Vážená redakce blog.idnes.cz - nikdy neodeslaný dopis

Opět nastal čas, kdy se více hovoří o Návrhu zákona o majetkovém vypořádání s církvemi a náboženskými společnostmi a kdy se tedy píše i více blogů na toto téma. Některé z nich jsou věcné, některé méně věcné. Některé blogy s návrhem zákona souhlasí a vypisují argumenty proč ano, někteří blogeři s návrhem nesouhlasí a vypisují argumenty proč ne. Krom toho se ale objevují i články, které nejsou primárně o této problematice, ale autoři v nich nestydatě pomlouvají, lžou, urážejí. Urážejí věřící, urážejí i představitele církví, kladou na ně nesmyslné viny, generalizují, a především, a to bych chtěl podtrhnout, používají v nich lživé, či zkreslené údaje ve snaze pošpinit církve, klérus a věřící.

Tím se ovšem již dostávají do rozporu nejen s Vaším vlastním kodexem blogera, kde mimo jiné píšete, cituji: „Bloger nesmí zasahovat do práv třetích osob, například poškozovat jejich dobré jméno...“,dále: „Bloger nesmí propagovat ani vyjadřovat rasovou, národnostní, náboženskou ani jinou nesnášenlivost...“, ale též i s právním řádem této země, neboť mnohé z nich minimálně lavírují na hraně naplnění skutkové podstaty trestného činu Pomluvy podle §184, odst. 2, dále trestného činu Hanobení národa, rasy, etnické nebo jiné skupiny podle §355, odst. 2, písm. b) a dále trestného činu Podněcování k nenávisti vůči skupině osob nebo omezování jejich práv a svobod podle §356 odst. 3, písm. a) a b) a též i trestných činů proti lidskosti, především pak trestného činu Popírání, zpochybňování, schvalování a ospravedlňování genocidia podle §405 (všechny uvedené paragrafy jsou ze zákona 400/2009 Sb.). I tím pak porušují kodex blogera, protože blogerům je jasně zakázáno publikovat články, které odporují zákonnému pořádku České republiky.

Ne, nehodlám zde iniciovat nějaký novodobý hon na čarodějnice, nehodlám zde ani volat po tom, aby autory těchto článku někdo zavíral do vězení, dokonce nejsem ani odhodlán posílat někam jakákoliv trestní oznámení, byť podle nepotvrzených informací (ale to je skutečně nepotvrzené a snad i poprvé ve svých článcích, které nejsou myšleny jako recese, předkládám čtenářům informaci hodnoty „jedna paní povídala“) již bylo několik podnětů orgánům činným v trestním řízení podáno.

O co mi tedy jde? O jednu jedinou věc. O nešíření nenávisti k věřícím, k církvím, k jejich představitelům na základě z prstu vycucaných „faktů“. Setkal jsem se na blogu s mnoha články o církvi. Byly to i takové, které církev kritizovaly. Byly mezi nimi články, které faktograficky přesně popisovaly některé události, které padají jako černá šmouha na historii katolické církve. V poslední době mě v tomto směru zaujal článek kolegy Achenbacha, Z třinácté komnaty hříchů Vatikánu – vražda papeže?, kde sice s některými formulacemi nesouhlasím, ale jinak jde o článek, který připomíná fakta. Skutečně se dálo, že někteří papežové byli zavražděni a to dokonce příslušníkem vysokého kléru, ba co víc, toho nejvyššího. Ale článek je dobře napsaný. Ukazuje i to zlo, které se i uvnitř katolické církve děje. K tomu jen drobná vsuvka – katolickou církev, jako kteroukoliv jinou církev, tvoří jen lidé, a ti jsou buď dobří, nebo špatní. Ani papežská tiára, ani kardinálský klobouk, ani kněžské roucho, či mnišská kutna nejsou ke zlu imunní. I mezi papeži se našly osoby zlé, odpudivé.

