Jsem nevraživý a nenávistný křesťan, který zavidí

Jsem nevraživý a nenávistný křesťan, který zavidí jiným jejich čtenost a karmu. Laskavý čtenář snad promine, že si nebudu v tomto svém zamyšlení sypat popel na hlavu. Mám k tomu několik dobrých důvodů. Předně, jako praktikující katolík jsem byl přesně před čtrnácti dny označen popelcem se slovy: „Člověče pomni, že prach jsi a v prach se obrátíš.“, abych si lépe uvědomil svou nicotnost jak ve srovnání s věčností, tak i s utrpením, které pro nás podstoupil Pán, ale i to, že nastalá postní doba je nejvhodnější příležitostí rozjímání o sobě, o svém přístupu k životu, k druhým, že jde o přípravu na největší křesťanský svátek – oslavu Vzmrtvýchvstání Krista, do kterého bych se i měl smířit s Bohem, přijmout i pokání (nemusím však prosit o Jeho lásku, protože On nás miluje všechny. Dokonce i ty, kteří Jej nenávidí, i ty, kteří Jej neznají či nechtěji znát). Dalším důvodem, proč si nebudu sypat popel na hlavu je ryze praktická věc. I přes relativní mládí mám již dostatek svých šedin a další šedivé odstíny na své hlavě nepotřebuji.

Tak proč ten název? Inu, dozvěděl jsem se to o sobě.
Asi není potřeba při čtení mých zamyšlení i příspěvků v diskusích nějak dlouze vysvětlovat, že jsem zastáncem odluky církví od státu a s tím souvisejícím majetkovým vypořádáním mezi státem a církvemi. Je pak logické, že pod články, které se touto tematikou zabývají, také přispívám svými postřehy, postoji a názory v diskusích. Stačí si prohlédnout jen několik málo diskusí na uvedené téma a ihned si laskavý čtenář sám udělá obrázek, že v podobných diskusích vystupují dosti často titíž lidé, nebo lépe řečeno, tytéž nicky. A někdy to jsou diskuse opravdu bouřlivé, dosahující až za hranice slušnosti a věcnosti. Vzhledem k tomu, že se sám podobných diskusí účastním, nebudu zde vystupovat v roli soudce, kdo více, kdo méně. Byl bych jednoznačně neobjektivní.
Proč tedy jsem použil tento název pro svůj nový článek? Protože jsem byl takto označen. Stalo se tak pod článkem kolegy blogera Viktora Vereše s názvem Nechoď Vašku Klausů s církevními pány na led.
Přestože se posuzováním článků pana Vereše pouštím na tenký led, především při znalosti kodexu blogera, neodpustím si alespoň minimální polemiku.
Uvedený autor má poněkud zvláštního koníčka – církevní restituce. Od počátku tohoto roku napsal 35 článků, ze kterých šest je zaměřeno proti církvím a víře obecně a 23 se věnuje výhradně otázce církevních restitucí. V jednom článku se pak této otázce věnuje jen v nástinu. Nebylo by na tom zase nic neobvyklého. Je to zřejmě téma, které ho trápí nejvíce. Zarážející jsou souvislosti, které v otázce církevních restitucí autor nalézá.
Již jednou jsem se ve svém článku Je skutečně násilí v Afghanistánu spojitou nádobou restitucí? zamýšlel nad tím, jak autor dává do souvislostí cokoliv špatného s církevními restitucemi a poukazováním na zlo páchané jinde zcela nespojitě s jeho oblíbeným tematem se snaží urážet křesťany a bojuje proti chystanému zákonu.
Podobných článků je více. Úžasnou dávku drzosti a lhaní nám autor představuje ve svém článku Církevní restituce = rozkrádačka s církevním alibi, kde na základě knihy Avro Manhattana, který v podstatě vždy vystupoval proti katolické církvi, a tzv. Cibulkových seznamů dedukuje přímou spojitost mezi katolickou církví a holocaustem a válečnými zločiny (poněkud vynechává to, že mnoho katolických duchovních bylo fašisty pronásledováno a vězněno v koncentračních táborech, stejn jako to, že se Hitler pokoušel katolické svátky, Vánoce a Velikonoce, „nahradit“ a postupně je nechat upadnout v zapomnění, ale též i to, že Hitler se, možná po vzoru Jakobínů, snažil zavést kult Prozřetelnosti, aby klasické náboženství co nejvíce eliminoval). Používá v podstatě jediný zdroj, bez ověření publikuje informace, které jsou minimálně neověřené (nechci zde psát přímo vymyšlené a vylhané – nehodlám zde knihy Avro Manhattana ani Cibulkovy seznamy podrobovat kritickému zhodnocení, článek by byl extrémně dlouhý). Přesto s nimi operuje jako s prokázanými fakty a dokomponovává do toho ještě i údajné propojení církví a StB a KGB (nepopírám, že i mezi kněžími nepochybně byli jejich agenti, ale autor v podstatě propojuje tyto organizace nepřímo až s oficiální linií katolické církve reprezentovanou Vatikánem).
