Omyly a chyby v článku Marka Vokšaye

Možná si několik lidí vzpomene na scénu ze seriálu Saturnin, kde si Saturnin s doktorem Vlachem otevřel „Kancelář pro uvádění románových příběhů na pravou míru“. Moje jméno a příjmení, které v seriálu mimochodem vystupovalo jako jméno Saturninova pána (pokud vím, tak v knize tento hrdina – vypravěč jméno nemá), pak skoro zavdává, abych šel v Saturninových stopách a uváděl některé články na pravou míru. Tak je tomu i s dnešním článkem kolegy blogera Marka Vokšaye Víte kolik nás stojí podpora církví?

Nejprve několik drobných poznámek k jistým nelogičnostem v článku. Autor v něm uvádí čísla, která nijak neozdrojoval, ale o nichž lze i tak říci, že ve většina případů odpovídají realitě. Jsou zde však takové drobnosti svědčící o tom, že je dobré vzít do ruky nejen kalkulačku, ale i zdravý rozum. Nedokáži si představit například 256,7 duchovního u Českobratrské církve evangelické, 51,5 duchovního v případě Evangelické církve metodistické a ani 4,5 duchovního, kterýžto počet autor předkládá v části o Náboženské společnosti českých unitářů. Mám tomu rozumět tak, že v případě těchto církví je duchovním nějaký „půlčlověk“? (výraz jsem si vypůjčil ze seriálu o panu Tau, kdy Josef Kemr v roli nahluchlého dědečka právě toto zvolání používá) Co ten duchovní podle autora nemá? Nohu? Ruku? Krk? Co nemá, že je 0,7 resp. 0,5 člověka? Nebo autor má potíže s matematikou pro základní školy, kde učitelé, pokud žák předloží k uvěření, že „Na poli pracovalo 16,74 rolníků“ zpravidla píší nedostatečnou?

Poněkud mi pak nesedí i výpočty u Českobratrské církve evangelické, kde jsem prostě nedospěl ke stejným výsledkům v přepočtech na jednoho duchovního, jako pan Vokšay. Ale to není tak důležité.

Co je důležitější je fakt, že autor pro výpočet podílu na jednoho duchovního používá celkový příspěvek na chod církve, tedy včetně příspěvků na režii a na údržbu památek poskytovaných z rozpočtu Ministerstva kultury. Při součtu jím uváděných čísel se dostáváme k číslu 1,444 mld. Kč, což je celkový příspěvek na chod církví. A proč tvrdím, že je tento výpočet zavádějící? Prostě proto, že v další části svého článku s výsledky svých výpočtů pracuje jako s platy duchovních. A tady autor značně přestřelil. Buď z neznalosti, nebo z úmyslu, ale přestřelil.

Pokud bych přesto použil jeho výsledky jako částky určené na mzdy pro duchovní, je nutné, aby si autor uvědomil následující fakt. Částka, ke které dospěl je totiž včetně povinných odvodů zaměstnavatele. Pokud bych pracoval s čísly prezentovanými panem Vokšayem, pak snadným výpočtem, kdy si uvědomím, že ona částka je vlastně superhrubou mzdou, pak dospěji v případě průměrné hrubé mzdy k číslům trochu jiným, jak udává následující tabulka (částky jsou v jednotkách korun, čistá mzda se může v řádu korun lišit od skutečnosti)

Název		Příspěvek
souhrn
	184
	49
	93
	111
	382
	45
	257
	18
	52
	112
	112
	11
	5
	169
	102
	47

I tak jsou ale reálná čísla ještě o něco málo nižší (řádově bychom mohli v průměru výsledky u jednotlivých církví vynásobit koeficientem 0,93. Jak jsem dospěl ke koeficientu 0,93? Celkem snadno. Vyhledal jsem si na stránknách Ministerstva kultury ČR data o financování církví a tam jsem našel, že z celkové částky 1.444.753.000,- Kč jde na platy duchovních včetně pojistného částka 1.348.000.000,- Kč.

Pak docházíme k následujícím průměrným čistým mzdám na jednoho duchovního měsíčně:

Název

To jsou omyly, které pan Vokšay v článku, zřejmě z neznalosti problému, či opomenutí, uvedl. Ale nebyly to jen omyly. Byly tam i vyslovené nepravdy.

