Shrnutí roku: Jak přijmout dar nedar?

Sleduji roční výcucy světových i domácích zpráv. Lidstvo i Čecháčstvo provokuje k rekapitulaci i mne: Co jsem letos získala? Bráno z hlediska teorie "vyplivnutí na pustý ostrov", tedy, co by mi zbylo, kdybych přišla o hmotné statky = moudra a další posuny v nitru lebky. Takové dary nedary. Také jste je dostali? A jaké byste si přáli jako výzvu pro příští rok?

Začnu více při zemi: Tak třeba jsem byla přesvědčená, že letos mi přifrčí z vesmíru více pevné vůle k cvičení, větším procházkám a jiným činům pro zdraví. Žel, počet aktivit týdně si pro sebekontrolu píši, takže už vím, že z loňského průměru 3,57 cvičení týdně jsem ještě klesla na 3,38. Hmm, tak nic. A co zdravé stravování? Ano, hurá! Vždyť jsem prudce rozšířila sbírku chutných receptů se zeleninou a rodinná spotřeba zeleniny a ovoce se krásně zvyšuje! ...Ale jak tak listuji receptářem, vlastně přibyly i čupr úpravy masa (to by ještě šlo) a i báječné recepty na moučníčky a 15 nových cukroví, jejda. A po večerech se, stejně jako předchozí roky, odměňuji za přežití dne čokoládkou nebo čajem či kávou se smetanou. Tři kilča mé nadváhy se nevzdaly své působnosti, takže změna k lepšímu je zde relativní pojem. Stály mi ty rocvičky a pachtění se za umem připravit dobrou, ale fakt dobrou cizrnu či kapustu za to, když stejně neomládnu ani kdovíjak nezkrásním? - Ale jo, stály. Také jsem se chtěla odnaučit mluvit "prezidentsky" (dříve se říkalo "jako dlaždič"). Výsledky sice jsou, ale ještě na tom musím v následujících měsících zapracovat. Jinak mi z mé sladké dvouleté Andělky začne vyrůstat Milošek. A toho bohdá nebude!!

A teď o fous vyšší sféry: Budete se divit, ale mým soukromým objevem roku je zalíbení v mluveném slovu na You tube. Už dříve jsem si ke kdejaké práci pouštěla na netu hudební či politické pořady. Ale letos dostal svět mé fantazie nový rozměr! Jako značně multifunkční matka se dostanu ke čtení minimálně, ale takto se mohu nořit do povídek, ba - celých románů! - i při žehlení a práci na omalovánkách dětem. Když jsme u rozšiřování obzoru uchem, můj další objev směrem ke krásnu a přírodnu byly Duše K. Vždycky jsem patřila mezi blázny Duškova typu a potěšilo mne, že mně blízkých je tolik. Každý pořad mi dal podnět k dlouhému zamyšlení a s mnohým v nich jsem se ztotožnila. Ne však se vším, hosty se značně extrémním vnímáním čehokoli bylo nutno přesívat, z jejich názorů vyzobávat. Jako příklad uvedu opravdu zajímavý díl o domácích porodech, není na škodu, poslechnout si značně odborné a pádné důvody pro, i přesto, že toto není moje volba. Ale když tam jedna pozvaná mamča po své zpovědi osobního příběhu hrdě a s opovržením v hlase procedila, že porodnice jsou úplně zbytečné a doma by šlo rodit všechny případy, pokrčila jsem rameny: kravka. Přesně kvůli podobným hláškám si jinak zajímavý pořad tzv. běžní lidé nepustí. Pak se tam třeba vystřídalo pár lidí či týmů s krásným programem na pomoc přírodě. Ale Dušek opět nechává bližší rozbor a posouzení na každém z nás, takže třeba čištění břehů řek si píšu za 1. Ale v díle o na první dojem fascinujícím spasiteli zvířat z pralesa jsem si dohledala v solidních pramenech, že se sice fakt snaží, ale chytl to za špatný konec a páchá více škody, než užitku a očerňuje společnosti, postupující naopak správně. Takže, menšinové části čtenářů iDnesu, která ještě zcela nepropadla technokracii a všemoudrosti lidského rozumu, doporučuji k duševnímu cvičení cokoli od pana Duška. Když ne jeho povídání s hosty, tak určitě načtené či hrané Čtyři dohody.

Jaké dary - nedary jsem dostala letos ještě? Třeba poznání, že i ta nejsolidněji se tvářící firma s nabídkou úžasné spolupráce může kecat. Už nedám na sebevětší úsměvy a projevy kamarádství, nezajímají mne do nekonečna posouvané sliby. Rozhodující jsou pouze výsledky, konkrétně výsedky ve spolupráci se mnou. A technická poznámka: firma, která zkraje nabízí vzájemné vyškrtání pokut ze smlouvy, jen maskuje její obavy ze selhání! Příště oboustranné pokuty směle ponechám, jelikož já si v dodržení toho, co slíbím, věřím. Nebo ještě lépe, veškeré své další podnikatelské aktivity se pokouším vymyslet tak, abych v nich v hlavní roli figurovala sama, maximálně plus můj chlap. Ruka, která se s jistotou napřáhne v dobách zlých pomoci mé pravačce, je jedině ta má levá. A pak jsem ještě poznala, že lidstvo je i přes dnešní možnosti čerpání poznání z internetu poučitelné jen pozvolna. Stejně vládnou emoce a agresivita, neochota připouštět si více, než jedinou pravdu, jeden úhel pohledu. Asi nejvíc mě pobavilo, jak by mělo zhebnout pro zichr dočista všechno, co je jen trochu islámské. A na druhou stranu zase miliony lidí obdivují lékaře bez hranic a oplakávají podvyživené děti černé či olivové barvy. Přijít na to, jaké náboženství ve většině zemí na těch fotografiích frčí, by asi bylo moc namáhavé, natož nalézt ke všemu tomu dění nějaký osvícenější postoj. Kolikrát si říkám, zda by nebylo lepší jít sama. Jen za sebe, se svou přehlednou pravdou. Ale v tom právě tkví rozluštění největšího daru - nedaru! Nalézt poměr, nakolik a kdy být samojedinou a kdy se zase nechat unést proudem sounáležení. Pro příští rok si tedy velmi přeji, abych dostala více příležitostí k vybroušení naprostého základu. Přiblížit se aspoň o píď nedávno zesnulému J. Křivohlavému a pročíst si paměti paní Montessori. Komunikace. Komunikace!

Dobří lidé, buďme příští rok co nejvíce vlídní.