V několika článcích pak operuje s tím, že dr. Milada Horáková byla pro konfiskaci katolického majetku pro údajnou kolaboraci. Dokonce to v jednom svém článku přímo píše a na důkaz předkládá přepis dokumentu, pod nímž je dr. Horáková též podepsaná (datovaný 14.11.1945) a v němž se vyjadřuje k otázce možného navrácení majetku Řádu německých rytířů. Jak to bylo s tímto majetkem je poněkud jiná kapitola, ale pan Vereš si klidně dovolí tvrdit, že negativní vyjádření k možnosti navrácení majetku jednomu řádu je totéž, jako žádost o konfiskaci kompletního majetku katolické církve. Tento myšlenkový posun nejen nechápu, ale připadá mi jako kdybych chtěl říci, že pan Vopička kolaboroval s nacisty a nelze mu vyplatit jakékoliv odškodnění a říci, že pan Vopička je obyvatel města Klatovy a proto je nutné zkonfiskovat majetek všech obyvatel Klatov. Prostě logika k ničemu. Mimochodem v onom prohlášení se především hovoří o tom, že Řád německých rytířů byl řádem německým a takto krátce po druhé světové válce bylo vše německé považováno vlivem davové histerie za špatné. Důkazem jsou i odstraňování a likvidace památníků významných vědců jen proto, že to byli Němci. Takto kupříkladu v Chomutově byl odstraněn památník F.J.Gerstnera, prvního rektora pražské polytechniky, chomutovského rodáka, byl stržen i jeho rodný dům. K nápravě došlo až mnoho let po válce a dnes jej obyvatelé Chomutova hrdě označují jako svého nejslavnějšího rodáka.
Článků, kde spojuje zdánlivě nespojitelné je mnoho. Poslední, kde jsem v diskusi reagoval je z dnešního dopoledne. Má název Nechoď Vašku Klausů s církevními pány na led. V tomto článku propojuje téma církevních restitucí s jedním z posledních údajných výroků prezidenta České republiky o vrácení ceny Nadace Konráda Adenauera. Poněkud v tom pomotává několik věcí dohromady. Dokonce tvrdí, že z Václava Klause udělala Nadace podvodníka s odkazem na článek na idnes.cz, kde dezinterpretuje novináři dostatečně dezinterpretovanou kausu. K tomu si přidává některé své postřehy ve kterých opět generalizuje prohlášení či článek jednoho člověka na „křesťané“, aniž by si uvědomoval, že lidí hlásících se ke křesťanství je na celém světě kolem dvou miliard.
Není pak nepochopitelné, že i pod tímto článkem jsem se rozhodl reagovat. Trochu mě k tomu vyprovokoval i závěr článku, který se tváří jako vtipná nadsázka. Možná to nadsázka je, možná i vtipná, ale vtip končí tam, kde vkládáte do úst konkrétním lidem konkrétní výroky, které jsou zavádějící a urážlivé ve vztahu k tomu, kdo je měl údajně pronést.
A pak se objevila replika, že by bylo dobré články tohoto autora ignorovat. Na tuto jsem reagoval, proč si myslím, že není dobré tyto články zcela ignorovat. Doslova jsem napsal toto:
„Sice to zní rozumně, ale asi hned ze dvou důvodů mi to přijde neproveditelné:
1) kdo zlu neodporuje, sám se zla dopouští. Verešovy blogy jsou zlem – bez uzardění a důkazů šíří nenávist ke všemu, co jen lehce zavání vírou.
2) Pro jeho „obdivovatele“ platí „mlčení znamená souhlas“ …. neberou presumpci neviny, ale presumpci viny (jsi křesťan, modlíš se k mamonu – p.Petřík; církve a víra jsou největší zlo – buď jarinka, nebo klavesnice1; nejde vám o Boha, ale jen o mamon – p.Kraus … takto bych mohl pokračovat ještě dlouho). Neohrazením se proti nesmyslům páně Vereše je pak v jejich očích souhlasem s tím, co autor napsal.“
Jen drobné vysvětlení a omluva. Nejprve omluva paní vystupující zde pod nickem jarinka: Vážená jarinko, omlouvám se Vám, protože jsem skutečně si nebyl jist, zda jste uvedený výrok pronesla Vy, nebo uživatelka klavesnice1. Doufám, že tuto mou omluvu přijmete, protože můj výrok nebyl veden zlým úmyslem, ale pouze pro dokreslení mých postojů, proč nelze nereagovat na uvedené články.
