Mrtvé dívenky jsou v lese i v nás

Naše děti. Potají si zblízka prohlížíme jejich tvář, když spí. Posloucháme jejich obdivné řeči o pejscích a kočičkách. Než jsme je měli, většinu z nás nenapadlo, že bychom kdy toužili říkat někomu tak malému:Miláčku! Ale už je to tady, plácáme se v citech a nejhezčí slova, která jsme kdy slyšeli, zní: Miluju mámu a tátu! Půjde jim to na tanečních? Přerostou nás jednou? Nechají se od nás ještě obejmout, až vyrostou...? A náhle konec. Vražda ---

Lucie Paceltová

Devítiletá dívka zemřela rukou někoho, s kým se chvíli předtím důvěřivě vedla za ruku. V posledních minutách jejího života se hroutily křehké zámky víry v dobré lidi, kdosi kopl do všeho, co jí v duši bylo drahé. Není nic horšího, než zbytečná a krutá smrt dítěte. Ale tato hezká holčička není první, ani poslední. "Hodní pánové" byli, jsou a budou. Připočteme-li k nim i ty, kteří přímo nevraždí, pouze znásilňují, napadají, či budí hrůzu, vyjdou nám jich celé zástupy. Chodí mezi námi, bavíme se s nimi, jsou členy našich rodin. Jsem o tom přesvědčená, protože stejné je to i na straně obětí. Každá čtvrtá žena, kterou znám, má ošklivé vzpomínky na násilníka. Svěřily se mi, protože jsem také součástí statistiky. Je to zkrátka normální jev, jen směšně tabuizovaný. Dnes jsem si na jejich příběhy vzpomněla. Jen jsem je cítila jinak, než dříve: uviděla jsem ta malá děvčátka v nich. Svojí rodinou milované roztančené vlasaté víly, které narazily na brutalitu a hnus zde, v civilizovaném srdci Evropy. 

Alenko a Blanko, dodnes se bojíte chodit večerním parkem samy...

Jani, dokázala jsi skrýt všechnu zášť vůči otci, aby matka nic nepoznala. Vždyť by to byl skandál, rozvod! Jde vůbec něco tak šíleného říct?! A komu asi? Tehdy nad ránem, když jsme spolu seděly u vína, jsi se svěřila, že i po všech těch letech a dávno vdaná máš v milování potíže. Že se musíš připravit na to, že bude sex, jinak to nejde. Ale tajně, aby muž nevěděl, aby to v něm nebudilo rozpaky...

Marcelo, smíšku! Odešlas předčasně a vlastní rukou. Chtěla bych být v raně důchodovém věku ve tvé koncici, ráda bych uměla rozdávat dobrou náladu, kde je třeba - jako Ty. A přitom, co pamatuji, žila jsi jen s bláznivým psem. A prý jsi z velké části vychovávala sama i své dva syny. Tolik let bez lásky si neumím představit, ale poté, cos mi řekla svůj příběh, začala jsem rozumnět. Jako osamělá matka od dětí ses stala snadným terčem. Znásilnili Tě ve výtahu dva sousedi a vydírali, abys mlčela...

Těch jmen. Těch jmen! Nedělám si iluze, že peklo skončí. Bože, ať se to při nejhorším stane třeba po třetí mně, jen když los mine moji dceru!!!