Dnes se tu objevily články na téma kojení. Každý trošku jiný a tak nějak všeobecně by se dalo říci, že poukazovaly na výhody tohoto trendu krmení kojenců a také nevýhody.
Jak je o mě již nejspíš známo, mám sama čtyři děti a všechny byly kojené. A to do půl roku až do roka života, jedno z dvojčat přikrmované od šesti týdnů. Takže mám pocit, že jsem zažila vše, co lze zažít, od dostatku mléka, přes laktační krizi až po příkrm.
S výjimkou kluka, který byl vymodlené dítě a já měla potřebu ho prostě kojit (a rozdojovala se asi týden co u mě trvala laktační krize a následně byla úspěšná ve chvíli, kdy už jsem měla sunar nachystanej), jsem kojení brala tak nějak jako něco samozřejmého, ale pokud by to nešlo, asi bych se nehroutila. Kluk mě stejně s úšklebkem „odstavil“ v deseti měsících a větší radost mu udělalo kuřecí stehno, které dostal do ruky.
Když už jsem kojila, nezkoumala jsem jestli moje prsa budou jako kokršpanělí uši až dokojím, protože stejně tak jednou budou vypadat i kdybych nikdy nekojila a „push-upka“ to prostě jistí. Právě tak mi nedělalo problém usednout v parku na lavičku a kojit v pravé poledne na veřejnosti. Tak nějak jsem se snažila všechno brát přirozeně, tak jak to je a nedělat z ničeho vědu. Rozhodně o sobě nemůžu říci, že jsem matkou do roztrhání těla. Nevěnuji se dětem 24 hodin denně, ale věnuji se jim natolik, abych jim zajistila to, co potřebují a naučila je to nejzákladnější, co je naučit mohu. (Proto tolik miluju večery, když už všichni spí:o))
Já jsem vůbec tvor, který strašně nerad poslouchá to, co ho někdo nutí dělat a myslím, že spousta žen je z toho v porodnici taky na nervy, když je jim dokazováno jak jsou úplně hloupé, protože neumí tu nejzákladnější věc na světě. Mě například u holek nutili kojit obě naráz, protože je to lepší, kratší, výhodnější. Ale pro koho?
Marně jsem argumentovala tím, že si nemůžu zaměstnat obě ruce, když mám doma další malé dítě, že je sice nakojím obě naráz, ale pak je tak budu kojit pořád, protože se to naučí a budou se mi budit najednou, zatímco já bych si mnohem raději užívala každou zvlášť. Že kojit obě naráz stejně můžu jen do chvíle dokud je na rukou unesu, takže ne závratně dlouho. A když už nebylo úniku, uznala jsem sice desetiminutovou úsporu času, ale oponovala, že bych pak k ruce potřebovala bandu otroků, protože obě naráz neodložím, nepřebalím, neuložím spát, takže pokud mám uspořit čas bude pro mě nejlepší, když se mi budou budit s desetiminutovým rozdílem.
Nakonec jsem si nechala přinést kojící polštář, protože jinak by mě snad ani z porodnice nepustili (co na tom, že ostatní nechávali zcela na mě a nepotřebovala jsem pomoc od nikoho) a já předpisově nakojila holky najednou, dostala se domů a tam jsem si udělala vše podle sebe.
Proto, ať už jsou ženy rozhodnuté kojit či nikoliv, je to čistě jejich věc. Já přestože jsem měla to štěstí a kojení si užívala (protože trvalo chvilku, nebylo každou hodinu a pro mě to bylo něco jako mazlení) slavila jsem před čtyřmi měsíci, když konečně mé poslední dítko v roce už ode mě přestalo pít. Protože jsem konečně mohla projít kolem ní v podprsence, aniž bych jí tím vyprovokovala k huronskému řevu a sápání do košíčků.
Co říci závěrem? Děti vždy vycítí co je pro ně nejlepší a troufám si říct že matky také, když budou poslouchat svůj vlastní instinkt. Pokud by tomu tak nebylo, musela bych se sama divit kolik dětí už vyrostlo bez odborných příruček, laktačních poradkyň a linky důvěry, případně bezpečí :o)