Tou zásadní nepravdou je totiž neustále opakovaný argument, že nejméně dvě z církví jsou v zákoně uvedeny u náhrad navíc. Já odpovídám: „Jak se to vezme.“ Již mnohokrát, a to i panu Vokšayovi bylo vysvětlováno, že finanční náhrady jednotlivým církvím, jejich vzájemný poměr, vycházel z konsensu při jednání ekumenické rady církví. V podstatě největší a hlavní „věřitel“ vůči státu, Církev římskokatolická, se rozhodla, že pro umožnění zachování činnosti menších církví se části svých finančních nároků vzdá v jejich prospěch, ale pokud by tak neučinila, ve výsledku by se nic neměnilo. Stále by požadované náhrady za nevydané majetky byly ve stejné výši, tedy 59 miliard. Já teď netvrdím, zda je to dobře, či špatně, ale je to prostě tak.

Panu Vokšayovi ovšem k plivnutí opravdu postačuje úplně cokoliv. A že jsem použil prohlášení o plivnutí? Jak jinak chápat slova u církví zaregistrovaných po roce 1989, která pan Vokšay použil?

A neobstojí ani případná obhajoba autora, že mu tato skutečnost nebyla známa, když sám několikrát v diskusích použil argument, že si ŘKC tímto gestem „kupuje“ loajálnost menších církví a podporu pro projednávaný Návrh zákona o majetkovém vyrovnání s církvemi. Nutně musel pan Vokšay o tomto faktu, o této dohodě vědět. Pokud by u příslušných církví napsal třeba něco ve smyslu, že jde o církev, která se nechala uplatit ŘKC, sice bych nejspíše prskal, ale uznal bych názorovou konzistenci pana Vokšaye v této otázce. To, co předvedl zde je však jen další názorový veletoč nemající jiný účel, než postavit veřejnost mimo církve proti církvím. Jinými slovy, rozpoutat další vlnu šíření nenávisti k církvím mezi občany této země.

Poslední odstavec, ve kterém autor jen sprostě a hnusně plive po duchovních většiny církví, je, s odpuštěním, obyčejná blogerská žumpa. Naprostá demagogie, kdy zkreslené údaje používá k působení na nejnižší pudy čtenářů (tedy naprosto dokonalé naplnění definice slova demagogie), kdy problému ne zcela znalý čtenář skutečně může nabýt dojmu, že duchovní jednotlivých církví opravdu pobírají měsíční platy mezi 21.000 Kč až 28.000 Kč hrubého, nepokrytě útočí na lidskou závist, ač je realita zcela odlišná. Základní, tedy takzvané tabulkové platy, řeší nařízení vlády č.132/2009 Sb., kterým se měnila základní tabulka nařízení vlády č.566/2006 Sb., kde lze dohledat rozdělení duchovních do šesti platových tříd a následně pak i do 12 platových stupnů v jednotlivých třídách podle počtu odpracovaných let. A tam se může kdokoliv dočíst, že nejvyšší možný základní hrubý plat duchovního, tedy je-li zařazen v šesté platové třídě (myslím, že tam můžeme zařadit tak možná arcibiskupy, nebo biskupy jendotlivých církví, rozhodně ne správce farností, kterých je naprostá většina) a má odpracováno více než 32 let je 23.710,- Kč. Tuto tabulku pro zjednodušení práce čtenářů a diskutérů naleznete pod následujícím odkazem.

K tomu si dovolím jen jeden dodatek. Je třeba si uvědomit, že duchovní naprosté většiny církví (nemohu to tvrdit u všech církví, potřebná data nemám k dispozici) jsou lidé s vysokoškolským vzděláním v oboru teologie, někteří z nich jsou i absoloventy více vysokých škol (nezřídka mezi duchovními naleznete i lidi s titulem ing., MUDr. či jiným akademickým titulem) a zpravidla jsou nejen lidmi, kteří se modlí, vedou mši, ale jsou v podstatě i manažery, správci kostelů, farností, mnohdy i státními úředníky (například při svatbách) a těch farností spravují zpravidla několik.

Pane Vokšayi, já chápu, že nemáte rád církve, chápu, že nesouhlasíte s financováním církví ze státního rozpočtu (v tom se dokonce shodneme), že nesouhlasíte s vyrovnáním mezi státem a církvemi v chystané podobě, že máte vůči církvím až jistou averzi. Ani to Vás však neopravňuje k tomu, abyste lidi, kteří dosáhli zpravidla vyššího vzdělání, než vy, urážel a nazýval je pejorativním slovem „fráterník“. Pro Vás, ale i pro ostaní, bude duchovní vždy duchovním, farářem, biskupem, knězem a podobně, ale nikoli fráterník, černoprdelník či jaké ještě výrazivo užíváte ať vy, nebo mnozí další.