Pokud někdo takto věcně poukazuje na věci, které se v církvi děly, nebo i dějí (a teď mám na mysli třeba pedofilní skandály kněžích i případné snahy o ututlání těchto zločinů), je dobře, že někdo na to poukáže. Málokdo ale, když píše o podobných zlořádech, k tomu A dodá i B. Třeba, že se nejedná o organizovaný proces (ne, skutečně, katolická církev neorganizuje zneužívání dětí), nebo, jako v případě kolegy Achenbacha, že církev se nedržela u moci jen nějakým násilím a zlem, ale i tím dobrým.

V současnosti je však velice módním jevem nadávat na všechny a na všechno. V době virtuální reality, v době internetu si řada lidí může léčit nějaké své bolístky, neúspěchy, možná i mindráky, nebo jen prostě ventilovat svou nenávist, dát průchod své nesnášenlivosti, právě tímto způsobem – psaním pomlouvačných, nenávistných a útočných textů založených převážně na nějaké fixní myšlence jakési své vlastní samospasitelné spravedlnosti. Útočí na kdekoho, snaží si své pošramocené ego zhojit alespoň tím, že se o něm bude mluvit, případně, že jeho články budou dostávat vysoké hodnocení (karmu). Všimněte si, že naprostá většina článků s vysokou karmou (někde nad 35) jsou články plné útoků. Jsou to články, kde autor o někom píše, že je gauner, že je to zločinec, že by zasloužil …. Nezřídka jsou to pak články plné nenávisti a polopravd nebo přímo lží. Články, které někoho dehonestují, dělají z něj nejhoršího vyvrhele. A tady jsou v posledních týdnech asi tři nejoblíbenější temata – Kalousek, nepřizpůsobiví občané a církev. Do mariáše schází jen MUDr. Rath, leč jeho kauza už přeci jen tolik netáhne, trochu již vyčpěla, ale i on na své znovuzrození v hitparádě temat nenávistných blogů čeká.

Pokud se však kdokoliv odváží ostřeji vystupovat proti nepřizpůsobivým občanům, dost riskuje. Za svou asi roční existenci na blogu idnes.cz jsem, pokud mě pamět neklame, zaregistroval dva blogery, kteří dost tvrdě psali na tema především romských občanů. Některé články byly sice za hranou, nebo těsně na hraně únosnosti (ale kdo to změří? To je dost subjektivní hodnocení, co je ještě snesitelné a co je už za hranou), ale jejich odchod z blogu idnes.cz byl rychlý a nekompromisní. Asi ano, je možné, že administrace skutečně došla k závěru, že články těchto blogerů jsou již mimo mantinely. Co je ale zarážející je, že se toto opatření netýkalo ani jednoho z blogů, natož blogerů, kteří programově šíří ve svých dílech nenávist k církvi a k věřícím. A já si troufám říci, že celá řada těchto nenávistných blogů namířených proti církvím je daleko víc za hranou, než byly blogy k romské problematice těch autorů, kteří již byli z blog.idnes.cz odejiti. A já se ptám, administrátoři, je možné, aby jedna skupina lidí, která je nenávistně napadána byla více chráněná, než jiná skupina lidí, která je též nenávistně napadána?

Pojďme ke konkrétním příkladům. V článku Já tomu fráterovi snad rozbiju držku! autor předkládá čtenářům k uvěření dvě historky. Předně naznačuje, že snad za zpověď je někdo nucen platit, což je holý nesmysl, protože kněz veškeré svátosti, kam patří i svátost smíření, uděluje bezplatně, dokonce ani neplatíte za to, že mše je sloužena na Váš úmysl, i když věřící většinou v takovém případě přispějí církvi, ale nikdo je nenutí, nikdo jim tuto službu neodmítne, pokud nezaplatí. V textu není zmínka, že teta (o tu se mělo jednat) ony čtyři stovky prostě třeba sama od sebe hodila do pokladničky kostela, třebas jen proto, že tak byla zvyklá. Ne, nikoli, text vyznívá tak, že lze z něj vyvodit jakousi povinnost oné tety za zpověď (i když správněji by se mělo říkat za svátost smíření) panu faráři zaplatit čtyři stovky. Byť je tato formulace nejasná, nese již první náznak pomluvy. Daleko horší je již popisovaná údajná druhá událost, kdy měl jakýsi rozhořčený věřící narušit bohoslužbu a kázání výkřikem uvedeným v názvu článku při kázání. Proč takto křičel? Prý z toho důvodu, že kněz při kázání politicky agitoval, aby lidé nevolili jednu konkrétní politickou stranu. Ačkoli byl autor v diskusi vyzván nejméně jedním z diskutujících, aby upřesnil, kde k incidentu došlo, aby se případně dala ověřit pravdivost oné události, mlčel a mlčí dosud.

