Vážený pane Havle,

předešel jste nás na naší cestě k věčnosti. Dosáhl jste cíle, ke kterému směřuje každý z nás. Je před Vámi již jen poslední cesta. Cesta před Toho, který nás stvořil a který jediný má právo nás soudit.

Ještě jste nebyl pochován a již se prezentují soudy k Vaší osobě, o Vaší životní cestě, o Vašich činech. Mnohé z nich jsou pochvalné, jiné hanlivé. Někteří Vás vyzdvihují do výšin, jiní Vás zatracují. Nechci a nebudu se přiklánět ani k jedné straně. Nemám právo Vás soudit.

Vážený pane Havle, věřím, že před Nejvyššího předstoupíte se stejnou pokorou, kterou jste prezentoval i za svého života. Zda před Ním obstojíte či nikoli si netroufám odhadovat. Nepřísluší mi to. Je pouze Božím právem rozhodnout o Vás, stejně jako o každém z nás, až před něj předstoupíme. Každý z nás předstoupí se svým vlastním životem a se svými činy, které ostatním mohly zůstat utajeny. Jediné, v co věřím, že je Bůh milosrdný a vidí až dovnitř naší duše. Že vidí ty koutky našeho já, kam ostatním mnohdy nedáme ani nahlédnout. Že uvidí, zda to, co konáme zde na zemi, je vedeno touhou po pravdě nebo pohnutkami jinými, nedobrými. Za to nás bude soudit, za to se budeme před Ním zpovídat. Stejně tak i Vy se takto budete před Bohem zpovídat z pohnutek svých činů i ze činů samotných.

Předešel jste nás na cestě k věčnosti. Nyní již Vaší duši náleží jen klid a Vašemu tělu odpočinek. Ten klid a odpočinek Vám, vážený pane Havle, z celého srdce přeji. Stejně, jako jej přeji všem zemřelým.

Vážený pane Havle,

ať jste byl kýmkoli a čímkoli, nyní jste již pouze mrtvý a mrtvému přináleží prokázat úctu. Berte tento můj vzkaz Vám jako můj osobní projev úcty k zemřelému.

Nemohu se, ovšem, přeci jen oprostit od myšlenek, které se stále objevují mezi některými lidmi. Jsou to myšlenky zla, nenávisti, neúcty k mrtvému. Všechna ta zlá slova ve mně vyvolávají určité rozhořčení. Rozhořčení nad těmi, kteří je pronášejí. Nebudu ale jejich výroky a výkřiky odsuzovat, nebo volat po potrestání těch, kteří se takto vyjadřují. Vnitřně jsem přesvědčen, že Vy jste byl skutečně přesvědčený humanista, člověk, který svým slovům o pravdě a lásce věřil. I proto se domnívám, že Vy sám by jste těmto lidem odpustil. Konečně, stalo se i Vaším přičiněním, že dnes se již za názor nezavírá, že lidé mohou svobodně prezentovat svoje myšlenky, snad krom těch, které jsou přímo namířeny proti lidské svobodě a lidské důstojnosti.

Vážený pane Havle,

předešel jste nás na cestě k Nejvyššímu. Ať je Vám Bůh milostiv a ať dá věčné, klidné odpočinutí Vašemu tělu i duši.