Obří špinavý byznys od A do Z, aneb co baštíme po kilech

Jeden aby se dneska bál nakupovat! Taky už vás ty alarmy o škodlivosti toho či onoho prudí? Pohoršuje vás předhazování smutného osudu lidí a zvířat kdesi v tramtárii, protože co vy s tím? Souhlas - k nápravě zeměkoule jsme malí páni a každý máme svých starostí dost. Ale víte co? Mně to stejně nakonec nedalo a našla jsem si o palmovém oleji fakta. A říkám vám - jsme v něm naložení až po uši!

Shrňme si v kostce, co víme z médií: palmový olej je pro konzumaci vcelku škodlivý, přidává se do mnoha výrobků, jelikož je levný, vyrábí se ho ukrutně moc a dováží se - jak jinak - z chudých zemí. A tam se vždycky děly ve jménu světového kšeftu prazvláštní věci, tak už to chodí. Taky občas přidali šot s ohořelou opičí mámou, ke které se tiskne opuštěné mládě, no srdcervoucí scéna a každý na to nemá nervy. Hotovka bábovka. Tato míra informací má běžnému občánkovi stačit. Ale víte co? Nechci už být pouhým běžným občánkem! Globalizace a doba internetová mají krom nevýhod i svá pozitiva - můžeme se dopídit k tomu nejcennějšímu, čím lidstvo disponuje, k mnoha přesným informacím. A tvořit si konečně svobodný názor, dozvědět se, jakou roli sehráváme v nesvobodném světě, zaujmout k tomu postoj, nalézt své maličké dílčí řešení. A inspirovat jiné... Takže kdo má zájem, čtěte dál. Následuje výcuc ze snadno dostupných stránek Stop palmovému oleji plus výcuc z trošku složitěji dotupné bakalářské práce Davida Čolase Dopady pěstování palmy olejné na životní prostředí a místní komunity.

O rostlině a jejím využití: Téměř 1/10 světové orné půdy zabírá palma olejnice guinejská (Elaeis guineensis), ze západní Afriky. Dorůstá až 30 m, roste ve vlhkém teple tropických nížin a využívá se z ní  vše, včetně listů, dřeva a zbytků zpracovávaných jader. Plody palmy olejné obsahují dva druhy olejů: z dužiny je získáván palmový olej, z jader palmojádrový olej, jehož produkce je méně významná. 90% palmového oleje směřuje do jídla - margarinů, čokolád a dalších cukrovinek. Je ceněn také jako nejvhodnější olej na smažení kvůli vysoké teplotní odolnosti, proto se v něm smaží většina chipsů a koblih. Přidává se i do krmiv pro psy a kočky a slouží také k výrobě biopaliva a průmyslových maziv. Palmojádrový olej slouží jako náhrada kakaa a také se často používá v kosmetickém průmyslu při výrobě mýdel, šamponů, pleťových vod, krémů, rtěnek atd.

O spotřebitelích: Hlavními importéry jsou Indie, Čína, EU a USA. Pro zajímavost, zde je celosvětová spotřeba olejů: palmový olej 32,8%, sójový 28,4%, řepkový 16% slunečnicový olej 8,6%. Palmový olej má vysoký obsah nasycených mastných kyselin, zvyšuje hladinu cholesterolu a přispívá ke vzniku kardiovaskulárních chorob. Když začnete sledovat složení čokoládek a všeho, kde je přítomen tuk, budete nemile překvapeni, kde všude je uveden. Týká se to skoro všech firem, stačí projít více jejich výrobků a vždy nějaký ten palmový olej vyšťouráte. A to nemáme tušení, kolik tun se ho skrývá pod souhrnným označením  "rostlinný tuk"! Tato mezera v potravinářské legislativě by měla být napravena nařízením EU od roku 2015 (pohlídejme si to). Ale pozor, nebude se to vztahovat na kosmetiku. Tam zůstane přítomnost palmového oleje skryta pod názvy jako ROSTLINNÝ OLEJ/TUK, CETYL PALMITATE, PALM KERNEL, GLYCERYL STEARATE/MONOSTEARATE, SDS nebo NaDS, STEARIC ACID apod.

Zajímavá historie pěstování: První zmínky o používání těchto olejů jsou z Egypta, z časů 3000 let př. n. l. A jakmile se do Afriky dostaly evropské mocnosti, začaly rozvíjet pěstování a obchod. Během staletí přestávaly stačit zisky z přirozených palmových hájů a objevily se první monokulturní plantáže, založené vesměs na nucené či otrocké práci. Holanďané také introdukovali rostlinu do jihovýchodní Asie, kde díky příhodným podmínkám rostla rychleji a bohatěji plodila. Později ji začali pěstovat pro průmyslové účely také ve Střední a Jižní Americe. Důvodem pro rozvoj pěstování a mezinárodního obchodu s palmovým olejem byla průmyslová revoluce v Evropě (potávka pro parní lokomotivy a jiné stroje, také mýdla se lidem zachtělo více). Další motivací byly zákony omezující otroctví - námořní doprava potřebovala náhradu za skomírající obchod s otroky.