Jenže já si dovolím tvrdit, že uvedená historka je vycucaná z prstu. Tvrdím, že k této události nedošlo a tvrdím, že autor napsal tento článek jen z důvodu toho, aby mohl špinit církev. Jenže on už nešpiní jen církev, ale i jednoho nekonkretizovaného kněze. Nyní si teoreticky může čtenář jeho článku klást otázku, zda to nebyl ten farář tam u nich v obci. Ten by na to i třeba vypadal. Tady už jde o pomluvu zcela jednoznačně, byť nebyl poškozen konkrétní jednotlivec, ale dochází k poškození celého společenství Římskokatolické církve. A proč s takovou jistotou trvdím, že k popisované události nedošlo? Předně, z kontextu článku jaksi samovolně vyplývá, že uvedený muž měl být věřící. Jako věřící by těžko užil výrazu „fráter“ či „fráterník“, který je spíše příznačný pro lidi dívající se na církve a kněze s despektem. Ani to ale není dostačující. Další z indicií, která ukazuje na vymyšlenost příběhu, je ona údajná celebrantova politická agitace. Kněží mají při kázání přísný zákaz politické agitace ve smyslu koho volit, koho nevolit. Pochybuji, že by se našel kněz, který by toto porušil, protože by mu hrozilo přinejmenším ztráta místa administrátora farnosti a přeřazení na nějaké, v hierarchii katolické církve, podřadnější a horší místo. Nepochybně kněží mají své politické názory a určitě se o nich i zmíní mezi řečí, při běžném hovoru, ale rozhodně si nedovolí podobné agitky při kázání v rámci mše svaté. Církev je totiž ze své podstaty apolitická. Ale je tu třetí aspekt, který ukazuje nejen na lživost celého příběhu, ale především na to, že autor rozhodně nemá přesné povědomí o fungování církve a o vysluhování mše svaté. Kdyby o tom autor měl větší povědomí, nikdy by nenapsal takovou hloupost, že kněz utekl do sakristie v průběhu kázání a tím mše skončila. Jednak je nepravděpodobné, že by nikdo z přítomných věřících nezasáhl, jednak z textu lze odvodit, že se jednalo o pravidelnou bohoslužbu s nedělní platností, tedy jaksi pro katolíka povinnou, takže kněz si nemůže dovolit bez jasných důvodů mši nedosloužit. I kdyby utekl do skaristie, kde by se zamkl (další menší rozpor, mám navštívenou celou řadu kostelů snad ve všech krajích, ale nikde jsem nenašel, že by se sakristie zamykala. Kde tedy vzal tak rychle klíče? Musel je mít nejspíše v zámku zevnitř, aby stihnul zamknout, ale tam se rozhodně nenechávají. Právě proto, že se obvykle sakristie nezamyká, bývají klíče od sakristie buď u kostelníka, nebo je má kněz na svazku klíčů od kostela, nebo jsou někde uloženy. Nezřídka ani sám farář hned neví, kde klíče od sakristie má.), nepochybuji o tom, že by počkal, až se situace uklidní a bohoslužbu slova by dokončil tak jak se má a pokračoval by druhou částí mše svaté, tedy bohoslužbou oběti a slavením eucharistie. Aby kněz nedokončil nedělní mši svatou, o kterou se vší pravděpodobností v článku jde, musí k tomu být jasné důvody. Pokus o útok na celebranta ale tímto důvodem opravdu není.

