně a z nich se zaplatí státní zaměstnanci. Myšlenka, že když jich bude méně, je možná oprávněná, ale velice rychlá a proto neúplná.
Co s nimi? Postaví se do již tak dlouhé fronty u úřadu práce a místo (odhadem) padesáti uchazečů na jedno pracovní místo, bude těch uchazečů ještě o 5-10 více. Stát jim stejně bude vyplácet podporu (příp. životní minimum atd). Ano, prokazatelně v menší míře, než dosud byla výše jejich platu, ale přesto to nebude krok bez finanční zátěže pro stát. Na druhou stranu ale stát přijde také o část svého příjmu, protože tito lidé přestanou proměňovat své platy v tržby, ty se přestanou měnit v daně a následný příjem do státního rozpočtu. A jsme zase na začátku. Zde bych ráda podotkla, že škrtat lze pouze do výše minimální mzdy, pokud tato nebude nějakým zázrakem v budoucnu snížena třeba na 1 korunu, což by mohlo v praxi znamenat, že škrty mohou pokračovat do nekonečna, dokud to státní zaměstnanci nezabalí všichni, do jednoho.
Dokázala bych pochopit, kdyby stát snížil objem mezd, deset procent opravdu není mnoho a přitom poměrně dost, vzhledem k počtu lidí. Pochopila bych, že se začne "čistit byrokracie" a tím (stejně jako byl kdysi zaveden proces automatické výroby), se ukáže i dost státních zaměstnanců jaksi nadbytečných, ale je potřeba udělat také druhý krok. Mimochodem, když už voláme tolik po snížení zbytečných pracovníků, není divné, že někteří z nich dělají zbytečné přesčasy a z toho 150 hodin zcela zdarma? Když se v práci flákají, stojí jim za to se tam flákat přes čas ve svém osobním volnu, když z toho nic nemají? A kolik hodin budou dělat teď bezplatně, aby stát neprodělal proplácením přesčasů?
Bylo by jistě mnohem systémovější odstranit zbytečnou byrokracii, stanovit optimální počty pracovníků ve všech odvětvích státní sféry, zároveň s nutnou mírou opravdu nezbytné práce pro ty, kteří zůstanou a zjistit tak, kdo je opravdu nadbytečný. Připravit ale spolu s tím také prostor k propouštění, tím myšleno podpořit tvorbu nových pracovních míst v soukromém sektoru a ne jen zvýšit nezaměstnanost. Jen tak se přece ze státního „vyžírky“ může stát soukromý „nevyžírka“ a přínosce pro rozpočet.
Při zachování původního stavu je to jen jakési gesto pod heslem - "přispivatelé proti vyžírkám". A výsledek? Kromě toho, že na uměle vytvořenou práci zůstane mnohem méně úředníků a nám se prodlouží tzv. čekací doba, přijdou zákonitě i jiné změny.
Myslíte si snad, že nezaměstnaný člověk, který má zkušenosti z veřejného sektoru nebude upřednostněn před tím, kdo celý život pracoval jen v soukromých firmách? Já ne, tento „druh“ vedoucích pracovníků byl minimálně před třemi lety v soukromém sektoru velmi žádán, případně měl dobré konexe.
Ano vyhodíte-li uklízečku z úřadu, bude stát ve stejně dlouhé řadě jako ostatní, nebude nikoho zajímat že uklízela starostovu kancelář, stejně i obyčejná administrativní pracovnice se zřejmě zařadí na konec oné fronty na pracovním úřadu, ale vyhodí-li někoho s praxí a zkušenostmi z „veřejného zákulisí“, můžete si být jisti, že se brzy objeví v některé z firem.
Což znamená v důsledku, že zatímco dnes třeba váš manžel, či manželka, má ještě šanci pracovat na poměrně vysoké managementské pozici, s přísunem státních odborníků mezi nezaměstnané se tato šance dost sníží. A na rovinu, deset uklízeček bude představovat stejnou úsporu, jako jeden „výše postavený“ státní zaměstnanec a zatímco on se uchytí, z uklízeček se stane jen jiná forma „vyžírek“. Ať tak či tak, pokaždé to nějakým způsobem ovlivní šance již dnes nezaměstnaných.
Státních zaměstnanců bude sice méně, provoz státu se tak „opticky“ zlevní, ale pouze opticky, protože zatímco dnes jsou příjmy do státního rozpočtu přibližně 1,2 bilionu korun, tato výše se sníží přímo úměrně s počtem propouštěných zaměstnanců, protože nemají reálnou šanci přejít do výdělečného soukromého sektoru a doplnit tak příjem z druhé strany břehu - minimálně výší svých odvodů! Ti co zůstanou pak budou představovat přibližně stejnou zátěž pro státní kasu (vzhledem k nižšímu příjmu), jako předtím - takže marně hledám tu opravdovou úsporu.
