- Napište nám
- Kontakty
- Reklama
- VOP
- Osobní údaje
- Nastavení soukromí
- Cookies
- AV služby
- Kariéra
- Předplatné MF DNES
Ruský případ ukazuje, že posilování hospodářských vazeb s autoritářskými zeměmi s sebou nese jasná – politikou daná – rizika. A to nemluvě o slabé ochraně investic z důvodu nefunkčního právního státu. Nabízí se i trochu jiná, ale relevantní zkušenost USA se Saudskou Arábií – velkým americkým spojencem v Zálivu. Kolikrát si už američtí politici obrazně trhali vlasy na hlavě, že se s touto klíčovou zemí dodávající jim ropu a kupující jejich zbraně musí tak úzce paktovat? Výhodnost tohoto paktu zcela jistě zastínilo 11. září, které mělo hodně co dočinění právě se vztahem USA a Saudské Arábie.
V této souvislosti stojí za zmínku i nedávný obrat v české zahraniční politice vůči Číně v zájmu posílení obchodních a kulturních vazeb, jež bude údajně pro ČR a její ekonomiku přínosné. Je jasné, že největší a nejrychleji rostoucí zemi světa s mnohatisíciletou historií a tradicemi nelze ignorovat, ale euforii z česko-čínských vztahů je nutné krotit při pohledu na to, co se nyní děje v Hongkongu. Čínská lidová republika, která dnes shodou okolností slaví 65. let od svého vzniku, opět stojí na významné křižovatce a čelí studentským protestům, které v lecčem připomínají studentské protesty z jara 1989 (ovšem bez deštníků a smartphonů), jež skončily tak tragicky.
Z celého srdce doufám, že se celá situace nevyhrotí jako v roce 1989 a že čínské vedení bude tentokrát svolnější ke kompromisům. Ale už jen riziko ozbrojeného zásahu, které visí ve vzduchu, a možnost mezinárodních sankcí vůči Číně, které by po takovém zásahu jistě následovaly, nás vrací zpět k ruské analogii. Obezřetnost ve vztahu k těmto zemím je zkrátka na místě, a to i v hospodářské oblasti.
Další články autora |