Nynější plantáže: V roce 2007 dosahovala rozloha plantáží 16 milionů hektarů a rošiřuje se asi o 3% ročně. Olejnice je komerčně pěstována minimálně ve 43 zemích blízko rovníku, ale 87% celosvětové produkce zajišťují Indonésie a Malaisie. Zdejší monokultury jsou zakládány buď na místě dosavadních pralesů nebo na jiném typu území, to je však méně časté. Prales bývá přeměněn dvěma způsoby: 1) Je vykácen a zisk z cenných stromů slouží k financování plantáže 2) Je vypálen. To je levnější a půda tím získá hnojivo. Ať tak či onak, při zřizování plantáží a následně i při výrobě oleje se uvolní do ovzduší mnoho uhlíku (skleníkové plyny). K zajištění zásobování mlýna, který plody zpracovává, musí mít palmová plantáž velikost minimálně 4000 ha., ale mívají i 25 000 ha. To zásadně mění krajinu a ovlivňuje životní prostředí, zvyšuje se riziko záplav. Monokultury se osazují opakovaně po 25 až 30 letech. Tam, kde nahrazují kulturu již po třetí (hlavně v Borneu), hrozí riziko, že plantáž se neobnoví, půda i voda jsou vyčerpány. Původní prales se také nemůže obnovit - flora byla likvidována při zakládání a dále pak roky hubena herbicidy.

Tamní lidé: Tvrzení, že palmový průmysl dává statisícům lidí práci a zvyšuje jejich životní úroveň, je zkreslené a krátkozraké. Ano, uživí se zde 5 pracovníků na 1 hektar, jenomže! Tradiční komunity obývaly v Indonésii půdu po celá staletí a považují ji za svoji. Indonéské právo ale částečně vychází ještě z práva holandského, a to povolovalo založení plantáží tabáku či kaučukovníku na pozemcích tradičních vlastníků. Indonéská ústava sice práva domorodých obyvatel z části uznává, ale zároveň deklaruje, že voda, půda a přírodní zdroje jsou pod kontrolou států a budou využity pro maximální blaho všech obyvatel. Rozvoj plantáží je prezentován jako národní priorita, přinášející zisky, zaměstnanost a zlepšení podmínek místních komunit. Nepřihlíží se k faktu, že původní obyvatelé jsou zbavováni soběstačnosti - dříve si dokázali zajistit většinu jídla z pralesa, od teď si je budou muset kupovat. Takže palmové společnosti běžně spolupracují s vojáky, zastrašují, mučí a vraždí. Tím, že kupní a nájemní smlouvy podepisují jednotliví úředníci, bují také korupce. Pracovníci jsou ohroženi používáním pesticidů. Také při zpracování plodů vzniká tekutý odpad, který je vypouštěn do vody, kde komunita pere, koupe se a z níž vaří.

Hrozny hněvu 2: V palmovém průmyslu pracují i zahraniční pracovníci, např. v Malaisii Filipínci a Bangladéšané. Často přicestují ilegálně i s rodinou a následně jsou doslova vykořisťováni. Jsou umístěni v  izolovaných ubytovnách v odlehlých částech plantáží, bez přístupu k vodě, dopravě, zdravotní péči. Jsou zde také desetitisíce dětí bez státní příslušnosti. Pracují na plantážích také, a to na úkor svého vzdělání, což je oficielně zakázáno.

O zvířatech: Nejohroženější jsou velká zvířata. Na Sumatře a Borneu trpí sloni indičtí, tygři sumaterští, orangutani a kahau nosatý. Vyhynutí je na spadnutí u nosorožce sumaterského a hulmana posvátného. Orangutany rozepíši více, jsou totiž nejznámějšími "škůdci" palem. Elektrické ohradníky jsou na jejich inteligenci krátké a zřizování hlídaných a pokud možno ovocem osázených pásem kolem palmových plantáží vychází draho. Nejlevnější a nejjednodušší je tedy lidoopy zabít. Ročně je pracovníky plantáží ubito fošnami a tyčemi, posekáno mačetami, omráčeno a pohřbeno za živa či polito petrolejem a upáleno až 5000 orangutanů. Mláďata do tří let se často daří zachraňovat, jsou to tzv. "olejoví sirotci". Ze záchranných stanic se však nemají kam vracet.

Přátelé. Pokud se toho všeho chceme účastnit méně, než dosud a dát vydělat firmám, které v tomhle byznysu nefrčí, přidejme si na další tři měsíce v obchodech 7 minut času navíc pro čtení složení. Pak už nám půjde nákup snadno bez dlohého přemýšlení. Mimochodem, všimli jste si, že Strážnické brambůrky (smažené jako snad jediné 100% na řepkovém oleji) chutnají lépe, než za našich mladých let? :-)