A pojďme dál, myslíte si, že ochromení policie (na kterou většina už dnes nadává kvůli její „neviditelnosti“), nebude mít vedlejší nepříjemný efekt, než jen tu příjemnou úsporu? Když se zruší tolik služeben necháte v klidu své děti bez dozoru, protože musíte být dlouho v práci a nebo se začnete poohlížet po jiné a pokud ano, tak po jaké? Necháte manželku dělat dál dlouhé šichty v soukromé továrně, budete naprosto v klidu spát (či také pracovat) a věřit, že se jí nemůže nic stát, když se bude plížit zhasnutým městem (v rámci úspor) potmě domů?
Zkusme však jít ještě hlouběji, upřednostnit mladé začínající doktory je samozřejmě chvályhodné, ale proč se vždy u nemocných politiků pohybuje povětšinou šedovlasá kapacita s třicetiletou praxí, oni snad nevěří zkušenostem mladých lékařů? A my bychom měli?
Nic není tak jednoduché, jak na první pohled vypadá. Ano škrty jsou krásná věc a z pohledu jednoduché matematiky se stávají velkým argumentem pro lidi, kteří si dnes neuvědomují onu řetězovou reakci, která přijde důsledkem pouhých škrtů.
Já se nechci výhradně stavět na stranu státních zaměstnanců. Přestože jejich postoji rozumím, musím uznat, že způsob jejich protestu vyznívá opravdu někdy jen jako sobecké řvaní proti snížení jejich životního standartu. Ale tak jednoznačné to není, mnoho z nich se snaží upozornit, že nejde jen o jejich platy, jejichž části jsou ochotní se vzdát (protože některé argumenty soukromých zaměstnanců jsou i pro ně oprávněné), kdyby to opravdu bylo "jen" deset procent a ne mnohem více - peněz a také důsledků, které nesystémové kroky vlády přinesou.
Ano beru i argument, že dost soukromých firem skončilo definitivně a spousta lidí se tak ocitla na dlažbě a bez prostředků, ale napadlo někdy někoho, kdo může za patovou situaci, kdy podnik nechce dát výpověď, aby nemusel platit odstupné, zaměstnanec jí nechce dát také, aby o odstupné nepřišel a bez zápočtového listu nemá nárok na podporu? Za jak dlouho zareagovali zákonodárci na tento fakt, za půl roku, déle? Spíš bych se možná měla ptát, jak dlouho nechal stát bez peněz lidi, kteří si řádně platí pojištění?
Slyšela jsem jednou pěkné popsání takové řetězové situace, kdy otec, hlava rodiny, měl špatný den v práci, protože se z čehosi zodpovídal „na koberečku“ v ředitelně. Po návratu domů se utrhl na manželku, neb si mu dovolila připomenout, že ještě není přezuté auto, přestože zima se blíží. Manželka následně vběhla do pokojíčku a "spérovala" dceru za to, že si opět nesrovnala boty za dveřmi a když přišel domů z venku i mladší bráška, začala na něj starší sestra řvát, jakože neuklidil svojí půlku pokojíčku.
Ten malej kluk se tak rozhlídl kolem sebe, sedl na postel, vzal si na klín svého oblíbeného medvídka a vzteky mu ukroutil skleněné oko. Troufám si říct, že řetězová reakce škrtů se nejvíc vymstí těm dole, ne naopak a to bez rozdílu zda je „státní“ nebo „soukromý“ zaměstnanec.
Nebuďme proto tak krátkozrací, změna zcela jistě přijít musí, ale ne takhle bezhlavě, nelze trestat lidi, kteří byli použiti jen jako přímý nástroj výkonu nesmyslné byrokracie, za chyby jiných, kteří se však tváří, že oni za nic nemohou. Je to, jako bych doma začala šetřit tím, že nedám dětem najíst a přestanu je pořádně oblékat (což by mě samozřejmě ani ve snu nenapadlo), výsledkem bude jejich nemoc, která mě v důsledku bude stát víc, než ušetřím.
Pojďme už konečně udělat vše proto, abychom mohli dát „výpověď“ těm opravdu neschopným „vyžírkám“, které místo toho, aby byli přínosem, tak nám všem jenom škodí (děravými zákony, nesmyslnými formuláři, kterými se jen zvyšuje byrokracie, korupcí, tunelováním, ohrožením bezpečnosti a zdraví nás všech) a kteří stojí až tam kdesi na horních schodech onoho schodiště o kterém jsem psala v úvodu. Kteří nejsou schopni a hlavně ochotni efektivně řešit stav naší ekonomiky a dnes nám už místo opasků utahují rovnou oprátku.
Otevřme všichni oči, ti pomyslní "pečení holubi" (před volbami koalicí slibovaní) prostě nepřiletí ani za deset let, spíš se stanou velmi brzo ohroženým druhem, stejně jako tzv. střední třída!