I z těchto důvodů tvrdím, že článek je vymyšlený a má jen za cíl špinit církev, špinit duchovní a případně i urážet a špinit věřící. A tady už dochází i k onomu hanobení národa, rasy a přesvědčení.

Objevila se i celá řada blogů, o kterých si já osobně myslím, že jsou na hraně. Nebudu konkrétně jmenovat, abych se já sám nedostal do křížku s kodexem blogera, ale často jsem se v podobném smyslu pod takovým článkem, o kterém jsem se vnitřně domníval, že je pomlouvačný, nebo že může vyvolávat nenávist ke skupině obyvatel pro jejich náboženské vyznání, vyjádřil.

Je zde však ještě jeden autor, který se problematice církví, poněkud svérázným způsobem, věnuje opravdu systematicky. A k některým jeho článkům se v tuto chvíli chci vyjádřit.

Například v článku Jakého vrahouna nosí D.Duka ve kříži? autor velmi neotřelým způsobem hodnotí případnou úctu ke světcům, kterou chová katolická církev, ale především nastiňuje, že snad vraždění, nejlépe jinověrců, je církví ten nejvíce hodnocený klad, za který někoho prohlásí za svatého. Dokonce podsouvá myšlenku, že by církev někdy uvažovala o svatořečení člověka, který má na svědomí několik milionů nevinných obětí a rozpoutání nezměrného utrpení celé Evropy, Adolfa Hitlera. Podobným výrokem, který u některých lidí může dojít sluchu a dát tak pocit jakési oprávněnosti k nenávisti k církvi jako takové a tedy i k věřícím, jen dokazuje, že ve svých útocích je ochoten snížit se i k naprostým nesmyslům a evidentním lžím. A třeba právě ona věta k myšlence ke svatořečení odporného zločince, vůdce německého nacismu, cituji: „nebuďte překvapeni, vždyť zabili tolik jinověrců.“, je přesně tou větou, která je jasným vzkazem autora čtenářům, „pozor, katolická církev má Hitlera v úctě, protože zavraždil miliony židů“, a která má v lidech vyvolat obavy, pohrdání a dát klíčit vzbuzení nenávisti.

Ani v dalším článku Je vliv křesťanství na církev kladný? nenechává na katolické církvi nit suchou. Jenže opět je to jen článek plný lží, polopravd a demagogie. Cíl? Poškodit jméno církve, pošpinit, učinit z ní největšího zločince všech dob. Klade ji za vinu likvidaci nemocnic (jen poněkud zapomíná, že sice lékařská věda byla v antickém světě na slušné úrovni, ale křesťané rozhodně z této vědy nic neopomněli, ale spíše některé poznatky v průběhu staletí doplňovali), což ale není pravda. V antickém světě nemocnice, tak jak ji formou špitálu zavedly řeholní špitální řády a kterýžto model s úpravami vlastně přežil dodnes, ve své podstatě neexistovala. Navíc byla taková lékařská péče dostupná pouze bohatým a svobodným, kdežto špitály neodmítaly ani nemajetné. Historka s Alexandrijskou knihovnou a jejím úmyslným vypálením křesťany je nejen neznalostí skutečnosti, ale zlovolnou pomluvou ve snaze očernit i křesťany v prvních staletích a dát čtenáři k věření, že prvoplánovým jednáním následovníků Krista byla snad likvidace vzdělanosti. Předně je potřeba říci, že Alexandrijskou knihovnu postihly katastrofy tři. První z nich byla ještě v době předkřesťanské a podíl na ní měl Gaius Julius Caesar a jeho konflikt s Pompeiem. Druhá pohroma ji stihla roku 389 n.l., kdy byla za nepokojů, které měly náboženský podtext, zbořena, ale ani pak nepřestala fungovat a dál pokračovala ve své činnosti. Její úplný zánik a zničení jejího duchovního bohatství mají na svědomí až muslimové, kteří v roce 643 n.l. dobili Alexandrii a při plenění města došlo i na knihovnu. Traduje se i výrok, ať spálí všechno, protože buď obsahují totéž, co Korán, a pak jsou zbytečné, nebo něco jiného a pak jsou škodlivé. Ale skutečně křesťani za zkázu a likvidaci Alexandrijské knihovny odpovědnost, kterou jim autor připisuje nenesou, a už vůbec ne s úmyslem zničit vědění.