A nyní to vysvětlení. Již jsem nastínil, v předchozím odstavci, proč jsem uvedený příspěvek napsal, jaké byly motivy tohoto příspěvku a že jsem zde uváděl konkrétní výroky konkrétních lidí. Nensažím se vytrhávat jakákoliv tvrzení z kontextu a, snad s vyjímkou výroku pana Krause, jde o počáteční vlákna v diskusi pod články, tedy bez vytržení z kontextu, jak to někteří jiní zde již předvedli při svých reakcích na výroky diskutérů.
No … hned jsem to schytal. Byl jsem okamžitě obviněn, že se chovám jako stalker (autorka tohoto výroku, klavesnice1, pravděpodobně neuznává možnost reagovat na články, které jiný člověk považuje za lživé, či jinak zmatené, nebo zkreslující skutečnost). Ihned jsem byl také nařčen ze závisti, která mnou cloumá, protože nemám takovou karmu a čtenost, jako pan Vereš. Nemám, ani čtenost, i když zas tak nízká čtenost u mých článků není (v průměru kolem 700 přečtení u každého článku od počátku roku) ani karmu. Co se týká karmy, jsem osobně zastáncem názoru, že karma udává především to, jak moc se člověk trefí čtenáři do názoru a vkusu. Přesto, že moje průměrná karma je v okamžiku psaní tohoto příspěvku 14,28, tak si nestěžuji. Znamená to, že přeci jen se někomu do vkusu strefím. Taktéž se zpravidla pod mými články, i když se někdy týkají i kontroverzních témat, objevují ohlasy slušné (což neznamená, že diskutér se mnou souhlasí, jen svůj nesouhlas dává najevo slušnou formou). Navíc, a tady je jeden velký rozdíl mezi mnou a některými jinými autory, dosud žádný z diskutérů nepřinesl jediný důkaz o tom, že bych ve svém článku lhal, či zkresloval nějaký fakt, se kterým jsem v článku operoval. Nesouhlasné příspěvky neměly ani tak status příspěvku věcně nesouhlasného, jako spíše názorově nesouhlasného. Já ve svých diskusních příspěvcích argumentuji tím, že předkládám důkazy o autorových chybných vývodech či přímo o jeho lhaní. Případně reaguji „rádobyvtipně“ (někomu se můj styl humoru a vtipkování líbit může, někomu pak může přijít jako hloupý a zmatený – to je věc vkusu) či se snahou o nadhled (někdy, nepochybně, i neúspěšnou – no, nikdo nejsme dokonalý).
Takže proč jsem článek nazval takto? Protože mě takto potitulovala, pro mě anonymní, diskutérka vystupující pod nickem klavesnice1, kterou jsem si pak dovolil nazvat v diskusi jistým označením, které zde nehodlám zveřejňovat, ale lze jej nalézt (nebude-li toto označení smazáno jako nevhodný příspěvek, ale doufám, že ne, protože neobsahuje ani žádnou vulgaritu a snad ani žádnou urážku). Nebudu zde rozebírat osobní urážky pronesené na mou adresu uživatelkou klavesnice1, i když bych se přeci jen měl proti některým jejím tvrzením ohradit, ale to jsem již sdostatek učinil v diskusi. Mimochodem – tato uživatelka na konkrétní výzvu na předložení důkazů pro své tvrzení, že jsem lživý exhibicionista nereagovala a asi už reagovat nebude.
Tak snad pod tímto článkem:
Vážená paní, která vystupujete pod nickem klavesnice1, mohla by jste mi odpovědět na tyto konkrétní otázky?
1) Kde v diskusích, či článcích lživě exhibuji?
2) Označte můj faktografický článek, kde neudávám zdroje svých informací.
3) Kde sám sebe charakterizuji, cituji: „Sám jste si napsal, opakuji, ve svém profilu, že jste pln nevraživosti a nenávisti.“?

Pro případné diskutéry: Chtěl bych požádat, aby na uvedené tři otázky odpověděla ta, která byla tázána. Věřím, že nepotřebuje tiskového mluvčího, který bude za ni obhajovat její výroky. Děkuji za pochopení.