Dušane Streite, vyzývám Vás k veřejné diskusi!

Dominik kardinál Duka v neděli 5. května odsloužil Mši svatou, kterou obětoval za sdělovací prostředky. Stalo se tak u příležitosti 60. výročí zahájení televizního vysílání v naší zemi. Bouře, která se po této události v některých kruzích strhla je nejen překvapující, ale přímo děsivá, a dává nepěkný pohled na myšlení mnohých lidí, na jejich zálibu v konspiracích, na jejich nenávist usídlenou hluboko v jejich okoralých srdcích, na dědictví komunistické výchovy a překrucování dějin a též na čtyřicetiletou dehonastaci církví ze strany minulého režimu, která je v mnohých lidech zakořeněna tak hluboko, že ani na okamžik nepřipouští, že zlem není církev, jako taková, ale zlem jsou lidé, jejich zášť, nenávist, jejich nepochopení, závist, ignorance až tupost a to bez ohledu na jejich vyznání, víru či ateismus.

Krom jedné z nejznámnějších bojovnic proti církvím, paní Lenky Procházkové, která měla hovořit o „české katolické televizi“ v souvislosti s touto událostí, si neodpustil svůj vlastní příspěvek k požehnání i kolega bloger Dušan Streit ve svém článku Nebezpečný rituální cirkus v Chrámu sv. Víta v němž se podivoval (slušně řečeno) drzosti té katolické církve, která za peníze z restitucí se napojuje na veřejnoprávní médium, Českou televizi, a ještě si k tomu dovoluje ústy svého představitele požehnat médiím, tedy i oné televizi. Asi tak by se dal ve stručnosti vystihnout obsah jmenovaného článku, v němž se pan Streit nedokázal oprostit nejen od své nenávisti k církvi, jako institucionalizované víře, ale ani od některých paušalizací či dokonce tradovaných lží a polopravd a sám ještě k tomu nové lži vymýšlí, šíří dále a spekuluje nad některými kroky.

Nejprve snad k tomu, že církev peníze z restitucí využívá k napojení na veřejnoprávní médium. To je zcela snadno prokazatelný nesmysl – církve dosud z finančního odškodnění, které se má vyplácet každý rok, neviděly ani korunu. Dosud platba státu ve prospěch církví neproběhla, nebylo tedy logicky technicky možné tyto peníze použít na cokoliv. Na nějaké „uplácení“ veřejnoprávní televize, jak se snaží nepřímo pan Streit naznačit, už vůbec ne. Můžete mít příslib, že nějaké peníze dostanete, můžete mít i jistotu, že se tak stane, ale dokud je fyzicky nemáte na účtu, nemůžete s nimi nijak disponovat. To je snad pochopitelné i pro lidi, kteří mají se Zákonem o narovnání mezi státem a církvemi výrazný problém a kteří jej označují termínem „tunel století“.

Druhý omyl je ten, že církev zneužila chrám k nějaké propagandě. Mše svatá není propagandou, pane Streite. Mše svatá je liturgický úkon, kterým věřící oslavují Boha, Jeho Syna a Ducha Svatého, připomínají si při ní Poslední večeři Páně při slavení eucharistie a navíc Mše svatá má z pohledu věřících tu moc, že její slavení na určitý úmysl může u Boha vyprosit přízeň. Proto se Mše svatá obětuje za mnohé potřeby – za konkrétní lidi, často zemřelé, ale i živé, za rodiny, za politiky, média, motorkáře, za potřeby lidí, církve, státu; úmysly, za něž je Mše svatá obětována mohou být různé, ale vždy mají být ku prospěchu lidí. Všech lidí, nejen věřících. Lze ji obětovat na jakýkoliv prospěšný úmysl, ale nelze, již z jejího principu oslavy Boha, jehož považujeme za našeho dobrotivého Otce, i Pána Ježíše, který nám zanechal základní přikázání lásky, obětovat za nějaké příkoří někomu.

Chápejte tedy oběť Mše svaté za média i jejich požehnání nikoli jako snahu podmanit si média, ale jako snahu, aby média byla více nakloněna šíření pravdy a lásky než jen šíření blbé nálady a svárů. Žehnání pak lze chápat také jako vyprošení milosti Boží, ochrany před nebezpečenstvím, milost Ducha Svatého a jeho přízeň a osvícení (ne jen z hlediska víry, ale z hlediska prosté lidskosti a pravdy).