Ani s tou likvidací lázní to nebylo tak horké, jak autor nastiňuje. Především je třeba si uvědomit, že křesťanství se postupně rozšířilo i do oblastí, které s antickým světem neměly nic společného, kde římské lázně neexistovaly, kde lidé žili ještě v polovině prvního tisíciletí v podstatě přírodním způsobem života a hygiena byla na mnohem nižší úrovni, než pak hygiena ve středověku. Navíc, byli to právě kněží, kteří v průběhu věků chudině na vsi i ve městech vysvětlovali, k čemu je důležité umýt si ruce. Dobře věděli, že modlení samo o sobě je k ničemu, když člověk nepřiloží svou ruku k dílu. To, že se někdo modlí a prosí o pomoc pro někoho, neznamená, že rezignoval na léčbu a prevenci, pokud ji znal. Ale to nejsou údaje, které se hodí k pomlouvání a k vytváření dojmu, že vše špatné, co se ve světě dělo a děje je důsledkem činnosti církví. I v tomto směru se domnívám, že nejde ani tak o neznalost, ale o účelovou manipulaci autora s fakty ve snaze přiživit ve čtenářích averzi vůči církvím, vůči náboženství a i vůči věřícím.

Ani článek Falešný úsměv arcilháře Duky nezůstal pozadu. Sice se po asi 24 hodinové existenci na hlavní straně dostal do rubriky soukromé (mimochodem u tohoto autora nejde o první článek, který byl administrací přesunut do rubriky soukromé), ale přesto se i u něj musím zastavit. Krom toho, že jde o článek (a není jediným), který bezostyšně urážlivě útočí na osobu arcibiskupa Domika kardinála Duky (na druhou stranu chápu, že Jeho Eminence je veřejně činnou osobou, takže lze do jisté míry chápat zvýšený počet útoků na jeho osobu, ovšem i tam existují jisté hranice), je v něm i celá řada vyslovených lží, které jsou sprostou urážkou mnoha jiných lidí. Jak jsem v diskusi pod tímto článkem napsal, jedna z nich si svou sprostotou obrazně nezadá ani s útoky popíračů holokaustu. Jde o tvrzení, že nacisté katolické duchovní do lágrů zavírali primárně za zneužívání dětí (tak totiž vyznívá umístění tohoto důvodu v pronásledování duchovních nacisty na prvním místě výčtu), což je ale nejsprostším plivnutím na památku umučených duchovních v koncentračních táborech, jaké jsem za svůj život četl. Snad i proto stavím tuto větu na roveň diametrálně odlišných prohlášení popíračů holokaustu.

Asi bych ve výčtu článků tohoto autora mohl pokračovat ještě dlouho. Dál jmenovat články, které jsou z mého pohledu manipulací s fakty ve snaze pošpinit věřící, církev, klérus, konkrétní duchovní. Je pravdou, že autor často dává odkazy na články, ze kterých čerpá, ale mnohé z těch odkazů jsou na články, které rozhodně nepopisují věci tak, jak autor tvrdí. Často se stává, že článek má jiné vyznění, než autor předkládá k uvěření. Mimo to, autor, nejspíše vědom si svého pohybu na hraně zákona, mnohdy používá formulace nejasné, formulace, které případně snesou i jiný výklad, ale z celého kontextu článků vyznívá jediný cíl, jediný smysl, jediná věc – rozsévat nenávist k církvi, k věřícím, k duchovním. I sám autor v jednom svém článku píše: „Katolíky miluji, katolickou církev nenávidím.“. Druhá část věty je cítit z každého článku, ale pro první část jeho tvrzení nelze důkaz nalézt ani v poledne s tou nejsvítivější lucernou.

