Evropský úřad pro výběr personálu – EPSO – je jistě jedním z „nejpopulárnějších“ útvarů EU. Znají ho všichni, kde chtějí pracovat pro instituce EU, a musí za tímto účelem projít konkurzem, na základě kterého jsou úspěšní uchazeči zapsáni na rezervní seznam budoucích úředníků a jiných pracovníků EU. Tento nebo podobný způsob výběru státních úředníků funguje i v různých zemích, např. USA. Co je ale zajímavější, jedná se o vynález císařské Číny.
Sima Guang - jeden z neslavnějších „top“ úředníků-učenců císařské ČínyWikipedia
V Číně se institut zkoušek pro císařské úředníky vyvinul již ve druhém století našeho letopočtu a zrušen byl až v roce 1905. Hlavním motivem jeho zavedení byla neochota vládnoucí dynastie Chan vrátit se k feudálním a aristokratickým poměrům, které v Číně panovaly před sjednocením v roce 221 př.n.l., přičemž pro udržení impéria potřebovala oddané, ale nestranné a rodinnými vazbami nezatížené byrokraty. V podstatě to byl způsob, jak se mohli i mnozí neurození jedinci dostat k významným postům ve státní správě, což byla vzhledem k tomu, o jaké hovoříme době, rovnost příležitostí par excellence, i když zkoušky byly určeny jen pro muže. Systém zkoušek se postupně vylepšoval a vrcholu dosáhl v období dynastie Sung, tedy v době, která v Evropě odpovídá vrcholnému středověku. Systém zahrnoval tři úrovně testování (místní, provinční a metropolitní-palácové), skládání zkoušek se dělo anonymně, a pokud jde o obsah, který se po staletí neměnil, testovaly se písemné schopnosti uchazečů a jejich znalost (zpaměti) klasických textů neokonfuciánské ideologie, z čehož se odvozovaly i morální kvality budoucích úředníků.
Tento invenční přístup Číny ve výběru profesionální státní správy byl ale posléze i jednou z příčin postupného zaostávání Číny oproti Západu. Je pravdou, že produkoval nejen loajální, ale i kulturně konformní úředníky a potlačoval kreativitu. Byl ale také nositelem kontinuity a jednoty.
Podobně jako zkoušky v Číně jsou i konkurzy EPSO pro mnohé velkou událostí, na kterou se dlouho připravují a která otevírá vysněnou kariéru euroúředníků. Napadá mě v této souvislosti otázka, zda jsou i evropští „mandaríni“ podobně konformní a kulturně sjednocení s evropskou myšlenkou. Úředníci do jisté míry být konformní musí, ale na rozdíl od císařského „vnějšího dvora“ jsou instituce EU naštěstí spíše multikulturním než monokulturním prostředím. Étos evropské integrace u nich ale přítomen určitě je. Koneckonců mu vděčí za hodně. Možná ale evropský úřednický systém čelí i podobnému „stagnačnímu riziku“, jaké bylo v Číně, vzhledem k tomu, že úředníci EU jsou často obviňováni z toho, že ztrácí smysl pro realitu (v členských státech).
Jsou ale úspěšní kandidáti testů EPSO také nositeli evropské vzdělanosti, jako tomu bylo v případě čínských úředníků-literátů? Kdo by se na testy raději neučil literární a filosofické texty, než IQ úlohy, jaké využívá EPSO? V Číně se mimo jiné testovala i schopnost složit klasickou báseň. Jaké bychom pak měli úředníky EU, kdyby se po nich při testování chtělo, aby složili báseň v hexametru, nejlépe v dvou oficiálních jazycích EU, přičemž latina už mezi nimi bohužel není? V jednom by si ale úřad EPSO z čínských císařských zkoušek příklad vzít mohl - úspěšné kandidáty zval odpovědný úředník po testech na „Banket šťastného znamení“.
