Shrnutí psí kauzy pro mé podporovatele i kamenovače

Můj vzkaz pro policii ohledně  blogu Můj pes kousl naše miminko vyvolal řadu zajímavých reakcí a přinesl také ovoce: Sympatická novinářka z iDnesu nám pomohla vypátrat maximum ohledně důvodu mého pozvání na sociálku. Vznikly také dva nepřátelské tábory: jedni mi vyjadřují podporu, druzí nadávají a pohoršují se... Bylo tedy nad čím přemýšlet!

Polohování klientky s DMO a zaučování jejího štěněte labradora (leží v nohách).Lucie Paceltová

Podnětem, který vedl k tomu, že mám spis na sociálce, byl vzkaz, který obdrželo Policejní prezidium v Praze prostřednictvím internetového formuláře. Někomu se nelíbilo, co se děje na mém blogu, a navrhoval prověřit, zda nedochází k týrání dítěte (konkrétní jméno neznám, jen to prý byl muž. Když se nad tím zamyslím, pasovaly by mi tam těch jmen asi dvě stovky, takže je to vcelku jedno.) Kriminalisté věc postoupili na místně příslušný referát SPOD, aby zjistili, zda je podnět oprávněný, či ne. Byla jsem tedy pozvána, toto podání se mnou bylo projednáno a byl zpracován úřední záznam o ústním jednání. Dobrá tedy. Již víme, že nešlo o čirou iniciativu těch, co pomáhají a chrání. Nicméně i tak mě děsí, že si blog, případně můj snadno dostupný životopis, pročetly minimálně 2 osoby, které by z titulu své profese měly vědět, jak vypadá týrání, zanedbání či opravdový úraz - a přesto poznaly kulové a "radši" jsem byla vyšťavena v kanceláři a zkontrolována! Jak vůbec mohli odborníci z Prahy (úřednice mi ukazovala některé věty od nich, na základě kterých se pak ptala) klást tak hloupé a nepřiměřené otázky (viz předchozí blog)?! Jestli tito lidé hlídají bezpečnost v rodinách, nedivím se, že domácí násilí stále kvete. Tomuto tématu se četbou, písmem i obrazem dost věnuji a znám osobně desítky obětí a jejich příběhy. Roky jsem různou formou podávala obětem pomocnou ruku - a ejhle, stačí jedno udání a ocitám se na opačné straně, mezi tyrany?! Vnímám tedy mé prověřování jako hlubokou urážku.

Děkuji všem, kdo mi napsali hezká slova, potěšily mě a potřebovala jsem je. Oceňuji také vaše osobní příběhy, které jste mi někteří svěřili: Jak sociálka na základě udání sousedů opakovaně kontrolovala vaši domácnost, i když nikdy nic nepatřičného nenašli (většinou šlo o zážitky z dob komančů). Nebo naopak jste psali hrůzostrašné i s odstupem doby veselé rodinné historky o kousancích, úrazech a nešťastných nehodách vašich dětí (včetně sekery v hlavě!!!), které se naštěstí na úřady nedostaly a všichni žijete spokojeně dodnes, jen děti úspěšně vystudovaly a vylétly z hnízd. Jistá paní z naší ulice mi zase přeje, že v mém případě šlo jen o jednu epizodu a jinak je vztah psa k mé dceři i jiným lidem dobrý. Ona to štěstí neměla, její starý pes už byl dlouhodobě nebezpečný a nepomohlo nic, ani konzultace s profesionálními cvičiteli a psychology psů. Museli dát psa pro bezpečí syna utratit a celé rodině je to dodnes líto, špatně se jim na to vzpomíná. Což chápu, musí být hrozné sáhnout ke krajnímu řešení smrti, když není jiné cesty.

Vážím si také solidarity a nabídky pomoci od mnohých kolegů blogerů, zkušenostmi ošlehaných mistrů. Pochopili správně, že osaměle upozorňuji na fakt, že policie a úřady zase jednou šláply vedle, a to v oblasti nejcitlivější. Nezvládly posouzení vážnosti situace a následně si tedy přidaly úplně zbytečnou práci, naštěstí pro ně státem placenou (na což jako podnikatelka vždycky jenom zírám) plus připravili šok a ponížení řádným rodičům. Jako vždy nezklamali ani moji přátelé a známí z řad kynologů, zdravotníků, pedagogů a vychovatelů. Smekám i před naší paní dětskou doktorkou, mile mě překvapila! Tato starší dáma, se kterou se znám zběžně teprve rok, neprojevila vůči mé osobě nejmenší pochyby. Neřekla prý o mně při šťourání sociálky jediné křivé slovo a celkově kauzu i válku pod blogem přešla s nadhledem a úsměvem. Takže se nemusím stresovat a přemýšlet, jak mě asi bere, před každou další návštěvou u ní.

A co říkám na ty, kteří mi nadávají a posílají mě do kriminálu? Nu, jestli mě na nich něco fasnuje, tak to, jak se lačně chytají podružných jevů a libují si v překrucování faktů a vytrhávání vět ze souvislostí. Asi nejvíce mě baví často omílaná kletba, že jsem fakt pinda, když nechám miminko pozorovat psa z bezprostřední blízkosti u jeho misky, zrovna když žere a pije, čímž psa rušíme a potomka ohrožuji na životě. Prosím vás, když jsem červencový blog psala, předpokládala jsem, že je určen k četbě dospělým čtenářům! Skutečně mě nenapadlo vypisovat se, že hlídám, aby Andělka pozorovala Jimmyho ze vzdálenosti, která je bezpečná a psovi příjemná. Takové základy jsem zdůrazňovala v naučných programech o chování ke psům děti z MŠ a ZŠ! Do blogu jsem uváděla fakta o pár levlů výše... A vida, stala se z toho hůl na bití pejskařky. Další oblíbený hit je, že jsem v honbě za karmou zvolila klamavý a bombastický nadpis Můj pes kousl naše miminko, přičemž v textu vyšlo najevo, že se možná nic nestalo a jestli ano, tak pes dítě jen škrábl zubem. Je mi líto, jestli jste čekali víc a já zklamala. Když hlásí kousnutí dítěte Nova, je to hutnější podívaná, vím. Aj jste dávali za příklad krvavé fotky, které jitří vaši mysl, pořád čekáte na bolest, akci, drámo... a ona slabota. Vidím to takto: v první chvíli jsem opravdu nevěděla přesně, co se stalo. Dítěti tekla po obličeji krev. Ale za chvilku jsem našla (PS pro úřady: a řádně ošetřila!) nejen ranku v obočí, ale i ve vláskách. Takže jasné kousnutí. Proto jsem napsala, že pes kousl. K zármutku některých čtenářů kousl málo, ale nadpis nelhal. A ano, chtěla jsem nalákat na téma dost lidí, protože to, že útulky se plní pejskama často kvůli podobně banálním, ale ze strany rodičů nezvládnutým situacím, je alarmující. A i kdyby se pan Malý poblinkal, raduji se z čenosti a vysokých karem mých blogů k tématu, protože věřím, že jsem (na svůj úkor) posunula mínění veřejnosti zase o krůček blíže k zodpovědnému přístupu k chovu psů. A jestli má někdo z "plivníků" pocit, že si z nich příliš vrásky nedělám, má recht.  Zamýšlím se pouze nad inteligentně a slušně prezentovanou kritikou od lidí, kterých je možno si vážit. Jsem totiž dobrota sama, ale v určitých momentech tvrdá palice asi jako ta na krku Franty Matějků :-)