Vážená administrace blogu, jsem si vědom, že tímto článkem se i já pohybuji v těsné blízkosti hranice kodexu blogera, ale v tuto chvíli jsem veden snahou ji neřekročit ani o milimetr. Co mě však zaráží je Vaše nečinnost u článků, které zjevně jsou obsahově i rétorikou za hranou pravidel blogu i pravidel daných právním systémem této země. Nekladu si za cíl očistu čehokoliv od něčeho. Nemám ani v úmyslu permanentně kritizovat Vaši činnost. Nehodlám ovšem jen přihlížet, pokud někdo skutečně až nezákonným způsobem útočí na jednu, poměrně velkou a významnou skupinu obyvatel této země (jen k ŘKC se podle posledního sčítání lidu z loňského roku hlásí něco přes jeden milion lidí). Skutečně nejde o to, zda někdo souhlasí s Návrhem zákona na majetkové vyrovnání s církvemi, či nikoli. Nejde o to, zda někdo v tomto směru publikuje své názory. Už vůbec ne, pokud tyto názory jsou podány slušnou a věcnou formou, což i u odpůrců tohoto návrhu zákona nacházím. Co ale není myslitelné jsou takové útoky na církve, věřící, duchovenstvo, jaké jsou v některých článcích předváděny. Myslím, že pokud dokážete rázně zakročit proti podobným útokům proti etnické majoritě, dokážete podobným způsobem zkorigovat i lživé a nenávistné útoky proti jiné minoritě, proti věřícím a církvím.

Blog.idnes.cz je názorově pestrý, což je dobře a k demokratické a obecné občanské diskusi takovýto projekt přispívá svým nezpochybnitelným dílem. Ovšem, pokud se množí nenávistné útoky plné vylhaných argumentů, kde se může již řada lidí hůře orientovat, co je ještě pravda a co již je výmysl autora ve snaze pomlouvat (a zde platí ono pověstné „Stokrát opakovaná lež se stává pravdou“ více, než kdekoliv jinde), nepochybně to bude snižovat celkovou vypovídající úroveň jak o společnosti jako takové, tak i o náladách mezi lidmi a především o tom, co je ještě skutečnost a co pouhá zlovolná lež. Zatím se blog.idnes.cz stále ještě nachází spíše v té lepší části toho, co český internet nabízí. Je pak i na Vás, co ještě umožníte a co ne.

S úctou k Vaší práci, byť to tak ne vždy vypadá,

Jiří Oulický

PS: Protože tento „dopis“ administraci blogu neposílám jako soukromou poštu, ale jako veřejně přístupný článek, dovoluji si diskutéry, jak ty, co souhlasí, tak ty, co nesouhlasí, požádat o absolutní věcnost a diskusi nechť skutečně věnují pouze tomu, co je v článku napsané. Tedy nevěnujte se ani osobě autora, ani osobám diskutérů. Ukažte i vy, že jste schopni a ochotni věcné diskuse. Já se dotkl jednoho tematu, církví, ale nepochybuji, že řadu z Vás pálí i jiná temata, kde cítíte možná i nějakou křivdu, nějaké pochybení ze strany administrace. No, buďme upřímní, i administrátoři jsou jen lidé, lidé se svými názory, lidé se svými chybami, lidé se svými problémy, a tak i oni mají právo nebýt neomylní, stejně jako kdokoliv z nás. I proto ještě jednou, vážení diskutéři, na Vás apeluji. Držte se tematu, zanechte osobních invektiv a zkuste to aspoň jednou věcně. Mimochodem, diskuse není souboj a poslední slovo nemusí nutně být to nejlepší. Děkuji za pochopení a vstřícnost.

Současně žádám i ty, kteří by s článkem souhlasili, aby toto ocenili maximálně zvýšením karmy. Zanechte dnes případných superlativů a pozitivních hodnocení. Můžete doplnit, můžete dodat postřehy, můžete opravit, ale zanechte případných pozitivních komentů bez věcnosti. I Vám za vstřícnost děkuji