Ještě bych se vrátil k tomu tvrzení, že církev si dovolila zneužít chrám k propagandě. Pane Streite, pokud k něčemu chrám, jako dům Boží, slouží, pak je to modlitba, rozjímání, Mše svatá. Primárně tyto stavby jsou určeny k setkávání s Bohem, nikoli k obdivování starého umění, byť se tyto důvody návštěvy nevylučují. Krom toho, nikdo nebrání lidem mimo víru, aby se přišli do kostelů podívat, aby přišli obdivovat krásu staré architektury a umění. Naopak, jako církev se máme v tomto směru čím chlubit (a není to jen zásluha církve, to uznávám) a rádi lidem kostel ukážeme. Celá řada kostelů je dokonce přístupna celoročně, mnohé z nich i bez vstupného (naprostá většina kostelů ve vlastnictví církve, které jsou otevřeny celoročně), nebo máte možnost zcela zdarma kostel navštívit jak v době bohoslužeb (zde je jen nutno brát ohled na probíhající liturgii a nepobíhat volně po kostele), nebo při akcích, jakými jsou třeba Noc kostelů (letos připadá na 24.květen). Při této akci se dokonce dostanete někdy i do míst, kam se normálně nelze dostat (některé kostely zpřístupní třeba sakristii, u nás v Lounech jsme minulý rok zpřístupnili prostory kůru). Přesto, nebo právě pro předchozí vyřčené nelze hovořit o zneužití kostela k propagandě. Myslím, že nikdo nevyžadoval obětování Mše svaté za média, bylo to svobodné rozhodnutí celebranta (zpravidla totiž záleží právě na „panu domácím kostela“, na jaký úmysl mši obětuje, byť velmi často, téměř pokaždé, vyjde vstříc požadavkům a přáním věřících přítomných na mši). I kdyby obětoval kterýkoliv duchovní Mši svatou za to, aby se do dřevěných loutek nedal červotoč, Vám to může být úplně jedno, pokud smysl Mše svaté nechápete, pokud si to překládáte jako jakousi „úlitbu“ tomu, za koho se slouží (pak mi ale uniká smysl zádušních mší, protože nějak nevidím důvod z pohledu Vás, ateisty, abychom se lísali k nebožtíkovi, když podle Vás po smrti NIC není).

Celé řady omylů, ale i přímo podpásových faulů se pak autor, pan Streit, dopustil v následné diskusi pod článkem. V některých příspěvcích tvrdí kupříkladu, že představitelé církve kolaborovali s minulým režimem, aby později otočil a začal hovořit o celé církvi, o Pacem in terris, hnutí, které bylo skutečně kolaborantské a které bylo tvořeno duchovními, ale opominul zcela fakt, že aktivních členů tohoto hnutí v dobách jeho „největší slávy“ bylo necelých sto. Hovořil o katolících, jako kolaborantech s komunisty, aby vzápětí dodal, že církev kolaborovala nejen s komunisty, ale též s fašisty.

Tyto výroky, kterými sprostě a urážlivě plival na hroby obětí obou totalit z řad duchovních, řeholníků i laiků dále trapně upravoval a kličkoval.

Pane Dušane Streite, tímto Vás veřejně vyzývám k osobní konfrontaci slov a myšlenek, kterou bych rád uskutečnil za přítomnosti diváků, kde budu po Vás požadovat důkazy pro Vaše tvrzení, stejně jako vy budete moci požadovat důkazy pro má tvrzení. Pokud nejste zbabělec a pokud jste si jist, že z Vás nemluví Vaše nenávist, ale skutečná znalost reálií, neměl by existovat nejmenší důvod tuto výzvu nepřijmout a hozenou rukavici nezvednout. Pokud mě argumenty, lidově řečeno, umlátíte, nebudu mít problém to přiznat a své výroky korigovat. Vězte však, že nedám svou kůži lacino. Současně ale, recipročně, budu požadovat totéž i já po Vás. Jste ochoten tuto výzvu přijmout? Pokud ano, není nejmenší problém mne kontaktovat skrze vzkazník mého blogu, abychom domluvili termín a místo a dali na vědomí případným zájemcům místo a čas této veřejné diskuse.

PS: v diskusi pod zmiňovaným článkem pak Dušan Streit předvedl několik kotrmelců, kdy hovoří o kolaborující církvi, aby pak hovořil o kolaborujích představitelích církve a nakonec o kolaborující instituci. Osobně tyto kotrmelce považuji jen a pouze za obyčejné zbabělé vytáčky a utíkání od odpovědnosti za svá vlastní slova.